• K zamyšlení,  Uncategorized

    Temnota v nás ( a kolem nás) vol. 2

    Slibovala jsem článek s tematikou temnoty číslo dva. Chviličku mi trvalo, než jsem se rozhoupala k tomu, o čem bude, ale myslím, že čas vždycky nějak sám ukáže, jak se věci vyvinou. U mě se myšlenka tedy vyvinula tak, že jsem včera byla na debatě ve škole a pak se trochu zakecala se spolužákem. Bavili jsme se o tom, jaký má kdo rád kytky ( chápejte, co má koupit holce) a já řekla, že lilie. Podle něj jsou tajemný, ale podle mě taky symbol nevinnosti. Asi proto se mi tak líbí, když jsem nikdy žádný neviňátko nebyla. Pak mi říkal, že na mé tajemnosti je něco znepokojujícího, že vypadám, jako že…

  • K zamyšlení

    Temnota v Nás

    Přes léto jsem našla novou zálibu – Indiánský zodiak. Vzniklo to tak, že jsem zase hledala nápad na nový tetování (tentokrát to byla vydra), no a díky tomu jsem našla nějaký indiánský totemy a od těch pak tak postupným klikáním na pinterestu ten jejich zodiak. No, a já jsem sova. Po přečtení jsem úplně nechápala, jak moc to na mě sedí. Sovy jsou údajně dobrodruzi, rádi se zabývají hlubokými myšlenkami, smyslem života a tak vůbec, v hlavě cestují mezi světy, v zaměstnání potřebují hlavně něco zajímavého, co by nejlépe obsahovalo cestování na vzdálená místa, jsou moudré (pamatujte :-P), ale ne tak konvenčně moudré, je v nich právě něco hlubokého, co ne…

  • K zamyšlení

    Život není černo-bílý

    Jak se máte, po prázdninách? Mrzí Vás, že už končí léto? Nebo máte rádi podzim? Já dneska sedím a přemýšlím nad tím vším krásným, co jsem v létě prožila. Jsem na léto srdcař asi proto, že v dětství to pro mě byl útěk a návrat někam, kam jsem se cítila, že patřím. Tohle léto bylo v ledasčem jiný, bylo takový opravdu „dospělý“léto, nebyla jsem u moře, protože v listopadu jedeme na Bali, ale u nás v Čechách je taky nádherně! Byla jsem na Lipně, na Rejvízu v Jeseníkách, doma v Ústí, v Ostravě, ve středních Čechách  a všechno to bylo moc fajn. K tomu jsme si doma zvykli na zahradní…

  • K zamyšlení

    Hlavou v oblacích, pusou v zemi….. a pak zas a znovu.

    Byl zima. Prosincová noc a já ležela schoulená v posteli, zrovna probuzená ze sna plného ibišku a surfování. Smutná z toho, na jakou cestu mě život posílal. Byl pozdní večer, ne první máj, ale dvanáctý prosinec a já přes sledování jednoho světoběžníka na facebooku za zvuku mých oblíbených handpans objevila blog Anie Songe ( www.aniesonge.com) a tak nějak i dostala naději, že ten můj život možná nebude úplně podělanej. I když za okny sněžilo a sýkorky lítaly ke krmítku, já měla v hlavě jenom moře a rýžový políčka. Teď, o 7 měsíců později je léto. hrají mi handpans znovu a v kleci zlobí myšky. Už jsou 4, ne jen Julča sama.…

  • K zamyšlení

    Memento Mori my wild heart

    Budu Vám teď kompenzovat to, jak jsem Vás zanedbávala poslední měsíc :). A svěřím se Vám s tím, co se mi hodně honí poslední dobou hlavou a co se z toho učím. Ačkoli jsem svým způsobem šílená, jsem velice loajální člověk a mám ráda stálý hodnoty. Proto se snažím budovat stálá přátelství, dělá mi problém něco opustit nebo když někdo umře, hodně mě to zasáhne, protože je to ( aspoň na jistou dobu, možná) konec. V životě mám prostě ráda trvalý věci, ačkoli vim, že všechno pozemský jednoho dne odejde. No a tak nějak špatně poslední dobou rozdýchávám fakt, že nic v tomhle životě neni jistý. Člověk neví, jestli bude…