Hlavou v oblacích, pusou v zemi….. a pak zas a znovu.

Byl zima. Prosincová noc a já ležela schoulená v posteli, zrovna probuzená ze sna plného ibišku a surfování. Smutná z toho, na jakou cestu mě život posílal. Byl pozdní večer, ne první máj, ale dvanáctý prosinec a já přes sledování jednoho světoběžníka na facebooku za zvuku mých oblíbených handpans objevila blog Anie Songe ( www.aniesonge.com) a tak nějak i dostala naději, že ten můj život možná nebude úplně podělanej. I když za okny sněžilo a sýkorky lítaly ke krmítku, já měla v hlavě jenom moře a rýžový políčka. Teď, o 7 měsíců později je léto. hrají mi handpans znovu a v kleci zlobí myšky. Už jsou 4, ne jen Julča sama. Spousta obav ustoupila a já mám splněný všechny svoje sny, co jsem si v prosinci v hlavě usmyslela – mám tetovačku ( dokonce dvě), učím se na longboardu a už máme letenky na Bali. A poznala jsem i Anie a je super!

IMG_4470

Vypadáme děsně, ale tak, bylo to večer, to je světlem 😛

Mám teď však další sny. Možná míň divoký a víc romantický, ale strašně moc toužím po filosofování pod hvězdnou oblohou, sepsání knihy nebo písničky a hlavně po tom, aby byly nejen všichni lidé, ale všechna stvoření šťastna. Tu knihu snad jednou vyplodím. Tu prosincovou noc jsem myslela, že je s mými sny konec, ale není. Našla jsem odvahu si je splnit a vy můžete taky. Každý může.

Myslíme si, že je strašná doba, ale nejhorší na ní je náš strach. Žijeme v době možností, kterou si naši rodiče nebo prarodiče neuměli ani představit. Nebojte se. Ani pádů, jednou určitě spadnete, to každý, ale musíte vstát a zkoušet.

IMG_20160711_153605

Kámošky holt neumí fotit ostře 😀

Tak snad budou vaše pády jenom malý :-).

<3 Adri

A tady jedna moje snílkovská oblíbená, z dob, kdy jsem byla menší a snila, co všechno bude až vyrostu. Nebude to, až vyrostu nebo až budu vydělávat víc peněz. Bude to, až si řeknu, že jdu do toho. Třeba teď. Okolnosti jsou často výmluvy.

Facebookpinterestby feather

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *