Minule jsem Vám psala, jak prostě už neumím jíst maso, protože si prostě vždycky uvědomím, že šlo o živou bytost a že je to vlastně fajn, protože tím pomáháme i té naší Zemi. Nad tou krásnou modro-zelenou bych se chtěla pozastavit i dneska. Dennodenně totiž na sociálních sítích sleduji, jaký odporný dopad na ni my lidi máme. V kombinaci s tím, že tento semestr studuji hodně bezpečnost mi je z nás lidí opravdu smutno a občas si i řeknu, že je škoda, že jsme nezůstali úplně debilní někde na stromech. Alespoň jsme neměli ty naše touhy – hromadit, chtít víc a lepší, být lepší než druhý.
Musím přiznat, že v poslední době mě to, jak žít v souladu s přírodou zajímá víc, než ty lidské světové konflikty, protože za ty si většinou všechny strany můžou do jisté míry sami.Ale sorry jako :-P, příroda nám nic neudělala. Nebudu to nazývat ekologie, nechci se řadit do nějaké škatulky a myslím si, že to právě není o té škatulce, ale o tom mít otevřené srdce a nebýt líný. Ta lenost je tam hodně důležitá. A ego. Nebýt pán tvorstva.
Jasný, řeknete si, proč mě to má zajímat, po mě ať přijde potopa, ale věděli jste třeba, že v Pacifiku je halda odpadků velká jako Francie? Francie! Jako seriously.Tady níž přikládám kratší video.
A víte, co je nejvíc pokrytecký? Že často letíme do nějaké tropické země a jsme naštvaní, že jsme zaplatili triliony a tam v moři plave takový hnus. Bylo mi tak strašně líto, že jsem přijela na Jávu a nádherná pláž, kde jsme byli byla po bouři plná odpadků. Hlavně mě to mrzelo, protože jsem chtěla, ať má Šárka krásnou dovolenou. Naštěstí Šárka neni blbá. Jiní si totiž řeknou, že je to hnusná země, že už tam nepojedou a život jde dál. Ale pozastavíme se nad tím, že taky spolutvoříme ten hnus?
Tahle nádhera byla jeden den plná odpadků. Není to škoda? Polevém boku jsou ještě zbytky vidět.
Ovšem, populace jako ta naše nemá v porovnání s takovou Čínou, Indií, Indonesií skoro žádný dopad, ale to by si pak mohl každý říct, že je to vlastně úplně jedno. A vzhledem k tomu, že letos vyprodukujeme 300 milionů tun odpadků, pak pak zase a zase, tak naše vnoučata asi budou chodit v haldách bordelu ( vidět jste teď někdo Ragnarok? Pokud jo tak víte jako to může vypadat).
Chvíli nekoukejte na Thora 🙂
No, ale vote, pasty jsou taky v našem oblečení ( o oblečení asi příště :)), pracích prášcích, zubních pastách. Všude plasty prostě. ACh jo. Plast sám o sobě není zlý. Já myslím, že člověk, kdo ho vynalezl si řekl „yes“ teď můžeme mít hrnek po generace a on se nerozbije. Igelitka se dá používat furt dokola. Tak proč sakra néé? Proč tedy ty plasty nepoužíváme pořád dokola? Ona to je ale PRÁCE nosit si tašku z domova, lahev z domova a v ní čistou vodu, kterou tady všichni máme, žejo :-P. Ok, plast sám o sobě uvolňuje mikročástečky, který jsou taky trabl, ale když už nic jiného, nosit stejnou lahev, i z plastu, stejnou krabičku, z plastu, je pokrok. Ale já si myslim, že o to přesně jde. Práce navíc. Jsme moc líní, žejo. Už máme obchody typu Bezobalu, kde si člověk může nabrat co potřebuje do vlastní nádoby, ale to bysme si ji museli donést. A v tom je ten háček.
Pokud ještě čtete, tak tady je pár tipů, jak, pokud nejste líní můžete zkusit snížit množství plastů, co produkujete (zkusím být trochu originální, abyste si třeba přečetli něco nového):
- Bambus!– podle mě plodina budoucnosti. V Asii roste skoro jak plevel. Roste fakt rychle, ale je přírodní, takže se rozloží, viď. Můžete z něj mít kartáček ( u toho jste si určitě řekli, že ten potřebujete :-P), já z něj mám i váhu. Můžete z něj mít nábytek, oblečení. Roste rychle, takže to není pro Zemi tak náročné, jak těžba dřeva.
- Mýdlo – věřím, že stejně tak, jako si každý čistí zuby se i každý čas od času umyje. Obaly od sprcháčů a šamponů jsou tedy taky nedílnou součástí skoro každý domácnosti. No ale nemusí. Víte, že jeden z nejlepších pracích prášků je Marseillseké mýdlo? Které ano, vymysleli ještě než existovaly plasty a „chemie“ byla na přírodní bázi, ve 14. století. A to nemluvím o třeba Alepském mýdle, které je úplně multifunkční
- Vař si doma – Jo, já vím, bude to vyžadovat aktivitu :). Ale když si budeme vařit doma a nosit si jídlo ve stále stejné jedné ( nebo dvou) krabičce, budeme za a) jíst zdravěji, za b) naše odpadková stopa se hodně sníží
- Vodu máš v kohoutku – Američani se mi vždycky smějí, že tady v Česku máme vodu dražší než pivo, ale já se tomu zas tak nedivim, vždyt voda nám teče z kohoutku, proč bychom si ji měli kupovat balenou? Jestli ji potřebujete sladkou, to už si radši kupte ten sirup i když jooo, éčka atd., ale existují i přírodnější verze. Nebo si do té vody taky můžete třeba dát ovoce, hm?
- Kup si hezkou plátěnku – Někteří lidé třeba nenakupují plánovaně, tak pak se jim igelitka v obchodě hodí, protože nemají věci kam dát, ale taková hezká plátěnka nezabere žádné místo, dá se složit i do menší kabelky, takže to zas taková práce navíc neni
- Třiď odpad – ale to neni žádná novinka, to slyšíte všude 🙂
Kromě tohoto, co jsem napsala je fajn taky nakupovat ve specializovaných obchodech, kde se dají suroviny nabrat do vlastních nádob nebo alespoň ve větším množství trvanlivé potraviny, a po jejich dokončení obal buď zužitkovat na něco jiného nebo alespoň dát do recyklovaného odpadu. Co se týče všech hygienických a lékárenských potřeb, tak chápu, že tam je třeba být sterilní, ale třeba ženské potřeby už jsou vychytané a je asi lepší mít v onom krásném týdnu v kabelce jeden kalíšek a ne miliardu vložek a tamponů 😀
S čím mi ale můžete poradit vy je, jak snížit plasty okolo domácích mazlíčků. Jejich krmení je v plastu. Ačkoli jsem nedávno zjistila, že jsou něo jako burzy, kde si můžu taky věci nakoupit ve větším a nabrat sama. Všechny doplňky do klecí jsou v plastu, protože dřevo drží moč. No jo, ale když chováte hlodavce, tak s tím co dělají? No hlodají. Víte o něčem přírodním, v čeho se dají udělat patra a prolézačky a nesmrdí to? A taky co můžu dělat s látkama, který jsou rozkousaný ale opravdu na kousíčky. Recyklují se někde zbytky látek?
Téma je to obsáhlé. Stejně jako u jídla, jsme jenom lidi, ale myslím, že je to téma, které časem pocítíme čím dál více. Ale jestli nechcete, nedělejte nic. Příroda to zvládne. Pro ni je as jiný, než pro lidstvo. My lidi se tu možná plastem zahubíme, zničíme krásné rostliny a zvířátka, ale příroda se za pár tisíc let vzpamatuje nějak ( i když ten plast je skoro věčný). Ale bez lidí, možná naštěstí.