Myška, liška a podzim

Tak nám začal podzim a já každé ráno chodím ulicemi Bubenče s úsměvem na tváři. Podzim mám totiž moc ráda. Je to čas rozjímání, rekapitulování, možná trochu melancholie, ale tu já do jisté míry ráda. No a taky, co si budeme povídat, je prostě krásný! letošní podzim je pro mě speciální, připomíná mi, co mohlo být, ale také dává naději do budoucna, která tedy nebude zadarmo. A taky jsem se vdala!!

Jak se to stalo? Nebylo žádné romantické požádání, prostě jsme na jaře leželi vedle sebe, přemýšleli, co tedy se životem a řekli jsme si, že se vezmeme. Když nad tím tak přemýšlím, ani jsem to nemohla mít jinak, pořád chci být „progresivní“ nelpět na tradicích a věřit, že vztah je rozhodnutí dvou rovnocenných partnerů bla bla…. Takže to byly naše zásnuby 🙂

Svatbu jsme původně chtěli v říjnu, takovou malinkou, útulnou….nakonec byla na konci září a větší než jsem plánovala, ale strašně jsem si ji užila, protože byla většina věcí přesně taková, jak se mi to líbí. …..Mluvim o mě, protože Matějovi je spousta věcí šumák :D…. A každá věc na svatbě byla z nějakého důvodu.

Třeba dort! Ten prostě musel být Red Velvet. Zaprvé jsem si vymyslela tmavě modrou s vínovou, jako barvy svatby. A taky teda, když jsem poprvé ochutnávala tenhle dort, tak mi Matěj, který mě v té době jen doučoval a nikdo neměl z práce vědět, že se bavíme, dal pusu! No a já ho na oplátku okřikla, co si jako myslí, že dělá… a hele jak to dopadlo 😀

Toho našeho krasavce si nakonec všichni pochvalovali, i když spousta lidí Red velvet vůbec neznala a zajímavé na něm je, že mi ho pekla psycholožka :D, takže kdyby od ní taky někdo něco chtěl – instagram HM Dorty.

Obecně tady chci vychválit všechny, kdo mi se svatbou pomohli, koho produkty jsme objednali a tak. Mám hodně ráda malé podnikatele, ačkoli chápu, že pro někoho to může vypadat jako risk. V době facebooku a instagramu to tak ale vůbec nevnímám. Třeba naše pozvánky dělala firma Svazek, na kterou jsem narazila na instagramu, protože si mi líbily jedny konkrétní pozvánky, které tvořila. A tak vznikly ty naše, vesmírné. Né noční, ně zimní, ale vesmírné, protože ho máme rádi, když jsme nostalgiční po bytostech, co s námi už nejsou, tak si říkáme, že jsou hvězdy na obloze… protože je tmavě modrý 😀 (vesmír je prostě furt tmavě modrý, takže to neni noc!) a taky když jsme se poznali tak byla zima a tedy furt tma!

No a úvodní/průvodní myšku a lišku nám nakreslila Nadya z Holandska (instagram Nadyart). Už roky se mi líbí její ilustrace, něco i mám doma. No a myška, protože mám „trochu větší“ zuby, chovám různé myšáky a prý mám tváře jako křeček…a liška, protože Matěj je tak trochu nazrzlý :)).

Každá nevěsta pak řeší, co si vezme. To je jasné. Já to původně vůbec řešit nechtěla, pak vyhrotila jedny šaty a pak našla ty své, za opravdovou hubičku v Ústí u Blanka Straka. Taky můžu doporučit. Já prostě nejsem holka, co by chtěla vyčesané vlasy, třpytky mega dortové šaty. V těchto jsem se opravdu cítila, jako že to jsem já. A elegantně. Jediné, co se třpyttilo bylo moje náušnice a ozdoba na pásek, taky trochu odkaz na mou taneční historii od kamarádky Aničky, co tvoří pod jménem Anýz. Matěj to měl easy. Krásný oblek měl už z promoce 🙂

Určitě nemůžu zapomenout na nádhernou kytku, kterou mi zařídila kamarádka Lenka, ale já opravdu nevím ve kterém Slánském květinářství. A pak makronky! Ty jsme měli jako výslužku a dělala je Simona ( fb Simoniny dorty a cukroví).

Měli jsme vymyšlený program, měli jsme naplánované hry, ale nakonec prostě žádný moc organizovaný program nebyl, protože zábava šla tak nějak sama. Opravdu jsem si to všechno moc užila, byla sranda, bylo skvělé jídlo – doporučuji restauraci U Jezírka v Tuřanech, vyšli mi vstříc úplně se vším. mají to tam krásné, mají zvířátka. Nejvíc ráda jsem ale za své okolí, rodinu a kamarády. Všichni byli skvělí a myslím, že můžu mluvit i za Matěje, že nám ten den udělali opravdu speciální, ačkoli to byla dost neformální svatba.

Obecně mě tento rok opravdu naučil vděčnosti za to, co mám v lidech kolem sebe. Od rodiny až po kolegy v práci. Moc děkuji! A taky jsem vděčná za toho svého lišáka. Dál mě totiž čeká zničení imunity s novou léčbou sklerózy a tedy karanténa na pár týdnů a vím, že on mě v nouzi nenechá. Včera se dokonce rozhodl, že bude mít tu karanténu se mnou, aby mi nepřinesl domů nějaký bacil.

O Lemtradě určitě budu psát, až budu ty týdny sedět doma a nudit se. Zatím si zkusím užít tenhle krásný podzim a vy byste měli taky. To nevadí, že je zima a sychravo, můžete pěstovat imunitu, ta není zadarmo 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.