Moje Slow Fashion

Jak už jsem v několika článcích zmínila, jedna z věcí, které mě baví a zároveň štvou, je oblékání. Štve mě hlavně proto, že nechápu, jak mě může taková povrchní věc bavit :D. Už pomalu pracuji na svých vlastních návrzích a jelikož bych nechtěla jen podporovat modní průmysl ( který, jak jsem se dočetla je po ropném druhý “nejšpinavější”), za 14 dní se budu účastnit Sustainable Fashion Day. Včera mě potěšil mail od organizátorů z ebookovou příručkou na udržitelný šatník a tak bych se s Vámi chtěla podělit o pár tipů.

Strašně mě potěšilo, že některé principy, které se snažím zavést do svého šatníků zde byly uvedeny! Juj, nejsem úplný pako! Jako u všeho je nejdůležitější psychika. Nenechat se zmást reklamou. jasně, že každý chce, aby jeho firma vydělávala. A není nic špatného nakupovat v rozumné míře. Modní průmysl do nás ale valí trendy všude, kam se podíváme a myslím, že spousta lidí má problém ji odolávat. Spousta oblečení je proto koupena jen proto, že jsou zrovna “in” nebo byly za dobrou cenu. Základem udržitelného šatníku tedy je, uvědomit si, kdo jsme, co se nám líbí a když se rozhlédneme v skříni, jaký styl je “ten náš”. Chceme svým oblékáním přeci vyjadřovat svoji individualitu, ne? Když si potom ujasníme, co přesně je náš styl a líbí se nám, nebudeme zběsile “nakupovat” co je zrovna trendy a levné, ale budeme brát nákup jako investici do budoucna do našeho stylu. Mám strašnou radost, že tohle je něco, co jsem se snažila vždycky všem vysvětlit. Teď jsem ve věku, kdy se už nemusím tolik starat o to, kolik který hadr stojí, ale na střední jsem těch peněz tolik neměla a rozhodla jsem se proto kupovat hlavně neutrální a nadčasové kousky, právě proto, že vím, že se budou nosit dlouho. Třeba dneska tu v práci sedím v saku, které jsem si koupila před skoro 7 lety na gymplu.

Pár fotek mýho stylu ( už od roku 2009):

  10980713_10203701756920077_6790119080954924816_n

45162_1366710043437_525593_n

 

26882_1261889902999_6989201_n

11856388_737361283035882_430265270551776704_o

IMG_3116

 

 

 

Co mě bavilo na příručce nejvíc byl moodboard! Měli jsme si pojmenovat svůj styl a přiřadit k němu obrázky, co se nám líbí. Já ten svůj nazvala “Laidback minimalist”. Mám prostě ráda jednoduché kousky, ale nechci se cítit upjatě, takže spíš než elegantní preferuji uvolněné, občas i trochu bohémské nebo pánské kousky. Všichni se mě pořád snaží obléknout do výraznějších barev, když jsem tmavá, žejo. Ale mě to nejde. Koukáte na Dvě socky? Znáte Sophii? Tak takhle si ve výraznějších barvách připadám :D. Nechci být barevná kobyla, děkuji. Zůstanu u černé, bílé, modré, šedé a béžové.

Něco málo z moodboardu (vše via pinterest.com): 

639eb2ab4c563728c1d0b6e521a6fc22

f10c49921054de3f66a2bbeb79f0a804

leather-jacket-black-ribbed

22f7fb8bc072c4a586edfd20c21b4eda

a959eaa53077dc1dd40295e6da6aedde b4f3c2350af088bef82b89de2465a655

14

(juchů, mám doma vše, co se mi líbí)

Lidi, co pořád sledují trendy si myslí, že je vždy něco úžasného nového, co když nebudou mít, tak svět skončí. Ale ona to neni pravda, nikdy o nic nepřijdete a naopak nemusíte nic vyhazovat jen proto, že už to není v kurzu. Ono se totiž “všechno vrací”. Prošmějděte mamky nebo babičky šatník a přesvědčíte se sami. A nejen to, existuje pár kousků, který se pořád dokola točí skoro od 20 let minulého století ( tedy za chvíli sto let!).

 

Poslední krok je sestavit si šatník. Efektivní, stylový, kvalitní, udržitelný. Moje spolubydla vždycky nechápala, jakto, že mám tolik věcí a stejně nevim :D. No, bylo to asi hlavně proto, že jsem měla období, kdy se mi třeba líbil styl někoho jinýho a chtěla jsem nějaký prvky zapojit do toho svýho stylu. Většinou cikánské nebo retro kousky :D. Před časem jsem se proto rozhodla šatník projít, roztřídit a co se nehodí dát nemilosrdně pryč. Pařížanky prý mají pár základních kousků, tak proč nemůžu já! Je ale nutné zanalyzovat své aktivity a role. Miluju roztrhané jeany, moc moc. Ale překládat do parlamentu v nich bohužel jít nemůžu :(. Sestavila jsem si proto list toho, jak trávím čas a jaké oblečení na danou aktivitu potřebuji. Tadá, výsledek je seznam toho, co má obsahovat můj šatník :-). A taky vím, co mi v něm chybí, takže vždycky můžu jít za konkrétní věcí a nenakupovat slepě podle trendů. Kdo Nojo, chce to ale vůli. A blbý je, když Váš styl se prostě vždycky všude prodává :D. A bílých triček není nikdy dost. Ale když budeme rozumní, budeme nakupovat podle toho, co potřebujeme, míň často, ale zato kvalitněji, tak se třeba naše děti, vnoučata budou moci chlubit, že tohle nosila babča před 30 lety ( jako to dělám já). Rozvojový země nebudou přehlcený našim bordelem, oblečení nám bude šít míň bangladéšských dětí a třeba bude mít víc českých švadlen práci.

A co s věcma, co nechceme? Já je zkouším nejdřív prodat, ale už se to moc nechytá, protože všichni maj všeho hodně. Kamarádky dělaly votočvohoz párty, což může být fajn. Top řešení je podle mě využití na DIY projekty. Ještě, že máme potkanky! Co už se prostě nedá zachránit může sloužit jako hamak nebo pelíšek pro ně, a proto, že do jsou holky pořádně učůraný, neni jich nikdy dost :D. V poslední řadě pak sběrné kontejnery, ale o tom, kam oblečení jde a jestli je jeho zasílání třeba do rozvojových zemí dobře mám taky svoje pochybnosti, ale pokud ho nevyužijete jinak, je to furt lepší než smíšený odpad.

Je to jednoduchý, stačí si uvědomit kdo jsme a co se nám líbí. Nikdo nám pak nemůže diktovat, co je správně.

Tak a já jdu na Jeden Svět 🙂

Facebookpinterestby feather

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *