Často přemýšlím, o co se vlastně na téhle stránce snažím. Proč si sem píšu. A pak se podívám na svůj život, jak když se chce, tak jde všechno jednoduše a člověk ve výsledku ani nic nepotřebuje. A tak tedy dneska o tom, co je pro mě jednoduchý život. Že je prostě a jednoduše o lásce.
Zní to jako slaďárna, ale není……Ačkoli vlastně i je. Lidi mají často takovou představu, že minimalismus je o tom, mít toho co nejméně. Já to beru tak, že nechci ve svém životě nic, k čemu nemám vztah. Není to tedy o tom mít co nejmíň, ale mít v životě to, bez čeho by ten život nebyl ono. Víte, od lidí až po věci. A investovat do toho, co mám ráda. A vážit si toho. Já tedy nemůžu říct, že bych měla oněch „minimalistických“ 34 základních kousků, na druhou stranu vím, že jsem na úrovni, kdy mám vše co chci a potřebuji. Bude toho víc, protože mám dva styly – pracovní a „casual“. To víte, do práce nemůžu nosit trička Star Wars ( ačkoli dneska ho zrovna mám, je casual Friday, yay :D). Ale už jsem si třeba 3 měsíce žádný nový hadr nekoupila :D. Stejně tak nemám televizi, protože ji nepotřebuji a prostě k tupýmu čumění na to, co zrovna hraje nemám vztah, ale do počítače jsem klidně trošku investovala, protože ho chci mít co nejdýl to půjde. Doma mám všechno bílo-šedo-černo-modrý, protože se mi to tak prostě líbí, mám ráda věci jednoduchý, ale i kreativní. Jenže kreativita není jen o barvě, alespoň podle mě.
Nicméně nechci psát jen o materiálnu :). Každý má k věcem jiný vztah, třeba moje mamka sbírá vše retro a má tedy doma takové menší vetešnictví, ale zase myslím, že opravdu každou z těch věcí má ráda. Líbí se mi zkoumat lidi a jejich sny a cíle. Včera jsme se doma bavili o lidech a “ smyslu života“. Máte smysl života? Existuje smysl života? Kdyby přeci existoval nějaký univerzální, tak ho mají všechny bytosti a tak jsme došli k závěru, že smyslem života bude asi život sám. Ne hon za něčím. Penězi, kariérou, vidět víc zemí, mít lepší auto atd. Nepřijde mi totiž, že by se třeba zvířata za něčím takovým hodila a také mi přijde, že ti, co toho nejvíce dokázali se také méně zaobírali těmito věcmi. Co je v tomto, podle mého cílem i nástrojem, je právě LÁSKA. Což je v jistém ohledu i sobecký nástroj, ale ve většině případů slouží dobru, pokud je ve své čisté formě. Když budeme milovat život, budeme milovat lidi, zvířata, naši planetu. Povede nás to k tomu nevidět lidi podle barvy, věku, víry. Nevidět přírodu a zvířata jako něco, co je tady v prvé řadě k našemu užitku nebo dokonce ničení. Nevidět zábavu jen v tom, jít do kina ( a bacha, to říká mega sci-fi milovník), opít se atd. Může to být čistě jen o tom hezky si popovídat, přečíst si fajn knihu. Ale ano, může to být i o bláznivinách, pokud po nich opravdu toužíte. Já tady vlastně nechci kázat ( joo, vim že to furt dělám, hlavně doma :-D) ale tak nějak jsem objevila, že nejdůležitější je mít radost ze života tak, jak je a to prostě nejde bez lásky. Univerzální lásky, nejen té milenecké. Když se ta láska ke všemu dohromady totiž spojí, tak je to pak jednoduchý žít jednoduše :D. Univerzální láska totiž neni o chtíči a lpění. To je vlastně marnivost 🙂
Jestli je něco, čeho chci v životě víc, tak takových těch dětských chvilek, kdy tancujete v dešti, házíte žabky na rybníku, učíte se poprvé něco nového, objevujete něco nového, lezete po stromě. A víc přírody! To dělá život hezčí, ne víc peněz a kravin <3
