Budu Vám teď kompenzovat to, jak jsem Vás zanedbávala poslední měsíc :). A svěřím se Vám s tím, co se mi hodně honí poslední dobou hlavou a co se z toho učím.
Ačkoli jsem svým způsobem šílená, jsem velice loajální člověk a mám ráda stálý hodnoty. Proto se snažím budovat stálá přátelství, dělá mi problém něco opustit nebo když někdo umře, hodně mě to zasáhne, protože je to ( aspoň na jistou dobu, možná) konec. V životě mám prostě ráda trvalý věci, ačkoli vim, že všechno pozemský jednoho dne odejde. No a tak nějak špatně poslední dobou rozdýchávám fakt, že nic v tomhle životě neni jistý. Člověk neví, jestli bude ještě zítra žít, neví, jestli ho osoba, se kterou je, bude mít ještě zítra ráda nebo zda přátelství, která má, nepominou. Chtěla bych, abyste mi, všichni, co mě máte rádi, dali slib, že se budeme mít vždycky rádi :D. Ačkoli vim, že to tak nefunguje. Nicméně já Vám to slíbit můžu, protože láska podle mě není jen chemický proces, ale něco, co si můžu vybrat a vim, že když jsem se rozhodla Vás mít ráda, tak to tak zůstane. Ať zezelenáte, nebo se odstěhujete na Mars. A vtipný je, že u pár lidí jsem si stoprocentně jistá, že je to napořád, tak moc, že bych si to dokonce nechala i vytetovat :D. Může to být kontraproduktivní a já nevim co všechno, ale já chci žít v době jistot, ne konkurence. Mám se víc snažit, protože ta holka je lepší, kamarádka chodí častěji na kafíčko nebo někdo mě můžě předběhnout v tom, co dělám? A teď popravdě, neštve Vás to taky někdy? Že je celej život soutěž místo spolupráce? :).
No a moje řešení. Jediný, co vim stoprocentně je, že jednou umřu a že mám dost divoký srdce na to, si život užít. Nemyslím tím nezodpovědný, protože občas jsou ty nejmenší věci největší výzva. Užívat si neznamená pít do němoty a spát s každým, ale občas vyrazit mimo komfortní zonu v měnších věcech. O víkendu jsem mohla být mezi motorkáři a opět si potvrdila, že stereotypy neplatí. Potkala jsem zajímavý lidi, slyšela zajímavý příběhy a často ten, kdo má nejdelší vlasy, vousy a celý potetovaný tělo je zrovna člověk, co to má v hlavě nejvíce srovnaný, váží si lidí a ví, že nezáleží na rase, na věku, ale na srdci. Občas stačí jít mluvit s lidma, zmoknout v bouřce nebo vyjet za město, abyste vystoupili z komfortní zony a objevili krásu života. Taky jsem se nechala nadchnout okamžikem a mám novou kérku ( pššt babičce :D) – Memento Mori, protože jediný, co stoprocentně vim je, že jednou mi zaklepe kamarádka smrt na dvěře a pocit konečnosti je to, co dodává sílu mému srdci, rozdmýchává plamen mé vášně. Můj oblíbený Prince Ea níž Vám řekne, jak lidi nejvíce ve stáří litují toho, co neudělali. Nebojme se. Kérka nebolí, modřiny z pádu se zahojí a peníze zase vyděláme :). Já osobně věřím, že je něco dál, ale nikdo mi to z nebe zatím nepřišel potvrdit, takže pro Vás, co nevěříte stejně jako pro nás, co věříme – nelitujem života, který vedeme, mějme připomínku toho, že je konečný a jednou bychom mohli i litovat toho, co jsme nezkusili.
Mini sny jsou taky sny :). Mám svůj longboard!
Pro mě osobně je další jistota moje víra, jelikož už se mi nesčetněkrát potvrdilo, že „něco vyššího“ existuje, ale to Vám můžu říct spíš třeba někdy mezi čtyřma očima. Nicméne myslím, že i psychicky to pomáhá, mít někoho, komu se můžete svěřit se vším. jestli nevěříte, mluvte s vesmírem, osudem nebo si třeba piště blog pro své budoucí já. Ujasníte si spoustu věcí a ne, neni to bláznovství :).
Takže shrnutí, co mě drží v pohodě v době, kdy nemáme žádný jistoty? A) Moje divoký srdce, který je silný, odvážný a ví, že žijeme jen jednou – tedy marnosti časem zmizí, do hrobu si je nevezmeme a jenom to, jak jsme prožili náš život nám zůstane. Za B) moje víra, že vše, co se mi děje má svůj důvod a řád a velký zkoušky jsou pro silný hráče.
Moje oblíbený video ( Prince Ea):