• Uncategorized

    Circle of Life

    Jedna z věcí co mě zajímá a vždycky zajímala, jsou věci uvnitř nás, se kterými se snažíme pracovat a taky to vše velké mimo nás, co nemůžeme pochopit. Asi proto mám tak ráda vesmír, jsem tak citlivá k životu…. no a jsem  tak citlivá obecně. Tečka. Pamatuji si, když mi bylo asi pět nebo šest let a já si najednou uvědomila, že jsem, že existuji. Jak se to vůbec stalo. Biologicky to je jasný, ale jak to, že jsem to zrovna já  a nemůžu se vidět atd atd. Druhá myšlenka v vzápětí byla uvědomění si, že tady asi nebudu pořád. Nebudu vám lhát, strašně jsem se toho lekla. Jaký to…

  • Uncategorized

    Předsevzetí?

    Tak jsem se po sto letech zase rozhodla něco napsat :). A taky vlastně na pár věcí zeptat. Tématem jsou předsevzetí. Dáváte si stále někdo předsevzetí, nebo jste si, tak jako já, řekli, že je to kravina, že to stejně vydrží jen chvíli a pokud člověk chce začít, tak může začít hned a ne na Nový rok, první den v měsíci nebo v pondělí? Ať tak či tak, určitě je dobré dávat si cíle. Nemyslím cíle typu příští rok budu ve Forbes 30 under 30 a nebo být televizní hvězda, ale prostě mallinké krůčky někam dál. A tak Vám tedy povím, co jsou ty moje nové cíle. Ne na příští…

  • Cestování,  Uncategorized

    Severní cesty – Finsko

    Jak se nám zase ochlazuje, listy padají a ráno je nehorázná kosa, tak si tak nějak říkám, jestli mi vlastně tenhle rok bylo teplo :D. No, ale pak mi došlo, že vlastně vim proč, vždyt já jsem tenhle rok lítala pořád na sever :D. 2x do Finska, jednou do Berlína, a jednou na Island. Ale zase jsem skoro ob měsíc někde byla. Už chápu ale, proč mi nikdy nebylo teplo :D. Chtěla bych Vám tedy dneska sepsat zážitky z mých severních cest. Finsko jarní a letní Ve Finsku jsem byla letos v dubnu a poté v srpnu. Jednou tedy vlastně ještě v zimě, po druhé na sklonku léta. Poprvé pouze…

  • Uncategorized

    Blázen a jeho potvory

    Ležím v posteli a koukám do stropu. Chce se mi brečet, ale nevím proč. Život je takový nějaký těžký. Chci utéct do lesa nebo si lehnout do vody. Chytám se za chvíle, co už nejsou a přemáhá mě strach. Zase mě navštívila moje nevítaná kamarádka a sedla si mi na prsa. A já nemůžu dýchat….. Takhle nějak probíhaly, nebo spíš vždycky začínaly moje úzkosti. Nebudu lhát, bylo to na jednu stranu strašný, na druhou asi jsem „trpitel“ a radši budu cítit opravdovou bolest, než necítit nic. Už mě ale chvilku nenavštívila ani jedna. Ačkoli vím, že třeba teď zrovna jedna klepe na dveře. Ale já už ta antidepresiva prostě nechci…

  • Uncategorized

    Za všechny rebely

    Taky máte dny, kdy se cítíte jak úplný společenský odpadlík? Já věřím, že to tak odčas má spousta z nás, a to nemusíme být ve společenských měřítcích zrovna cizinci a „postižení“, ehm, že? Už nějakou dobu se peru s tím, že spousta společenských norem je mi vzdálených. Že nechápu, proč bych ve svém věku neměla to a měla ono. A obecně mi ta naše doba přijde taková, že by bylo nejlépe, kdybychom všichni byli bílí, jakžtakž vzdělaní, čtoucí blesk a řešící, kolikáté auto si zrovvna chceme koupit. Být trochu jiný, být rebel….ne-e. Zase asi víte, že já to prostě všechno moc řešim 😀 Kupodivu, ale vždycky když mě někdo zaujme…