Memento Mori my wild heart

Budu Vám teď kompenzovat to, jak jsem Vás zanedbávala poslední měsíc :). A svěřím se Vám s tím, co se mi hodně honí poslední dobou hlavou a co se z toho učím.

Ačkoli jsem svým způsobem šílená, jsem velice loajální člověk a mám ráda stálý hodnoty. Proto se snažím budovat stálá přátelství, dělá mi problém něco opustit nebo když někdo umře, hodně mě to zasáhne, protože je to ( aspoň na jistou dobu, možná) konec. V životě mám prostě ráda trvalý věci, ačkoli vim, že všechno pozemský jednoho dne odejde. No a tak nějak špatně poslední dobou rozdýchávám fakt, že nic v tomhle životě neni jistý. Člověk neví, jestli bude ještě zítra žít, neví, jestli ho osoba, se kterou je, bude mít ještě zítra ráda nebo zda přátelství, která má, nepominou. Chtěla bych, abyste mi, všichni, co mě máte rádi, dali slib, že se budeme mít vždycky rádi :D. Ačkoli vim, že to tak nefunguje. Nicméně já Vám to slíbit můžu, protože láska podle mě není jen chemický proces, ale něco, co si můžu vybrat a vim, že když jsem se rozhodla Vás mít ráda, tak to tak zůstane. Ať zezelenáte, nebo se odstěhujete na Mars. A vtipný je, že u pár lidí jsem si stoprocentně jistá, že je to napořád, tak moc, že bych si to dokonce nechala i vytetovat :D. Může to být kontraproduktivní a já nevim co všechno, ale já chci žít v době jistot, ne konkurence. Mám se víc snažit, protože ta holka je lepší, kamarádka chodí častěji na kafíčko nebo někdo mě můžě předběhnout v tom, co dělám? A teď popravdě, neštve Vás to taky někdy? Že je celej život soutěž místo spolupráce? :).

No a moje řešení. Jediný, co vim stoprocentně je, že jednou umřu a že mám dost divoký srdce na to, si život užít. Nemyslím tím nezodpovědný, protože občas jsou ty nejmenší věci největší výzva. Užívat si neznamená pít do němoty a spát s každým, ale občas vyrazit mimo komfortní zonu v měnších věcech. O víkendu jsem mohla být mezi motorkáři a opět si potvrdila, že stereotypy neplatí. Potkala jsem zajímavý lidi, slyšela zajímavý příběhy a často ten, kdo má nejdelší vlasy, vousy a celý potetovaný tělo je zrovna člověk, co to má v hlavě nejvíce srovnaný, váží si lidí a ví, že nezáleží na rase, na věku, ale na srdci. Občas stačí jít mluvit s lidma, zmoknout v bouřce nebo vyjet za město, abyste vystoupili z komfortní zony a objevili krásu života. Taky jsem se nechala nadchnout okamžikem a mám novou kérku ( pššt babičce :D) – Memento Mori, protože jediný, co stoprocentně vim je, že jednou mi zaklepe kamarádka smrt na dvěře a pocit konečnosti je to, co dodává sílu mému srdci, rozdmýchává plamen mé vášně. Můj oblíbený Prince Ea níž Vám řekne, jak lidi nejvíce ve stáří litují toho, co neudělali. Nebojme se. Kérka nebolí, modřiny z pádu se zahojí a peníze zase vyděláme :). Já osobně věřím, že je něco dál, ale nikdo mi to z nebe zatím nepřišel potvrdit, takže pro Vás, co nevěříte stejně jako pro nás, co věříme – nelitujem života, který vedeme, mějme připomínku toho, že je konečný a jednou bychom mohli i litovat toho, co jsme nezkusili.

IMG_4422

Mini sny jsou taky sny :). Mám svůj longboard!

Pro mě osobně je další jistota moje víra, jelikož už se mi nesčetněkrát potvrdilo, že “něco vyššího” existuje, ale to Vám můžu říct spíš třeba někdy mezi čtyřma očima. Nicméne myslím, že i psychicky to pomáhá, mít někoho, komu se můžete svěřit se vším. jestli nevěříte, mluvte s vesmírem, osudem nebo si třeba piště blog pro své budoucí já. Ujasníte si spoustu věcí a ne, neni to bláznovství :).

Takže shrnutí, co mě drží v pohodě v době, kdy nemáme žádný jistoty?  A) Moje divoký srdce, který je silný, odvážný a ví, že žijeme jen jednou – tedy marnosti časem zmizí, do hrobu si je nevezmeme a jenom to, jak jsme prožili náš život nám zůstane. Za B) moje víra, že vše, co se mi děje má svůj důvod a řád a velký zkoušky jsou pro silný hráče.

Moje oblíbený video ( Prince Ea):

Facebookpinterestby feather

Po měsíci….

Ahoj moji drazí přátelé,

teď jsem se nějakou dobu nehlásila. Přeci jen, bylo zkouškové, měli jsme spoustu pracovních věcí a do toho se občas připletlo něco dalšího. Nicméně teď už mám po zkouškách a po pár setkáních s přáteli a kupodivu i s učiteli jsem opradu hodně nabitá pozitivní energií. myslím, že si čím dál víc a víc lidí začíná uvědomovat, že v naší společnosti, i v našich hlavách je něco špatně. něco, co potřebuje změnu. Vemte si už jen takové zdraví. Za celé dějiny lidstva jsem na tom nejlépe, nicméně trpíme strašnou spoustou civilizačních chorob. Máme sociální sítě, abychom se mohli víc sdílet, ale neumíme se sdílet s člověkem, se kterým sdílíme lože, například. Jako bychom si ten život chtěli sami dělat těžší, než je 🙂

Dneska existuje spousta knih, které Vám dokázou pomoci k vnitřně zdravějšímu životu, ale proboha “hlavně ty ezo knihy nečti, budeš blázen”. A nebo že by ty stejný návody na štěstí byly už v tý slavný Bibli? Ne? Fakt ne? Není to třeba tím, že se nám nelíbí církev jako instituce a její dějiny, a proto si ani nechceme přečíst to, co tam je?

Našema vnitřníma překážkama ubližujeme hlavně sobě. Nenávistí a srovnáváním se s ostatními taky. Nemůžeš být máma, protože nevyděláváš miliony? Myslíš tedy, že všude v Africe a Asii jsou jenom špatný mámy? Myslíš, že bez vysoký školy nikdy nebudeš mít peníze? Vysoká škola ti je stejně nezaručí. A tak dál. Nestavějme si zdi ve svý hlavě, hledejme kreativní cesty, jak rozumně jít za svými cíly a být šťastní.

Mě v hlavě teď hraje melodie prázdnin. Miluju léto, ať už pracovní nebo dovolenkový. Nakonec se dočkám moře už v červenci, kdy pojedu dělat vychovatelku na dětský tábor do Španělska. Už se těším. Dobrodružství jsou ale i doma, člověk nemusí jet bůhví kam, aby zažil něco novýho :). S nejlepší kámoškou jsme si proto stáhly tenhle Bucket list a budeme plnit jednotlivý věci :). To víte, za dvacet let přátelství jsme spolu ještě nepozorovaly v noci hvězdy :).

 

13493235_10206639777728761_1740456438_o

 

Malý dobrodružství jsou všude kolem. Stačí být kreativní a mít radost z maličkostí. Hehe, já třeba budu dokonce příští týden “oddávat”, neoficiálně, ale stejně je to zajímavý dobrodružství. Život je prostě krásnej. Začněme si bourat svoje vnitřní zdi a zaměřme se na to nejdůležitější – lásku. K životu, k sobě samému i navzájem. K přírodě a naší Zemi. Smutná pravda – i kdyby existovali mimozemšťani, s největší pravděpodobností je nikdy nepotkáme, protože vesmír se pořád rozpíná. Takže vždycky budeme ve vesmíru sami, z našeho pohledu. Neni to privilegium? neni to zázrak? I když nevypadneme z Evropy na prázdniny, i když jsme studovali 5 let a děláme něco úplně jinýho, jsme zázrak. Buďme šťastní!

Můj dnešní song:

Jak já miluju moře 😀

IMG_3233

Mějte hezký víkend, jedu na Lipno 🙂

Facebookpinterestby feather

Clean your home, clean your mind.

I am aware of the fact that I have been writing almost about everything that came to my mind and forgot a little bit, that this blog is supposed to be mainly about MINIMALISM. It means that now I will switch to a bit less thoughtful sentences and more practical advises on how to by satisfied with less.

My by big project lately was to get rid of the un-useful things I have at home. Does it happen to you as well that when you wake up and see all the mess around you, you get tired again immediately? Seriously, the piles of stuff everywhere make me super tired. More tired then I always am ( and I really do not know how come I could be even MORE tired). I decided that I do not want to live on a dump. And to be clear, our house is always very tidy, I just hate, hate, hate how many things we, as people in people in general, have. I thought that the things I buy should serve me, not the other way. 

Luckily for me, my colleague told me about Marie Kondo. I know she has been around in a media for a while now, but still good that I discovered her NOW than NEVER. Her, let’s say “ideology” is that you keep just the things that ” spark joy”. I believe many of you will understand me when I say that I have many flowery dress I got as a gift and I will most probably never wear them but it feel kind of bad to give them away because it was a gift. So they are just burden and not joyful at all. I went through majority of my stuff and “checked” whether it brings joy  or not. I am amazed by the outcome :). Now I have nicely organized drawers, closet and I am slowly cleaning up miscellaneous stuff  as promo gifts and so on. I am aware of the questions like ” But if I need it, does it spark joy?”and similar ones. The answer is YES, joy is not just about whether you like the thing or not. Do you like how this thing works? Yes? Keep it. Is it a good basic t-shirt to combine with your skirt and you like that outfit? Keep it. But no excuses. Be honest with yourself, in the end you do not do it for anyone else that you 🙂

 

dba706612240df7ebdfd615bcfc22ac9

My pinterest inspiration and goals:) via : pinterest.com

b0062d6635400ffbc49d44326fdd3ff5

Unfortunately for me, fortunately for nature, I am very empathetic person and I overflow with compassion for this planet and others ( sometimes that much that it can be classified as madness :D), so the stuff I discarded did not go to the trash bin but is safely kept in our basement for now, waiting for the interested persons to pick it up. I am very happy that Charlie taught me to try to utilize every single thing and minimize the trash. It means that I have 3 group of things as outcome of my cleaning – 1) the ones that spark joy and I keep them, love them, are part of me and my style 2) thing I do not like very much because they kind of do not fit into my life but otherwise are fine, wherefore I thanked them for their service, took photos of them and placed them to vinted.cz as well as  invited my family for small “second hand” session. Finally 3) the thing that should go right in a trash bin but since we have ratties, I decided to use the devastated clothes and fabrics as a material for cage decoration and homes.

IMG_2573

My bedroom when I lived by myself.

IMG_4247

Favorite spot – ratties corner 🙂

IMG_3774

For the love of wood. We have almost everywhere just wood or bamboo 🙂

It takes time but trust me, in housing as well as in everything else, less is better. You are not distracted by chaos when trying to study, structure brings peace to your mind and once you organize it properly, cleaning takes less time since you just maintain the order instead of balancing chaos. And  of course  try to have less but of a good quality, since you want the thing you have to be part of you and your life :).

So to summarize it – Keep only what bring you joy, repurpose the discarded things, choose good things for your life. Less is more!

Facebookpinterestby feather

…… rather choose love

Few of my friends asked me lately, whether it would be possible to write in English and honestly, since I spend majority of my time in English environment  and we always joke at home in English with Russian accent ( no offense :D), I couldn’t say no :).  But do not worry my Czech friends, our beautiful language follows below :).

Today´s article is about religion. I am personally Christian but I never wanted the blog to be kind of converting, Christian life adoring brain wash. I have friend of many beliefs and I am aware of the fact that for some ethnics, religion is by tradition not just a personal matter but rather a family heritage and when you try to convert someone, you go against his family, which in our western perspective is not that big of a deal but in theirs, it truly is a BIG deal.

I used to be a Christian leader but I must honestly say, that I was always a controversial and liberal one. Many people would disagree with my methods and nowadays they disagree that I live with my boyfriend without marriage. But honestly, I do not care. Only God can judge me.

Therefore I would not judge others. Even other religions. Every religion believes in some Creation. Some super powered entity that rules over us, is everywhere, in everything, outside time, space. Everyone in a different way and everyone believes the path they chose is the right one. Even the other philosophical and esoteric streams believe that there is some sort of overpowering energy and whatever else. Couldn’t it mean that there really something like it exists? Let’s assume it does and call it by Plato´s absolute Truth. Since religions have similar basic principles, we can say that as in Plato´s cave, we can perceive glimpses of Truth, but I thing in our earthly life, we will never be able to experience the full Truth. Full God´s presence, knowledge and more.

Since I grieve to know the absolute Truth, I keep studying and I chose a path that makes sense to me, but does it make sense to fight since we will never know the answer? Not in this life ( as some believe, some may for sure not)?

Shouldn’t we focus on the fact that we are all “god´s” creatures? All loved? Rather that say – “No, you do not believe in my path, I do not want you as a friend” or ” You’re a sinner not worthy of my love”. Let’s face it, all the religious prophets, leaders and gurus said that we should be kind. Jesus even said that he came, so the Love overcome Laws, which was so popular amongst Jews. So my the hell we make the Law of our religion so important and do not love the ones who need it? Jesus hanged out with outcast, prostitutes, disabled all the time. We are involved in one’s life only when he has cancer, or some awesome calling of helping in third world but  we are not here for others, who may not share faith, who may not see thing through the same lenses we do. Shouldn’t we be there for them and love them as well?

KH1_3608b

@ Karel Havlík ( karelhavlik.cz) a jeho projekt 365 🙂

A teď česky 🙂

Tak dneska jsem se rozhodla napsat článek o náboženství, ale než se rozhodnete, že takovou blbost jako čistokrevní ateisti číst nebudete, vězte, že ačkoli jsem křesťan, tak účel tohohle blogu určitě nebylo žádný vymývání mozku za účelem konvertování lidí ke mé víře. Jsem si vědoma toho, že některé národy například nelze evangelizovat, protože víra tam není úplně záležitost osobní, jako rodinná a tím, že někoho obrací na svou víru podlamujete autoritu rodiny, což pro nás zápaďáky nemusí být takový trabl, ale pro spoustu kultur je to opravdu – No go zone! Takže tohle určitě není křesťanský nábor 🙂

Ještě rok zpátky jsem dělala křesťanskou vedoucí pro teenagery, ale vím, že ne úplně standardní a možná až příliš liberálně vykládající Bibli. Mnoho lidí by asi nesouhlasilo s mými metodami, že jsem se snažila věcem nechat víc volný průběh, nikoho nikam netlačit a být hlavně parťák do nepohody. No a taky s tím že ačkoli jsem křesťan, už to bude rok, co bydlím se svým klukem. Nemusí to být křesťansky ideální, ale život není černobílý a už vůbec ne jednoduchý a my to tak chtěli. Takže mi jsou cizí soudy fuk. Můj Bůh mě bude soudit.

Proto se i já snažím nesoudit lidi. Stejné i cizí víry. Každé náboženství věří v nějakého stvořitele, bytost se super schopnostmi, která vše stvořila, je ve všem, mimo čas a prostor. Každý věří, že jeho víra je ta správná ( jinak by si ji nevybrali, žejo). I některý ezo – filosoficko všelijaký směry věří v různé vše prostupující energie. Podle mého by to mohlo znamenat, že něco takového skutečně je, nemyslíte? Předpokládejme tedy, že jo :). Můžeme to nazvat podle Platona absolutním Věděním :). No a jako v jeho známé jeskyni, jelikož se víry v mnohém shodují, můžeme říci, že se k nám dostávají střípky toho Vědění s velkým V, ale v jeho plnosti ho, alespoň v našem “pozemským” životě nedosáhneme. A to je pravda, lets face it, i my křestané,  “boží”  úplnost nepochopíme.

Takže proč se hádat o něco, co se nedozvíme? Já si křesťanství vybrala, protože mi v tohle hledání po vědění dávalo největší smyl a líbila se mi jeho laskavost a princip lásky. Ale v tomhle životě se 100% správnost volby asi nedozvíme.  Neměli bychom se proto zaměřit na tu lásku, kterou nám všichni “naši” náboženští vůdci vštěpovali? Jsme všichni “boží” bytosti, nebo pokud to nechcete nazývat boží, tak všichni lidé, pozemšťané. Když už jsme třeba u Ježíše (jo, to je ten, proč jsou Vánoce), neříkal něco v tom smyslu, že přišel nahradit Zákon? tedy pravidla, ze kterých byly starozákonní Židi úplně vyšinutí?  Tak proč jsou pro nás ta pravidla tak důležitá a nesnažíme se mít rádi ty, kteří to potřebuji. Vždyť sám Ježíš se vždycky zdržoval v okruhu vyvrhelů, prostitutek, cizinců a postižených. My se o někoho staráme  jen pokud víme, že má rakovinu nebo nějakou úžasnou touhu jít zachraňovat rozvojový země. Ale co ti ostatní, co mají problémy, ale nejsou stejné víry nebo nevidí svět stejnýma očima jako my? Neměli bychom je taky milovat, místo souzení a vyhýbání se jim?

 

Facebookpinterestby feather

Potkaní omalovánka

Už dloooouho, dlooouho jsem si chtěla splnit sen – mít tetování. Ačkoli se to v dnešní době už mění, často, především u lidí mimo Prahu nebo ze starší generace cítím, že je pro ně tetování jako stigma.  Myslí si, že si ho dávají nevyrovnaní lidé, kteří hledají cestu, jak být zajímavý.  Já si osobně nemyslím, že bych tetovačkou chtěla být zajímavá, ale kdo by Vám to přiznal, kdyby to bylo jinak :). Chtěla jsem si udělat památku, na kterou bud moct stará koukat a připomínat si něco, pro mě významnýho,  i až vzpomínky vyblednou a čas pomine. Nakonec jsem se rozhodla pro tetování krysy/potkana.

     KH1_3364b

Věřím, že pro spoustu mých známých jsem s těma potkanama vtipná. Pro někoho možná i trapná, ale zas tak mě to neštve :). Můj konkrétní obrázek má 4 významy, takže nebylo pochyb, že je to ” to pravé” 🙂

Asi hlavní z důvodů pro mě je psychická podpora, kterou mi potkyšové poskytli, když jsem to potřebovala. Jak už víte, v prosinci mi zjistili sklerózu a ačkoli mi byly všichni doma velkou oporou, bylo na spoustě lidí vidět, jak se jim hlavou promítají nejrůznější scénáře mý budoucnosti. A co si budeme povídat, spíš obavy z těch horších scénářů. Někde uvnitř jsem cítila, že musím lidi kolem, i sama sebe přesvědčit, že všechno zvládnu v pohodě. Byla to jenom Julča, kterou jsme v tý době měli jako jedinou, která mě vždycky dokázala hodit úplně do pohody. Bylo vidět, že jí je to úplně jedno. Spinkala se mnou, pořád se ke mě tulila a ačkoli Káju zlobila a uličničila s ním, ke mě se vždycky jenom tulila a byla hodná. A i teď, když už máme celou smečku, vždycky když mě něco štve nebo nemám úplně nejsluníčkovější náladu, holky mi vždycky pomůžou.

To mě přivádí k druhýmu důvodu, proč potkan. Žijeme jen chvilku. Život tehle malých potvůrek je jen zlomek z toho, co žijeme my, ale náš lidský čas taky neni nekonečný. Vzpomeňte si, kdy jste si naposledy řekli, jak to letí. A to ani nemluvím o tom, že nikdy nevíme, která vteřina je naše poslední, jestli to není zrovna ta následující. Holky mi tohle neustále připomínají, protože jsme si je strašně oblíbili, ale dva až tři roky, co žijou, utečou jako voda. Chceme si jich proto co nejvíc užít a dát jim hezký život. A sobě bychom ho měli dát taky! Taky letí a proklouzává mezi prsty.

“Ty jsi špinavá krysa. Tobě bych nevěřil ani slovo!”….. a podobný projevy známe a máme spjatý s krysama a potkanama. V očích společnosti jsou to mazaný zvířata, který si umí se vším poradit, přemnožují se, všechno zničí, jsou špinavý, přinesli mor a tak dál. Když je ale člověk pozná blíž zjistí, kolik z těch mýtů je lež. Některý jsou opravdu čistotný, jsou loajální, společenský, celkem i vystrašný z neznámýho a hlavně ultra roztomilý. No a nestalo se Vám, že jste měli podobnou představu o jiných etnikách, vyznáních,rasách? Některý krysy mohou být opravdu “krysí”, ale myslím, že stojí za to odhodit předsudky a jít si vyzkoušet na vlastní kůži, jaká ta krysa ve skutečnosti je. Ať už mluvíme o potkanovi, Romovi, muslimovi, punkáči, homosexuálovi nebo komukoli jiném, kdo je ve společnosti “nevhodný”.

No a poslední význam obrázek dostal, až po jeho dokončení. Původně jsem chtěla roztomilou zívající myšku, co jsem si navrhla. Ale Filip z Tribo Tattoo mi vytvořil aktuální podobu a myslím, že se ke mě hodí víc. Někomu připadá drsná, podle mojí mamky je to myš, co je světem otřelá a co si se vším poradí. Nevím, jestli taková fakt jsem, ale moc ráda bych byla. Tak mám aspoň připomínku toho, že se ze všeho nechci podělat, přímo na svým těle.

KH1_3593rea

A tady je naše smečka ( akorát Sayuri je někde ve vlasech a na rameni je ségry Moana):

KH1_3217-copy

Julie – první potkánek, co jsme dostali “za promoci”. No jo, někdo dostane auto, někdo byt a my potkánka. Ale je skvělá, strašně vstřícná a starostlivá i k dalším holkám. Momentálně jí řikáme Gandalf, protože je to typ husky, což znamená, že pořád světlá, je největší a za zadkem má pořád malý černý hobity 😀

12688139_10205692022235466_151518350409712730_n

Rozárka – Náš Mickey Mouse. Typická tichá voda. Nejdřív byla strašně spící a tulící, ale když něco provede, tak to stojí za to. Taky je to největší skokan, co se ničeho, na rozdíl od plašana Julči, nebojí.

KH1_3332b

Lily a Sayuri – Naše nový přírůstky z takzvaných “Bažin”. Jsou to tuťíci. Lily je větší, správně “kanálová” a pořádný žrout. Při jejich parodování vždycky říkáme ” No no, I am not fat, I am just big boned”. Jako Cartman ze Southparku. Ale je hodná, akční a zvědavá. Sayuri je největší mazlíček. Pořád ještě malinká, strašně jemná a kontaktní. Zatím co, všechny ostatní se rvou o jídlo, ona vždycky přijde a nonšalantně si ho vezme a odnese.

KH1_3331b

Fotky všech potkánků vis karelhavlik.cz

IMG_3993

…. až na tuhle mojí mazanici 🙂

No nechtěli byste jejich obrázky mít po celým těle, abyste na taková stvoření nikdy nezapomněli? 😀

Facebookpinterestby feather

Život v oranžové

Proč oranžová? Noo, je to mimo jiné, barva stužek pro zvýšení povědomí o roztroušené skleróze. Je to už 5 měsíců. co se s ní učím žít a tak bych Vám chtěla přiblížit, jak některé věci vypadají nebo do jakých úžasných situací se dostávám. Zároveň, kdybyste někdo věděl nějaký vychytávky na lepší zapamatování si věcí, na to, vzpomenout si, co přesně jste chtěli říct, udělat a hlavně u mluveného překladu nezapomenout, co dotyčný říkal na začátku věty, budu ráda :D.

dff74f9a586ea81341af160065c30550

via www.pinterest.com, jako všechny další

  • Všichni si furt myslí, že jste líní. A jako jo, neříkám, že jsem někdy byla hyperaktivní, především na domácí práce, ale občas jsem FAKT unavená. Jsem schopná usnout skoro všude. V tramvaji, u počítače, ve škole. Nechci se vymlouvat, ale je to tak. Hlavně po jídle jsem naprosto KO. A po práci. A není to výmluva na to, nemuset mýt nádobí. Jediný čas, kdy se mi nechce spát je, když si konečně lehnu do postele.

  dd3e1343dd0242129ec9ef23a58123dd

  • Když si něco nenapíšu, existuje vysoká pravděpodobnost, že to zapomenu. Blbý je, když se zapomenu podívat do diáře.
  • Nemám malou slovní zásobu, jen si často nemůžu vzpomenout, jaký je to slovo, co chci říct. O to blbější je, když musím furt fungovat ve více jazycích a nemůžu si na slovo vzpomenout v žádným z nich. Jo, taky umím česky. I gramatiku. Ale občas se to prostě ve zprávě vyrojí špatně, stejně jako když slovem “cibule”  vlastně myslím “rajče” nebo “cizrna”

 

563c4bc9af03474887387f0379d6a900

 

  • Nečumím na tebe blbě schválně ( většinou), pokud je zrovna teplo nebo jsem po nějaký náročný aktivitě, tak mě často bolí oči a snažím se zaostřit.
  • Nechci rozbít byt. Občas se mi nedaří věci zkoordinovat tak, jak bych chtěla a tak cinkám o stěnu, sprchu, umyvadlo. Pardooon ( hlavně Káji, promin).
  • Co se u mě ale krom věčný únavy projevuje nejvíc, jsou výkyvy nálad. Vždy jsem byla trošku víc náladová, ale teď je to mazec. Jsem schopná se smát relativní blbosti klidně 10 minut, opravdu nahlas, a kdekoli. Takže vždycky doufám, že mě něco nerozesměje v práci nebo někde po cestě, to budu asi vypadat jako blázen. Stejně to je s brekem. Předevčírem jsme řešili, jestli jedna naše myška není ve výsledku kluk ( naštěstí není) a no a brek jak Niagáry, žejo! Že teď už nikdy nebude moc být se svýma kámoškama, protože bychom měli potkyšů za chvíli padesát. Brečela jsem asi půl hodiny. Tahle moje přecitlivělost taky napomáhá tomu, proč se teď snažím kupovat všechno přírodní, etický, netestovaný na zvířatech a šetřit životní prostředí. Prostě se podívám na jakýkoli zvířátko a chce se mi brečet, jak můžeme být my, lidi tak zlí. Myslet si, že jsem páni tvorstva a že kvůli nám můžou všichni trpět. Taky proto doma teď frčí tenhle song. Si ze mě holt Kája občas dělá srandu, no 😀

Ve výsledku nejsem o moc jiná, než předtím, trošku jsem sice zpomalila životní tempo, ale zato jím zdravěji, víc cvičím, snažím se lidi okolo víc motivovat a vidět na všem to pozitivní. Doma se teď hodně smějeme mojí nepozornosti a tomu, že je dobře, že nepracuju rukama. myslím, že u všeho je nejdůležitější zůstat v pohodě. Brát nemoc ( jakoukoli) jako fakt, ale ne jako něco, co Vás definuje nebo naopak dělat, že neexistuje, protože Vás to jednou stáhne a bude to horší. Taky si uvědomíte, že spousta věcí není tak důležitá, abyste se z toho měli podělat. Hlavně láska, pokora a sluníčko, žejo.

28703_1298683182808_17949_n

<3 Adri

Facebookpinterestby feather

Radši jedno Ferrari než tisíc Favoritů

Před pár týdny jsem psala článek o Slow Fashion, protože ačkoli opravdu, ale opravdu ráda nakupuji, chtěla bych se v tom trochu polepšit a ulehčit jak životnímu prostředí, tak našemu bytu. Krom těch pár principů, který jsem zmiňovala v předchozím článku, bych chtěla zmínit, že kvalita je důležitější, než kvantita. A to nejen, co se oblečení týče.

Nejsem člověk, co by nutně musel mít to nejdražší, ale ráda si za něco připlatím s tím, že vím, že mi to nějakou dobu vydrží. Spoustu věcí mám pěknou řadu let, pořád je nosím a pořád jsou moje nej. A to proto, že jsem do nich investovala.

Kvalitu ale vyhledávám nejen v oblečení, ale také v jídle, v tom jak a kde žiju a tak. Prostě si říkám, že nejsem tak bohatá, abych mohla mít nekvalitní věci. Kvalitní, ale není nutně nejdražší.

No a ani nejsem Buddha, abych uměla fungovat s “nekvalitními” lidmi. Zní to hnusně, ale je to tak. jestli Vám někdo nesedí, víte, že je falešný, podráží Vás nebo na Vás má negativní vliv, nemusíte se s tím člověkem za každou cenu bavit. Nemusíte být nutně populární a oblíbený mezi všemi, ačkoli i já jsem měla takové období ( hodně dlouhé), kdy jsem to chtěla. Nemusíte mít padesát kluků, stačí jeden, co Vás bude mít rád.

Je mi jasné, že lidi to asi slyší všude okolo a je to takový ohraný kec :D. Ale jako popravdě, budete radši za jedno Ferrari nebo za tisíc favoritů? Já osobně teda moc na auta nejsem, ale kdyby mi někdo dal na výběr, měla bych jasno. No a když si vyberete to jedno Ferrari, předpokládám, že o něj určitě budete pečovat, protože to je něco, čeho si vážíte. Na druhou stranu, ale taky budete respektovat jeho vlastnosti a potřeby, jako že se do něj třeba lije jen diesel a ne benzin, že neni na ježdění po horách a tak.

Proč u auta to dává smysl a u přátelství ne? Proč často upřednostňujeme to být chvíli hvězda obklopená favority, když se na to můžeme vykašlat a mít jedno, dvě Ferrari? Měla jsem štěstí, život mi nabídl pár lidských Ferrari. Mám nejlepší kamarádku už skoro 20 let. Ne, že se známe 20 let, ale opravdu jsme nejlepší kamarádky. Přežily jsme to, že každá žila jinde, v dětských letech. I když se nevidíme několik měsíců, vím, že až se mi zase něco stane nebo mi někdo zlomí srdce, můžu jí zavolat. I uprostřed noci. Motivujeme se navzájem. Ale stejně jako Ferrari má svoje vlastnosti, má je i Šárka. Na něco prostě neni, má sboje negativa a občas mě štve. No a? To je přece normální, ne? Taky jí štvu, chodím všude pozdě a tak, ale přeci Ferrari nevyhodíte kvůli pár blbostem.

12342695_10205153255813202_3859525271846607055_n

Šárky narozeninová tvorba 😀

Stejně to máme ( doufám) s Kájíkem. Radši budu mít svoje Kája Ferrari, než každý týden jiný, i třeba Ford.

Dneska jsem viděla úžasné video o vztazích. Podle některých teorií vztahy kolem nás ovlivňují naše zdraví víc, než strava a cvičení. Věřím, že člověk potřebuje někoho kolem sebe, na koho se může spolehnout. Ale vybírejme si. Nemusíme se nutně zavděčit všem. A taky vím, že třeba kolegové a rodina se nejdou vybrat, ale pokud Vás štvou a nemůžete to změnit, berte je s rezervou. Nenechte si jimi znepříjemnit den a život. Snažte se je víc poznat, často se něco tváří nekvalitně, ale časem zjistíte, jaký máte poklad a něco, co se nám zdá super může být pouze načančaná bída.

 Tak co, chcete Ferrari nebo se spokojíte s ledasčím?

Facebookpinterestby feather

Odpověď na otázku vesmíru, života a vůbec je 84 600.

Nestíhám, nestačím, ale konečně je to tu! Po třech týdnech jaterní diety, řešení diplomky, sarkastických rad mým kamarádkám a navrhování tetovačky jsem se konečně dostala k sepsání článku! A trochu změníme od  ekologicko – popisných příběhů z mého života k motivaci ( no jo, zase) nesedět na zadku a užírat se v tom, že něco nejde! A taky mám sem hodím trošku Rozinky, protože ta tu zatím moc není a  doma už nám přibyly další myšičky 😀

Rosa

Rosa na průzkumu

Břemeno toho, být já, tkví v bezesných nocí kdy jen ležíte, čumíte z okna, nemůžete usnout a přemýšlíte nad životem chrousta, i tím svým. Nad tím, co se událo a co Vás ještě čeká. Tyhle noci miluju a nesnáším zároveň. Vždycky si totiž říkám, jak jsem šťastná a zároveň jak ten život utíká. Půl roku například uteče jako voda, ale pro moje dvě piši myši je to čtvrtina života. To znamená, že o tyhle dvě krásný stvoření brzo přijdu. A sice je mám ráda, ale přeci jen, jsou to “jen” myšky. Přijdou horší ztráty jako naše babičky a dědečkové. No a já ležím a přemítám, jak uchovat každý moment na věky, každou milou osobu blízko mě na furt. přitom je mi jasné, že je to právě vědomí oné konečnosti, co dělá společné momenty jedinečné. Kdybychom žili navěky, asi by to vše ztratilo kouzlo, nevím. myslím si to.

IMG_3985

Modelka

Proto žiju život naplno, tak jak já chci. Když se v noci vzbudím a je mi smutno, jdu nejbližší chrápající osobě dát pusu a pohladit myšky. Na návštěvě u babči si stejný příběh o tom, jak potkala dědu na cestě na tramvaj, vyslechnu i po tisícáté. A hodně vzpomínám. Na pohled na skalnaté hory z azurového moře, na sváteční oběd v Méknés s Abdullem a jeho rodinou. Na svýho dětskýho psíka Snowieho, na spontánní dovolený a spaní ve vlaku. Všechny tyhle vzpomínky bych chtěla vrátit, ale už by to nebylo stejný. Chci proto žít každou vteřinu, jako by trvala věčně a zároveň byla ta poslední.

nedávno jsem někde četla příběh. Představte si, že se ráno probudíte a na účtu máte 86 400 dolarů, ale nemůžete si z nich nic ušetřit ani převést do dalšího dne. Nemůžete je nikomu darovat. Ráno se objeví a v noci zmizí a tak pořád dokola. Nikdy ale nevíte, jestli ty peníze další den dostanete znovu a kdy přestanou chodit. Jak s nima naložíte? Co s nima uděláte? Být to já, tak cestuju co to jde, užívám si s kamarády a s rodinou, a snažím se udělat lidem lepší svět.

IMG_3850

Jaro je tu!

No a víte, že to tak každý den doopravdy je? Já ty peníze dostávám a vy taky. Ale nejedná se o dolary, ale čas! Každý den dostaneme 84 600 vteřin a nikdy nevíme, jestli je budeme mít zítra znovu. Zhruba jednu třetinu z našeho času dáme tak jako tak na spánek. Jak naložíte s tím zbytkem?

Já se rozhodla být šťastná a nelitovat těch “peněz”. Na smrtelný posteli vzpomínat na spoustu věčně trvajících momentů a nezapomenutelných vzpomínek. A nezapomenutelý můžou být i ty nejobyčejnější momenty.

Facebookpinterestby feather

Moje Slow Fashion

Jak už jsem v několika článcích zmínila, jedna z věcí, které mě baví a zároveň štvou, je oblékání. Štve mě hlavně proto, že nechápu, jak mě může taková povrchní věc bavit :D. Už pomalu pracuji na svých vlastních návrzích a jelikož bych nechtěla jen podporovat modní průmysl ( který, jak jsem se dočetla je po ropném druhý “nejšpinavější”), za 14 dní se budu účastnit Sustainable Fashion Day. Včera mě potěšil mail od organizátorů z ebookovou příručkou na udržitelný šatník a tak bych se s Vámi chtěla podělit o pár tipů.

Strašně mě potěšilo, že některé principy, které se snažím zavést do svého šatníků zde byly uvedeny! Juj, nejsem úplný pako! Jako u všeho je nejdůležitější psychika. Nenechat se zmást reklamou. jasně, že každý chce, aby jeho firma vydělávala. A není nic špatného nakupovat v rozumné míře. Modní průmysl do nás ale valí trendy všude, kam se podíváme a myslím, že spousta lidí má problém ji odolávat. Spousta oblečení je proto koupena jen proto, že jsou zrovna “in” nebo byly za dobrou cenu. Základem udržitelného šatníku tedy je, uvědomit si, kdo jsme, co se nám líbí a když se rozhlédneme v skříni, jaký styl je “ten náš”. Chceme svým oblékáním přeci vyjadřovat svoji individualitu, ne? Když si potom ujasníme, co přesně je náš styl a líbí se nám, nebudeme zběsile “nakupovat” co je zrovna trendy a levné, ale budeme brát nákup jako investici do budoucna do našeho stylu. Mám strašnou radost, že tohle je něco, co jsem se snažila vždycky všem vysvětlit. Teď jsem ve věku, kdy se už nemusím tolik starat o to, kolik který hadr stojí, ale na střední jsem těch peněz tolik neměla a rozhodla jsem se proto kupovat hlavně neutrální a nadčasové kousky, právě proto, že vím, že se budou nosit dlouho. Třeba dneska tu v práci sedím v saku, které jsem si koupila před skoro 7 lety na gymplu.

Pár fotek mýho stylu ( už od roku 2009):

  10980713_10203701756920077_6790119080954924816_n

45162_1366710043437_525593_n

 

26882_1261889902999_6989201_n

11856388_737361283035882_430265270551776704_o

IMG_3116

 

 

 

Co mě bavilo na příručce nejvíc byl moodboard! Měli jsme si pojmenovat svůj styl a přiřadit k němu obrázky, co se nám líbí. Já ten svůj nazvala “Laidback minimalist”. Mám prostě ráda jednoduché kousky, ale nechci se cítit upjatě, takže spíš než elegantní preferuji uvolněné, občas i trochu bohémské nebo pánské kousky. Všichni se mě pořád snaží obléknout do výraznějších barev, když jsem tmavá, žejo. Ale mě to nejde. Koukáte na Dvě socky? Znáte Sophii? Tak takhle si ve výraznějších barvách připadám :D. Nechci být barevná kobyla, děkuji. Zůstanu u černé, bílé, modré, šedé a béžové.

Něco málo z moodboardu (vše via pinterest.com): 

639eb2ab4c563728c1d0b6e521a6fc22

f10c49921054de3f66a2bbeb79f0a804

leather-jacket-black-ribbed

22f7fb8bc072c4a586edfd20c21b4eda

a959eaa53077dc1dd40295e6da6aedde b4f3c2350af088bef82b89de2465a655

14

(juchů, mám doma vše, co se mi líbí)

Lidi, co pořád sledují trendy si myslí, že je vždy něco úžasného nového, co když nebudou mít, tak svět skončí. Ale ona to neni pravda, nikdy o nic nepřijdete a naopak nemusíte nic vyhazovat jen proto, že už to není v kurzu. Ono se totiž “všechno vrací”. Prošmějděte mamky nebo babičky šatník a přesvědčíte se sami. A nejen to, existuje pár kousků, který se pořád dokola točí skoro od 20 let minulého století ( tedy za chvíli sto let!).

 

Poslední krok je sestavit si šatník. Efektivní, stylový, kvalitní, udržitelný. Moje spolubydla vždycky nechápala, jakto, že mám tolik věcí a stejně nevim :D. No, bylo to asi hlavně proto, že jsem měla období, kdy se mi třeba líbil styl někoho jinýho a chtěla jsem nějaký prvky zapojit do toho svýho stylu. Většinou cikánské nebo retro kousky :D. Před časem jsem se proto rozhodla šatník projít, roztřídit a co se nehodí dát nemilosrdně pryč. Pařížanky prý mají pár základních kousků, tak proč nemůžu já! Je ale nutné zanalyzovat své aktivity a role. Miluju roztrhané jeany, moc moc. Ale překládat do parlamentu v nich bohužel jít nemůžu :(. Sestavila jsem si proto list toho, jak trávím čas a jaké oblečení na danou aktivitu potřebuji. Tadá, výsledek je seznam toho, co má obsahovat můj šatník :-). A taky vím, co mi v něm chybí, takže vždycky můžu jít za konkrétní věcí a nenakupovat slepě podle trendů. Kdo Nojo, chce to ale vůli. A blbý je, když Váš styl se prostě vždycky všude prodává :D. A bílých triček není nikdy dost. Ale když budeme rozumní, budeme nakupovat podle toho, co potřebujeme, míň často, ale zato kvalitněji, tak se třeba naše děti, vnoučata budou moci chlubit, že tohle nosila babča před 30 lety ( jako to dělám já). Rozvojový země nebudou přehlcený našim bordelem, oblečení nám bude šít míň bangladéšských dětí a třeba bude mít víc českých švadlen práci.

A co s věcma, co nechceme? Já je zkouším nejdřív prodat, ale už se to moc nechytá, protože všichni maj všeho hodně. Kamarádky dělaly votočvohoz párty, což může být fajn. Top řešení je podle mě využití na DIY projekty. Ještě, že máme potkanky! Co už se prostě nedá zachránit může sloužit jako hamak nebo pelíšek pro ně, a proto, že do jsou holky pořádně učůraný, neni jich nikdy dost :D. V poslední řadě pak sběrné kontejnery, ale o tom, kam oblečení jde a jestli je jeho zasílání třeba do rozvojových zemí dobře mám taky svoje pochybnosti, ale pokud ho nevyužijete jinak, je to furt lepší než smíšený odpad.

Je to jednoduchý, stačí si uvědomit kdo jsme a co se nám líbí. Nikdo nám pak nemůže diktovat, co je správně.

Tak a já jdu na Jeden Svět 🙂

Facebookpinterestby feather

Žena musí…

Ženy to mají těžké. Neustále je nám odevšud vnucováno, jaké máme být. Už od malinka ” budeš jako maminka”, “musíš studovat, abys jednou měla hodně peněz” “udělej se sebou něco, nebo si nikoho nenajdeš”. Já tohle naštěstí moc doma nezažívala, ale přesto i mě neminuly problémy se sebevědomím, které jsem řešila ještě rok zpátky. Nikdy jsem se necítila moc hezká. To víte, mám krásný ségry a taky si, z nějakýho důvodu, vždycky vybírám krásný kamarádky. Říkala jsem si, že se teda musím snažit být aspoň chytrá, když už nic. Dlouho jsem z toho byla špatná, všude jsem si připadala hnusná, tlustá a moc tmavá a moc cizí pizizubka. Došlo mi ale, že je to špatně. Podle mého bychom se neměly nechat ovlivnit tím, co nám televize, média a společnost vštěpují jako krásu. Krása je rozmanitá. A obecně bychom se měly vykašlat na stereotypy. Není to je o tom, že správná “žena” má mít dlouhé vlasy, velká prsa, útlý pas. Má skvěle vařit, být dokonalá milenka, snažit se ve škole, ale do 30ti mít děti, ale hlavně je jednou fakt musí mít, jinak bububu. Správná evropská žena chodí odhalená, ale ne moc, protože pak si za to může sama, když jí chlap znásilní. Správná žena je pracovitá, její hlavní cíl je najít si chlapa a mít děti.

Sama už stereotypy okolo krásy zas tak neřeším, protože prostě velký ramena nezmenším a do výšky se nevytáhnu, co mě momentálně štve, jsou stereotypy okolo toho, jak by měla správná žena žít a fungovat. Často na mě lidi divně koukaj, když řeknu, že u nás doma vaří Kája. Nebo když řeknu, že nikdy nechci být domácí panička a taky bohužel ne,  nejsem ten typ, co vstane v 6 ráno a kmitá okolo domácnosti. Neříkám, že to je špatně, ale podle mě není jen jedna cesta, jak je to dobře. Měly bychom se postavit za to, co jsme. Pokud to neuděláme a budeme se snažit žít pouze podle přání společnosti a mužů, budeme nešťastné. Možná to bude těžší, ale věřím, že se najdou lidi, kteří nás budou mít rády takové, jaké jsme. Tlusté, hubené, tmavé, světlé, vysoké, malé, hlavou v oblacích nebo nohama při zemi. Každá varianta je fajn. Nejvíc nesnáším, když mi někdo řekne “chovej se jako normální člověk”, co je to normální ? Jasně, měli bychom se k sobě a k ostatním chovat, co nejlépe to jde. Ale jestli mám mít děti ve 20 nebo ve 40, jít na vysokou nebo ne, to je jen můj život.

A co je tedy krása? Nechtěla bych být vykradačka, a tak Vám sem hodím video své kamarádky Sukhjit z Austrálie, která je momentálně v soutěži Australia´s Got Talent a řekne Vám to.

“Beauty is standing up to those bullies in the schoolyard.
Beauty is loving stretch marks, love handles, cellulite.
Beauty is in the perfection and the “imperfections”.
Beauty is fighting cancer, anorexia, suicide.
Beauty doesn’t judge. It doesn’t hide.
It’s in the layers of a Sikh’s turban. The folds of a Muslim’s hijab.
Beauty is brave.
Educated.
Free.
Like the ink on your arms may be
Your way to be you,
The strands waving on my body are my beauty,
My truth.”

Sukhjit sama je Sikh, to znamená, že se nikdy neoholila ani si neostříhala vlasy. Pro spoustu lidí jsou v Austrálii pořád cizinci, ačkoli tam Sikhové žijí již přes 150 let. Spoustě lidí tedy připadá divná. Bohužel, i u nás se spousta žen cítí nepatřičně a nemusí si vysloveně neholit nohy. Cítíme tendence, že se musíme nějakým způsobem oblékat a chovat. Svět takhle ale přichází o jedinečnost každé z nás. Chtěly byste holky snad, aby každý muž byl stejný? Svět by byl nudný a jednotvárný. Podpořme to, kým jsme. Bůh nebo matka příroda Vás takovéhle udělali, a sice můžeme zhubnout, jít na plastiku, ale v základu to jsme pořád my měly bychom za to být vděčné.

12669695_10205687681526951_310234955840351559_n

V neposlední řadě bych chtěla říct chlapům – opravdový holky nevypadaj jako z Playboye a nejsou Stepfordský paničky. Jsou to jen lidi, s nedokonalostmi. A ženy potřebují, abyste se za ně postavili – přeci jen, jste silnější, když nějakou budete chtít znásilnit nebo zmlátit, nejspíš se Vám to povede, když budete na nějakou chtít lít kyselinu, tak taky. Ale opravdoví muži tohle nemají zapotřebí. Nepotřebují se povyšovat nad ženami, ponižovat je a něco si vynucovat. Opravdoví muž se za ženu postaví, pomáhá jí naplňovat svoje sny a být sama sebou. Ona pak může udělat to samé pro Vás. Kromě nevštěpování stereotypů ženám je proto stejně důležitý naučit mladý kluky, jak by se k nim měli chovat. Vím, že spousta lidí není věřících, ale zaujala mne myšlenka – Bůh stvořil ženu z Adamova žebra, ne z hlavy, aby byla výš, ne z paty, aby po ni mohl muž šlapat, ale ze žebra, aby byla blízko jeho srdci a byli si rovni.

Každá jsme krásná. Nebojme se být tím, kým jsme! <3

Facebookpinterestby feather