Po měsíci….

Ahoj moji drazí přátelé,

teď jsem se nějakou dobu nehlásila. Přeci jen, bylo zkouškové, měli jsme spoustu pracovních věcí a do toho se občas připletlo něco dalšího. Nicméně teď už mám po zkouškách a po pár setkáních s přáteli a kupodivu i s učiteli jsem opradu hodně nabitá pozitivní energií. myslím, že si čím dál víc a víc lidí začíná uvědomovat, že v naší společnosti, i v našich hlavách je něco špatně. něco, co potřebuje změnu. Vemte si už jen takové zdraví. Za celé dějiny lidstva jsem na tom nejlépe, nicméně trpíme strašnou spoustou civilizačních chorob. Máme sociální sítě, abychom se mohli víc sdílet, ale neumíme se sdílet s člověkem, se kterým sdílíme lože, například. Jako bychom si ten život chtěli sami dělat těžší, než je 🙂

Dneska existuje spousta knih, které Vám dokázou pomoci k vnitřně zdravějšímu životu, ale proboha „hlavně ty ezo knihy nečti, budeš blázen“. A nebo že by ty stejný návody na štěstí byly už v tý slavný Bibli? Ne? Fakt ne? Není to třeba tím, že se nám nelíbí církev jako instituce a její dějiny, a proto si ani nechceme přečíst to, co tam je?

Našema vnitřníma překážkama ubližujeme hlavně sobě. Nenávistí a srovnáváním se s ostatními taky. Nemůžeš být máma, protože nevyděláváš miliony? Myslíš tedy, že všude v Africe a Asii jsou jenom špatný mámy? Myslíš, že bez vysoký školy nikdy nebudeš mít peníze? Vysoká škola ti je stejně nezaručí. A tak dál. Nestavějme si zdi ve svý hlavě, hledejme kreativní cesty, jak rozumně jít za svými cíly a být šťastní.

Mě v hlavě teď hraje melodie prázdnin. Miluju léto, ať už pracovní nebo dovolenkový. Nakonec se dočkám moře už v červenci, kdy pojedu dělat vychovatelku na dětský tábor do Španělska. Už se těším. Dobrodružství jsou ale i doma, člověk nemusí jet bůhví kam, aby zažil něco novýho :). S nejlepší kámoškou jsme si proto stáhly tenhle Bucket list a budeme plnit jednotlivý věci :). To víte, za dvacet let přátelství jsme spolu ještě nepozorovaly v noci hvězdy :).

 

13493235_10206639777728761_1740456438_o

 

Malý dobrodružství jsou všude kolem. Stačí být kreativní a mít radost z maličkostí. Hehe, já třeba budu dokonce příští týden „oddávat“, neoficiálně, ale stejně je to zajímavý dobrodružství. Život je prostě krásnej. Začněme si bourat svoje vnitřní zdi a zaměřme se na to nejdůležitější – lásku. K životu, k sobě samému i navzájem. K přírodě a naší Zemi. Smutná pravda – i kdyby existovali mimozemšťani, s největší pravděpodobností je nikdy nepotkáme, protože vesmír se pořád rozpíná. Takže vždycky budeme ve vesmíru sami, z našeho pohledu. Neni to privilegium? neni to zázrak? I když nevypadneme z Evropy na prázdniny, i když jsme studovali 5 let a děláme něco úplně jinýho, jsme zázrak. Buďme šťastní!

Můj dnešní song:

Jak já miluju moře 😀

IMG_3233

Mějte hezký víkend, jedu na Lipno 🙂

…… rather choose love

Few of my friends asked me lately, whether it would be possible to write in English and honestly, since I spend majority of my time in English environment  and we always joke at home in English with Russian accent ( no offense :D), I couldn’t say no :).  But do not worry my Czech friends, our beautiful language follows below :).

Today´s article is about religion. I am personally Christian but I never wanted the blog to be kind of converting, Christian life adoring brain wash. I have friend of many beliefs and I am aware of the fact that for some ethnics, religion is by tradition not just a personal matter but rather a family heritage and when you try to convert someone, you go against his family, which in our western perspective is not that big of a deal but in theirs, it truly is a BIG deal.

I used to be a Christian leader but I must honestly say, that I was always a controversial and liberal one. Many people would disagree with my methods and nowadays they disagree that I live with my boyfriend without marriage. But honestly, I do not care. Only God can judge me.

Therefore I would not judge others. Even other religions. Every religion believes in some Creation. Some super powered entity that rules over us, is everywhere, in everything, outside time, space. Everyone in a different way and everyone believes the path they chose is the right one. Even the other philosophical and esoteric streams believe that there is some sort of overpowering energy and whatever else. Couldn’t it mean that there really something like it exists? Let’s assume it does and call it by Plato´s absolute Truth. Since religions have similar basic principles, we can say that as in Plato´s cave, we can perceive glimpses of Truth, but I thing in our earthly life, we will never be able to experience the full Truth. Full God´s presence, knowledge and more.

Since I grieve to know the absolute Truth, I keep studying and I chose a path that makes sense to me, but does it make sense to fight since we will never know the answer? Not in this life ( as some believe, some may for sure not)?

Shouldn’t we focus on the fact that we are all „god´s“ creatures? All loved? Rather that say – „No, you do not believe in my path, I do not want you as a friend“ or “ You’re a sinner not worthy of my love“. Let’s face it, all the religious prophets, leaders and gurus said that we should be kind. Jesus even said that he came, so the Love overcome Laws, which was so popular amongst Jews. So my the hell we make the Law of our religion so important and do not love the ones who need it? Jesus hanged out with outcast, prostitutes, disabled all the time. We are involved in one’s life only when he has cancer, or some awesome calling of helping in third world but  we are not here for others, who may not share faith, who may not see thing through the same lenses we do. Shouldn’t we be there for them and love them as well?

KH1_3608b

@ Karel Havlík ( karelhavlik.cz) a jeho projekt 365 🙂

A teď česky 🙂

Tak dneska jsem se rozhodla napsat článek o náboženství, ale než se rozhodnete, že takovou blbost jako čistokrevní ateisti číst nebudete, vězte, že ačkoli jsem křesťan, tak účel tohohle blogu určitě nebylo žádný vymývání mozku za účelem konvertování lidí ke mé víře. Jsem si vědoma toho, že některé národy například nelze evangelizovat, protože víra tam není úplně záležitost osobní, jako rodinná a tím, že někoho obrací na svou víru podlamujete autoritu rodiny, což pro nás zápaďáky nemusí být takový trabl, ale pro spoustu kultur je to opravdu – No go zone! Takže tohle určitě není křesťanský nábor 🙂

Ještě rok zpátky jsem dělala křesťanskou vedoucí pro teenagery, ale vím, že ne úplně standardní a možná až příliš liberálně vykládající Bibli. Mnoho lidí by asi nesouhlasilo s mými metodami, že jsem se snažila věcem nechat víc volný průběh, nikoho nikam netlačit a být hlavně parťák do nepohody. No a taky s tím že ačkoli jsem křesťan, už to bude rok, co bydlím se svým klukem. Nemusí to být křesťansky ideální, ale život není černobílý a už vůbec ne jednoduchý a my to tak chtěli. Takže mi jsou cizí soudy fuk. Můj Bůh mě bude soudit.

Proto se i já snažím nesoudit lidi. Stejné i cizí víry. Každé náboženství věří v nějakého stvořitele, bytost se super schopnostmi, která vše stvořila, je ve všem, mimo čas a prostor. Každý věří, že jeho víra je ta správná ( jinak by si ji nevybrali, žejo). I některý ezo – filosoficko všelijaký směry věří v různé vše prostupující energie. Podle mého by to mohlo znamenat, že něco takového skutečně je, nemyslíte? Předpokládejme tedy, že jo :). Můžeme to nazvat podle Platona absolutním Věděním :). No a jako v jeho známé jeskyni, jelikož se víry v mnohém shodují, můžeme říci, že se k nám dostávají střípky toho Vědění s velkým V, ale v jeho plnosti ho, alespoň v našem „pozemským“ životě nedosáhneme. A to je pravda, lets face it, i my křestané,  „boží“  úplnost nepochopíme.

Takže proč se hádat o něco, co se nedozvíme? Já si křesťanství vybrala, protože mi v tohle hledání po vědění dávalo největší smyl a líbila se mi jeho laskavost a princip lásky. Ale v tomhle životě se 100% správnost volby asi nedozvíme.  Neměli bychom se proto zaměřit na tu lásku, kterou nám všichni „naši“ náboženští vůdci vštěpovali? Jsme všichni „boží“ bytosti, nebo pokud to nechcete nazývat boží, tak všichni lidé, pozemšťané. Když už jsme třeba u Ježíše (jo, to je ten, proč jsou Vánoce), neříkal něco v tom smyslu, že přišel nahradit Zákon? tedy pravidla, ze kterých byly starozákonní Židi úplně vyšinutí?  Tak proč jsou pro nás ta pravidla tak důležitá a nesnažíme se mít rádi ty, kteří to potřebuji. Vždyť sám Ježíš se vždycky zdržoval v okruhu vyvrhelů, prostitutek, cizinců a postižených. My se o někoho staráme  jen pokud víme, že má rakovinu nebo nějakou úžasnou touhu jít zachraňovat rozvojový země. Ale co ti ostatní, co mají problémy, ale nejsou stejné víry nebo nevidí svět stejnýma očima jako my? Neměli bychom je taky milovat, místo souzení a vyhýbání se jim?

 

Odpověď na otázku vesmíru, života a vůbec je 84 600.

Nestíhám, nestačím, ale konečně je to tu! Po třech týdnech jaterní diety, řešení diplomky, sarkastických rad mým kamarádkám a navrhování tetovačky jsem se konečně dostala k sepsání článku! A trochu změníme od  ekologicko – popisných příběhů z mého života k motivaci ( no jo, zase) nesedět na zadku a užírat se v tom, že něco nejde! A taky mám sem hodím trošku Rozinky, protože ta tu zatím moc není a  doma už nám přibyly další myšičky 😀

Rosa

Rosa na průzkumu

Břemeno toho, být já, tkví v bezesných nocí kdy jen ležíte, čumíte z okna, nemůžete usnout a přemýšlíte nad životem chrousta, i tím svým. Nad tím, co se událo a co Vás ještě čeká. Tyhle noci miluju a nesnáším zároveň. Vždycky si totiž říkám, jak jsem šťastná a zároveň jak ten život utíká. Půl roku například uteče jako voda, ale pro moje dvě piši myši je to čtvrtina života. To znamená, že o tyhle dvě krásný stvoření brzo přijdu. A sice je mám ráda, ale přeci jen, jsou to „jen“ myšky. Přijdou horší ztráty jako naše babičky a dědečkové. No a já ležím a přemítám, jak uchovat každý moment na věky, každou milou osobu blízko mě na furt. přitom je mi jasné, že je to právě vědomí oné konečnosti, co dělá společné momenty jedinečné. Kdybychom žili navěky, asi by to vše ztratilo kouzlo, nevím. myslím si to.

IMG_3985

Modelka

Proto žiju život naplno, tak jak já chci. Když se v noci vzbudím a je mi smutno, jdu nejbližší chrápající osobě dát pusu a pohladit myšky. Na návštěvě u babči si stejný příběh o tom, jak potkala dědu na cestě na tramvaj, vyslechnu i po tisícáté. A hodně vzpomínám. Na pohled na skalnaté hory z azurového moře, na sváteční oběd v Méknés s Abdullem a jeho rodinou. Na svýho dětskýho psíka Snowieho, na spontánní dovolený a spaní ve vlaku. Všechny tyhle vzpomínky bych chtěla vrátit, ale už by to nebylo stejný. Chci proto žít každou vteřinu, jako by trvala věčně a zároveň byla ta poslední.

nedávno jsem někde četla příběh. Představte si, že se ráno probudíte a na účtu máte 86 400 dolarů, ale nemůžete si z nich nic ušetřit ani převést do dalšího dne. Nemůžete je nikomu darovat. Ráno se objeví a v noci zmizí a tak pořád dokola. Nikdy ale nevíte, jestli ty peníze další den dostanete znovu a kdy přestanou chodit. Jak s nima naložíte? Co s nima uděláte? Být to já, tak cestuju co to jde, užívám si s kamarády a s rodinou, a snažím se udělat lidem lepší svět.

IMG_3850

Jaro je tu!

No a víte, že to tak každý den doopravdy je? Já ty peníze dostávám a vy taky. Ale nejedná se o dolary, ale čas! Každý den dostaneme 84 600 vteřin a nikdy nevíme, jestli je budeme mít zítra znovu. Zhruba jednu třetinu z našeho času dáme tak jako tak na spánek. Jak naložíte s tím zbytkem?

Já se rozhodla být šťastná a nelitovat těch „peněz“. Na smrtelný posteli vzpomínat na spoustu věčně trvajících momentů a nezapomenutelných vzpomínek. A nezapomenutelý můžou být i ty nejobyčejnější momenty.

Žena musí…

Ženy to mají těžké. Neustále je nám odevšud vnucováno, jaké máme být. Už od malinka “ budeš jako maminka“, „musíš studovat, abys jednou měla hodně peněz“ „udělej se sebou něco, nebo si nikoho nenajdeš“. Já tohle naštěstí moc doma nezažívala, ale přesto i mě neminuly problémy se sebevědomím, které jsem řešila ještě rok zpátky. Nikdy jsem se necítila moc hezká. To víte, mám krásný ségry a taky si, z nějakýho důvodu, vždycky vybírám krásný kamarádky. Říkala jsem si, že se teda musím snažit být aspoň chytrá, když už nic. Dlouho jsem z toho byla špatná, všude jsem si připadala hnusná, tlustá a moc tmavá a moc cizí pizizubka. Došlo mi ale, že je to špatně. Podle mého bychom se neměly nechat ovlivnit tím, co nám televize, média a společnost vštěpují jako krásu. Krása je rozmanitá. A obecně bychom se měly vykašlat na stereotypy. Není to je o tom, že správná „žena“ má mít dlouhé vlasy, velká prsa, útlý pas. Má skvěle vařit, být dokonalá milenka, snažit se ve škole, ale do 30ti mít děti, ale hlavně je jednou fakt musí mít, jinak bububu. Správná evropská žena chodí odhalená, ale ne moc, protože pak si za to může sama, když jí chlap znásilní. Správná žena je pracovitá, její hlavní cíl je najít si chlapa a mít děti.

Sama už stereotypy okolo krásy zas tak neřeším, protože prostě velký ramena nezmenším a do výšky se nevytáhnu, co mě momentálně štve, jsou stereotypy okolo toho, jak by měla správná žena žít a fungovat. Často na mě lidi divně koukaj, když řeknu, že u nás doma vaří Kája. Nebo když řeknu, že nikdy nechci být domácí panička a taky bohužel ne,  nejsem ten typ, co vstane v 6 ráno a kmitá okolo domácnosti. Neříkám, že to je špatně, ale podle mě není jen jedna cesta, jak je to dobře. Měly bychom se postavit za to, co jsme. Pokud to neuděláme a budeme se snažit žít pouze podle přání společnosti a mužů, budeme nešťastné. Možná to bude těžší, ale věřím, že se najdou lidi, kteří nás budou mít rády takové, jaké jsme. Tlusté, hubené, tmavé, světlé, vysoké, malé, hlavou v oblacích nebo nohama při zemi. Každá varianta je fajn. Nejvíc nesnáším, když mi někdo řekne „chovej se jako normální člověk“, co je to normální ? Jasně, měli bychom se k sobě a k ostatním chovat, co nejlépe to jde. Ale jestli mám mít děti ve 20 nebo ve 40, jít na vysokou nebo ne, to je jen můj život.

A co je tedy krása? Nechtěla bych být vykradačka, a tak Vám sem hodím video své kamarádky Sukhjit z Austrálie, která je momentálně v soutěži Australia´s Got Talent a řekne Vám to.

„Beauty is standing up to those bullies in the schoolyard.
Beauty is loving stretch marks, love handles, cellulite.
Beauty is in the perfection and the “imperfections”.
Beauty is fighting cancer, anorexia, suicide.
Beauty doesn’t judge. It doesn’t hide.
It’s in the layers of a Sikh’s turban. The folds of a Muslim’s hijab.
Beauty is brave.
Educated.
Free.
Like the ink on your arms may be
Your way to be you,
The strands waving on my body are my beauty,
My truth.“

Sukhjit sama je Sikh, to znamená, že se nikdy neoholila ani si neostříhala vlasy. Pro spoustu lidí jsou v Austrálii pořád cizinci, ačkoli tam Sikhové žijí již přes 150 let. Spoustě lidí tedy připadá divná. Bohužel, i u nás se spousta žen cítí nepatřičně a nemusí si vysloveně neholit nohy. Cítíme tendence, že se musíme nějakým způsobem oblékat a chovat. Svět takhle ale přichází o jedinečnost každé z nás. Chtěly byste holky snad, aby každý muž byl stejný? Svět by byl nudný a jednotvárný. Podpořme to, kým jsme. Bůh nebo matka příroda Vás takovéhle udělali, a sice můžeme zhubnout, jít na plastiku, ale v základu to jsme pořád my měly bychom za to být vděčné.

12669695_10205687681526951_310234955840351559_n

V neposlední řadě bych chtěla říct chlapům – opravdový holky nevypadaj jako z Playboye a nejsou Stepfordský paničky. Jsou to jen lidi, s nedokonalostmi. A ženy potřebují, abyste se za ně postavili – přeci jen, jste silnější, když nějakou budete chtít znásilnit nebo zmlátit, nejspíš se Vám to povede, když budete na nějakou chtít lít kyselinu, tak taky. Ale opravdoví muži tohle nemají zapotřebí. Nepotřebují se povyšovat nad ženami, ponižovat je a něco si vynucovat. Opravdoví muž se za ženu postaví, pomáhá jí naplňovat svoje sny a být sama sebou. Ona pak může udělat to samé pro Vás. Kromě nevštěpování stereotypů ženám je proto stejně důležitý naučit mladý kluky, jak by se k nim měli chovat. Vím, že spousta lidí není věřících, ale zaujala mne myšlenka – Bůh stvořil ženu z Adamova žebra, ne z hlavy, aby byla výš, ne z paty, aby po ni mohl muž šlapat, ale ze žebra, aby byla blízko jeho srdci a byli si rovni.

Každá jsme krásná. Nebojme se být tím, kým jsme! <3

Předzvěst jara

Jestli je nějaká věta, kterou Kája bytostně nesnáší, tak je to moje “ Mmm, ve vzduchu už cítím jaro (léto, podzim, doplňte si…)“, pokaždé, když vylezu z baráku. Dneska to ale opravdu nešlo neříct. Venku svítilo sluníčko, byl příjemný, svěží vzduch.

Haha, prý to říkám o každém ročním období, ale za mě teď musím říct, že to, co je venku teď je moje nejoblíbenější. Když se v zimě trošku zvedne teplota, šedivo prosvítí jemný a nenápadný paprsky slunce, ale do toho fouká studeně a dohromady to vytváří takovou hořko-sladkou atmosféru.Já bych to nazvala atmosférou naděje a novýho začátku. Jaro je o zrození a novým životě, ale tahle únorová část se mi líbí asi víc, takový to doufání, že nový začátek už brzy přijde a je cítit ve vzduchu, ačkoli stopy minulosti a studený zimy jsou ještě stále přítomny.

d5cb45774f593cb30ae71e371e9a9d81

Obecně mám ráda tyhle nenápadný okamžiky naděje a změny. Stejně tak, jako konec zimy se mi líbí hodně brzká rána ( asi proto, že jsou pro mě opravdu hooodně vzácná). Zase je tam ten pocit naděje s přicházejícím novým začátkem, kdy všichni ještě spí a venku je chladno, ale slunce se už dere na povrch. Za chvíli začne den, práce a rozruch života, ale teď si ještě svět a příroda užívají poslední momenty odpočinku.

Pamatuji si, kdy jsem si poprvé zamilovala tenhle zvláštní pocit konce zimy. Bylo to pár let zpátky a já se zrovna vrátila z konference v Maďarsku,od, v té době stále zamrzlého, Balatonu. Byla jsem nemocná, usnula jsem ve svém krásné bílém kytičkovaném povlečení a probudily mě jemné paprsky odrážející se na mém oblíbeném Břevnovském klášteře. Od té doby se toho pro mě hodně změnilo, ale na tenhle závan nového začátku jsem se začala těšit každoročně.

468164_3190548518259_155705531_o

onen rok, kdy jsem se zamilovala do konce zimy/začátku jara

545578_3190430715314_778485590_n

Obora Hvězda, 2012

Paradoxně včera v Asii oslavili Nový rok, které mu se taky řiká Spring Festival. To mi krásně symbolizuje, že začátek jara je už někde za dveřmi (plus zas ta moje asijská mánie, žejo).

Možná jsem divná, že řeším takový blbosti a mám z nich radost. Možná vidím naději ve všem. Ale musím přiznat, že za to jsem ráda. Tak sledujte ty krásný paprsky a probouzející se ptáčky kdykoli budete mít možnost a třeba vám pak bude stejně fajn, jako mě 🙂

A příště zase něco hlubšího, slibuji <3