Ta, co si hraje s ohněm

Před chvílí byl Valentýn. Všude srdíčka, růže a já nevim co. Ale víte, co já nejvíc řeším? Že musíme taky milovat sami sebe.

Když jsme byli na Bali, tak jsem se dala do řeči s jedním člověkem, co hodně rozumí spirituálním věcem a hezky mě dopodrobna rozpytval. A ve všem měl pravdu. Každý člověk má svůj element a hádejte, co mám já. Nikdo by to asi nečekal (ironie), mám oheň. A jo, jsem praštěná, ráda tančím, jsem spontánní, ale když mě někdo umí zkrotit, můžu pomoci, být u prospěchu a tak. Vím, že teď, když jsem smutná mě dokáže nakopnout hlavně taneční hudba a povídání si s kámoškama o těch nejšílenějších věcech, co jsme zažily. Asi měl tedy onen guru pravdu, když říkal, že můj největší úkol pro příští rok je najít svojí rovnováhu. Že se jí snažím dát všem, ale musím hlavně sobě, protože když se oheň neni pod kontrolou, tak je to v háji, žejo 😀

Co jsem se vrátila z Bali, tak jakoby mi tim tenhle guru něco předpověděl, protože mám v životě totální chaos a snažím se najít nějakou “rovnováhu”. Ale asi špatnou k tomu, jaká jsem. Bylo mi 26 a moje mladší ségra má druhý dítě. Přítel se mi stěhuje do ciziny. A jiní nápadníci? Daleko, mladší nebo moc šílení….  I z koťat mě vždycky má rádo to nejzlobivější, žejo :D. Ale asi jsem se na to koukala blbě. To, že mi je 26 asi neznamená, že už musím podléhat tlaku, že o něco přicházím, že bych měla řešit rodinu a hypotéku a svatbu. Asi taková prostě nejsem a musím najít hlavně sama sebe.

Jsme si tak včera seděli na Valentýnském sushi a kecali, co se kdo poslední dobou naučil od života. A já říkám, že jsem si konečně začala věřit…. Nebo tedy, že to už říkám dýl, ale že to zase trošku graduje. A Kája říká: “Takže už jsi na sebevědomí 0%?”….A jako asi jo, ale dostat se na nulu z toho, kdy si vůbec nevěřim. Juchůůů! Jsem divná, blázen, moc brečim, jsem moc empatická a neumím plánovat. A úplně jsem si nevybrala být taková, ale stalo se. A v jedný písničce se říká, že “vesmír se nemýlí”, tak mě takovouhle asi prostě chtěl.

Moje články jsou často jako eseje co nějaký teenager píše do bravíčka “Jak být sama sebou”. Ale proč to řeším pořád i s dalšíma lidma mýho věku, když je to téma do bravíčka? Možná proto, že je to těžký. Okolo nás jsou pořád ideály toho, jak by to mělo být správně. Jak by měla vypadat a chovat se správná přítelkyně, studentka nebo prostě obecně ženská. Lidi ti budou řikat, že někdo tě bude mít rád takovou jaká jsi, ale je to fakt těžký.

Nicméně věřím, že být sám sebou, vážit si sám sebe a mít se rád. A tak hledám svojí rovnováhu a hodnotu. Snažím se naučit, že moje hodnota není o tom, kolik mi je, jakou mám školu, jak vypadám, kolik mám peněz a hlavně, jestli někoho mám nebo zrovna ne. A tak mi držte palce. Protože myslím, že milovat život je jednoduchý, ale mít rád sebe úplně tak ne 🙂

Facebookpinterestby feather

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *