Frusack stories

Léto nám oficiálně trvá týden, ale já nevím jak vy, za oknem vidím podzim :). Od posledního postu jsem odevzdala diplomku a už mám více méně hotovo. V září už snad budu oficiální magor. V některých ohledech už ale magor dávno jsem. V první řadě okolo zvířat. Odešla mi krom Lilinky ještě Rubynka aka Unicorn. Od minulého týdne ale máme 4 nové fazole. Říkáme jim fazole, protože čerstvě po narození tak opravdu vypadají, ačkoli nebojte, brali jsme si je už po měsíci a kousek života. V naší smečce je tedy nyní nově Momo, Freya, Pipit a Zassa aka Zuzanka. Holek mám tedy 8, ačkoli Julinka a Sayuri už jsou starší. S těmi všemi aférami ohledně týraných zvířat a chovu slepic jsem, řekla bych, ještě striktnější v tom co a kde jím a asi o tom budu více psát.

Druhá má nová vášeň je boj s plasty a plýtváním. Zdá se to jako dvě odlišné věci, ale nope. Plas o sobě není špatný, situace se zvrhla, protože jsme líní a bereme si na každou kravinu nový pytlík. nevím vůbec, jak se to stalo, že mě to osobně začalo úplně strašně vytáčet. Nicméně k svátku jsem tedy dostala nové koše na tříděný odpad (yay!) a pak jsem si udělala radost a koupila Frusack.

Kamarád furt nemohl pochopit, jak můžu chtít pytlík na pečivo, ovoce atd., který v přepočtu stojí stovku! Když jsem si ho pořídila, tak jsem hned příteli musela dát do práce svačinu v onom zázračném, rozložitelném pytlíku, aby se na něj podíval a od té doby začaly naše #frusackstories. každý den mu posílám, co jsme já a frusack zažili :D. Krom toho, že je průhledný a tudíž prodavačky vidí, co jsem si do něj naházela, tak je taky kompostovatelný, jelikož je z kukuřičného škrobu. Plus je super icebreaker na seznamování se :D. A to je důležitý, moji single kamarádi. Vždycky když někam jdu a řeknu, že to nechci do pytlíku/sáčku/krabičky, ale sem ( a ukážu frusack), hned se na mě všichni od prodavačky, přes další lidi ve frontě po ochranku v obchodě, usmívají, dávají se do řeči a prostě svět s ním bude čistší a ještě si budou lidi bližší :D. Jasně, kamarád Zdeno to zazdil tím, že jako úplně vidí tu balící hlášku “ Dobrý den, 15 deka poličanu a prosím tady mi to dejte do mého frusacku“ 😀 ale jako jo! A nemusí chtít sbalit nutně paní v lahůdkách, může to být třeba slečna na brigádě ( o tom něco víme, viď Šáry). Úplně vidím, jak to může stejně fungovat s kovovým nebo bambusovým brčkem na barmana :D. “ Dám si jedno Cuba Libre, a bez brčka, fešáku, mám svoje“ Prostě ideál. Snad to teda nebude číst Matěj, já nemám žádný úmysly s tím brčkem, co tak chci, neboj 🙂

A jako jo, stejně poslouží i ušitý pytlík z babčiných záclon, jak navrhla kamarádka. Určitě, je to taky ekologický a když to někdo jedou náhodou vyhodí, tak látka se ( pokud není 100% polyplast) taky jednoho dne rozloží. Já ale žádnou zbytnou látku nemám, s tou si poradí potkaní holky. A nápad, který je ještě k tomu z český hlavy, se mi strašně líbí. Pokud tedy taky máte frusack, budu ráda za jakékoli vaše #frusackstories. 

Takhle krásně vypadá v krabičce <3

 

Barevné krásky

S myší kamarádkou.

Simple path

Často přemýšlím, o co se vlastně na téhle stránce snažím. Proč si sem píšu. A pak se podívám na svůj život, jak když se chce, tak jde všechno jednoduše a člověk ve výsledku ani nic nepotřebuje. A tak tedy dneska o tom, co je pro mě jednoduchý život. Že je prostě a jednoduše o lásce.

Zní to jako slaďárna, ale není……Ačkoli vlastně i je. Lidi mají často takovou představu, že minimalismus je o tom, mít toho co nejméně. Já to beru tak, že nechci ve svém životě nic, k čemu nemám vztah. Není to tedy o tom mít co nejmíň, ale mít v životě to, bez čeho by ten život nebyl ono. Víte, od lidí až po věci. A investovat do toho, co mám ráda. A vážit si toho. Já tedy nemůžu říct, že bych měla oněch „minimalistických“ 34 základních kousků, na druhou stranu vím, že jsem na úrovni, kdy mám vše co chci a potřebuji. Bude toho víc, protože mám dva styly – pracovní a „casual“. To víte, do práce nemůžu nosit trička Star Wars ( ačkoli dneska ho zrovna mám, je casual Friday, yay :D). Ale už jsem si třeba 3 měsíce žádný nový hadr nekoupila :D. Stejně tak nemám televizi, protože ji nepotřebuji a prostě k tupýmu čumění na to, co zrovna hraje nemám vztah, ale do počítače jsem klidně trošku investovala, protože ho chci mít co nejdýl to půjde. Doma mám všechno bílo-šedo-černo-modrý, protože se mi to tak prostě líbí, mám ráda věci jednoduchý, ale i kreativní. Jenže kreativita není jen o barvě, alespoň podle mě.

Nicméně nechci psát jen o materiálnu :). Každý má k věcem jiný vztah, třeba moje mamka sbírá vše retro a má tedy doma takové menší vetešnictví, ale zase myslím, že opravdu každou z těch věcí má ráda. Líbí se mi zkoumat lidi a jejich sny a cíle. Včera jsme se doma bavili o lidech a “ smyslu života“. Máte smysl života? Existuje smysl života? Kdyby přeci existoval nějaký univerzální, tak ho mají všechny bytosti a tak jsme došli k závěru, že smyslem života bude asi život sám. Ne hon za něčím. Penězi, kariérou, vidět víc zemí, mít lepší auto atd. Nepřijde mi totiž, že by se třeba zvířata za něčím takovým hodila a také mi přijde, že ti, co toho nejvíce dokázali se také méně zaobírali těmito věcmi. Co je v tomto, podle mého cílem i nástrojem, je právě LÁSKA. Což je v jistém ohledu i sobecký nástroj, ale ve většině případů slouží dobru, pokud je ve své čisté formě. Když budeme milovat život, budeme milovat lidi, zvířata, naši planetu. Povede nás to k tomu nevidět lidi podle barvy, věku, víry. Nevidět přírodu a zvířata jako něco, co je tady v prvé řadě k našemu užitku nebo dokonce ničení. Nevidět zábavu jen v tom, jít do kina ( a bacha, to říká mega sci-fi milovník), opít se atd. Může to být čistě jen o tom hezky si popovídat, přečíst si fajn knihu. Ale ano, může to být i o bláznivinách, pokud po nich opravdu toužíte. Já tady vlastně nechci kázat ( joo, vim že to furt dělám, hlavně doma :-D) ale tak nějak jsem objevila, že nejdůležitější je mít radost ze života tak, jak je a to prostě nejde bez lásky. Univerzální lásky, nejen té milenecké. Když se ta láska ke všemu dohromady totiž spojí, tak je to pak jednoduchý žít jednoduše :D. Univerzální láska totiž neni o chtíči a lpění. To je vlastně marnivost 🙂

Jestli je něco, čeho chci v životě víc, tak takových těch dětských chvilek, kdy tancujete v dešti, házíte žabky na rybníku, učíte se poprvé něco nového, objevujete něco nového, lezete po stromě. A víc přírody! To dělá život hezčí, ne víc peněz a kravin <3

Klidně budu zelená….. hlavně ne plastová

Minule jsem Vám psala, jak prostě už neumím jíst maso, protože si prostě vždycky uvědomím, že šlo o živou bytost a že je to vlastně fajn, protože tím pomáháme i té naší Zemi. Nad tou krásnou modro-zelenou bych se chtěla pozastavit i dneska. Dennodenně totiž na sociálních sítích sleduji, jaký odporný dopad na ni my lidi máme. V kombinaci s tím, že tento semestr studuji hodně bezpečnost mi je z nás lidí opravdu smutno a občas si i řeknu, že je škoda, že jsme nezůstali úplně debilní někde na stromech. Alespoň jsme neměli ty naše touhy – hromadit, chtít víc a lepší, být lepší než druhý.

Musím přiznat, že v poslední době mě to, jak žít v souladu s přírodou zajímá víc, než ty lidské světové konflikty, protože za ty si většinou všechny strany můžou do jisté míry sami.Ale sorry jako :-P, příroda nám nic neudělala. Nebudu to nazývat ekologie, nechci se řadit do nějaké škatulky a myslím si, že to právě není o té škatulce, ale o tom mít otevřené srdce a nebýt líný. Ta lenost je tam hodně důležitá. A ego. Nebýt pán tvorstva.

Jasný, řeknete si, proč mě to má zajímat, po mě ať přijde potopa, ale věděli jste třeba, že v Pacifiku je halda odpadků velká jako Francie? Francie! Jako seriously.Tady níž přikládám kratší video.

A víte, co je nejvíc pokrytecký? Že často letíme do nějaké tropické země a jsme naštvaní, že jsme zaplatili triliony a tam v moři plave takový hnus. Bylo mi tak strašně líto, že jsem přijela na Jávu a nádherná pláž, kde jsme byli byla po bouři plná odpadků. Hlavně mě to mrzelo, protože jsem chtěla, ať má Šárka krásnou dovolenou. Naštěstí Šárka neni blbá. Jiní si totiž řeknou, že je to hnusná země, že už tam nepojedou a život jde dál. Ale pozastavíme se nad tím, že taky spolutvoříme ten hnus?

Tahle nádhera byla jeden den plná odpadků. Není to škoda? Polevém boku jsou ještě zbytky vidět.

Ovšem, populace jako ta naše nemá v porovnání s takovou Čínou, Indií, Indonesií skoro žádný dopad, ale to by si pak mohl každý říct, že je to vlastně úplně jedno. A vzhledem k tomu, že letos vyprodukujeme 300 milionů tun odpadků, pak pak zase a zase, tak naše vnoučata asi budou chodit v haldách bordelu ( vidět jste teď někdo Ragnarok? Pokud jo tak víte jako to může vypadat).

Chvíli nekoukejte na Thora 🙂

No, ale vote, pasty jsou taky v našem oblečení ( o oblečení asi příště :)), pracích prášcích, zubních pastách. Všude plasty prostě. ACh jo. Plast sám o sobě není zlý. Já myslím, že člověk, kdo ho vynalezl si řekl „yes“ teď můžeme mít hrnek po generace a on se nerozbije. Igelitka se dá používat furt dokola. Tak proč sakra néé? Proč tedy ty plasty nepoužíváme pořád dokola? Ona to je ale PRÁCE nosit si tašku z domova, lahev z domova a v ní čistou vodu, kterou tady všichni máme, žejo :-P. Ok, plast sám o sobě uvolňuje mikročástečky,  který jsou taky trabl, ale když už nic jiného, nosit stejnou lahev, i z plastu, stejnou krabičku, z plastu, je pokrok. Ale já si myslim, že o to přesně jde. Práce navíc. Jsme moc líní, žejo. Už máme obchody typu Bezobalu, kde si člověk může nabrat co potřebuje do vlastní nádoby, ale to bysme si ji museli donést. A v tom je ten háček.

Pokud ještě čtete, tak tady je pár tipů, jak, pokud nejste líní můžete zkusit snížit množství plastů, co produkujete (zkusím být trochu originální, abyste si třeba přečetli něco nového):

  • Bambus!– podle mě plodina budoucnosti. V Asii roste skoro jak plevel. Roste fakt rychle, ale je přírodní, takže se rozloží, viď. Můžete z něj mít kartáček ( u toho jste si určitě řekli, že ten potřebujete :-P), já z něj mám i váhu. Můžete z něj mít nábytek, oblečení. Roste rychle, takže to není pro Zemi tak náročné, jak těžba dřeva.
  • Mýdlo – věřím, že stejně tak, jako si každý čistí zuby se i každý čas od času umyje. Obaly od sprcháčů a šamponů jsou tedy taky nedílnou součástí skoro každý domácnosti. No ale nemusí. Víte, že jeden z nejlepších pracích prášků je Marseillseké mýdlo? Které ano, vymysleli ještě než existovaly plasty a „chemie“ byla na přírodní bázi, ve 14. století. A to nemluvím o třeba Alepském mýdle, které je úplně multifunkční
  • Vař si doma – Jo, já vím, bude to vyžadovat aktivitu :). Ale když si budeme vařit doma a nosit si jídlo ve stále stejné jedné ( nebo dvou) krabičce, budeme za a) jíst zdravěji, za b) naše odpadková stopa se hodně sníží
  • Vodu máš v kohoutku – Američani se mi vždycky smějí, že tady v Česku máme vodu dražší než pivo, ale já se tomu zas tak nedivim, vždyt voda nám teče z kohoutku, proč bychom si ji měli kupovat balenou? Jestli ji potřebujete sladkou, to už si radši kupte ten sirup i když jooo, éčka atd., ale existují i přírodnější verze. Nebo si do té vody taky můžete třeba dát ovoce, hm?
  • Kup si hezkou plátěnku – Někteří lidé třeba nenakupují plánovaně, tak pak se jim igelitka v obchodě hodí, protože nemají věci kam dát, ale taková hezká plátěnka nezabere žádné místo, dá se složit i do menší kabelky, takže to zas taková práce navíc neni
  • Třiď odpad – ale to neni žádná novinka, to slyšíte všude 🙂

Kromě tohoto, co jsem napsala je fajn taky nakupovat ve specializovaných obchodech, kde se dají suroviny nabrat do vlastních nádob nebo alespoň ve větším množství trvanlivé potraviny, a po jejich dokončení obal buď zužitkovat na něco jiného nebo alespoň dát do recyklovaného odpadu. Co se týče všech hygienických a lékárenských potřeb, tak chápu, že tam je třeba být sterilní, ale třeba ženské potřeby už jsou vychytané a je asi lepší mít v onom krásném týdnu v kabelce jeden kalíšek a ne miliardu vložek a tamponů 😀

S čím mi ale můžete poradit vy je, jak snížit plasty okolo domácích mazlíčků. Jejich krmení je v plastu. Ačkoli jsem nedávno zjistila, že jsou něo jako burzy, kde si můžu taky věci nakoupit ve větším a nabrat sama. Všechny doplňky do klecí jsou v plastu, protože dřevo drží moč. No jo, ale když chováte hlodavce, tak s tím co dělají? No hlodají. Víte o něčem přírodním, v čeho se dají udělat patra a prolézačky a nesmrdí to? A taky co můžu dělat s látkama, který jsou rozkousaný ale opravdu na kousíčky. Recyklují se někde zbytky látek?

Téma je to obsáhlé. Stejně jako u jídla, jsme jenom lidi, ale myslím, že je to téma, které časem pocítíme čím dál více. Ale jestli nechcete, nedělejte nic. Příroda to zvládne. Pro ni je as jiný, než pro lidstvo. My lidi se tu možná plastem zahubíme, zničíme krásné rostliny a zvířátka, ale příroda se za pár tisíc let vzpamatuje nějak ( i když ten plast je skoro věčný). Ale bez lidí, možná naštěstí.