Jak odpočívám

Původně jsem chtěla psát o South Park moudrosti, ale kluci budou muset počkat. Nakonec jsem po víkendu mimo Prahu měla chuť napsat článek o mém odpočívání.

Od jisté doby jsem se rozhodla, že mi nikdo nemůže diktovat, co a jak mám dělat, kdy můžu odpočívat a kdy ne. To jsem dělala předchozí čtvrtstoletí a jak to dopadlo. Člověk se stejně nikdy nezavděčí všem a vždycky bude pro jednoho moc líny, pro druhého moc aktivní. Takže mi to už je jedno ( nebo se snažím) a odpočívám jak a kdy potřebuju. Nikdo nemá a nezná moje tělo, takže to nemůže hodnotit.

Doma teda furt slyším, že hodně spim a pořád ležim, ačkoli mě to zas tak nepřijde, vzhledem k tomu, že spím o dost méně, než bych měla. Jsou ale jiný cesty odpočinku, než spánek a polehávání. Hlavně – naše mysl potřebuje taky vypnout a je pro ní k prdu, když sice ležíme, ale hlavou se nám honí tisíce myšlenek o tom, co je nutno udělat. Níž tedy naleznete pár typů, jak moje hlava odpočívá.

  • Manuální práce – nejlepší vypouštěč stresu a únavy. Vždycky zapomenu na svět okolo a soustředím se pouze na to, co dělám. Nejradši asi peču, skládám oblečení a balím dárky. Dneska bych v rámci svého odpočinkového víkendu chtěla “ušít” hamaky pro naše potkáňata, ať se mají v čem válet. Na podzim mě hodně zrelaxovalo dlabání dýní nebo aranžování Juliiny klece.
  • Příroda – Od prosince jsem byla více méně s výjimkou Vánoc zavřená v Praze. Ačkoli je to nádherný město, ty davy lidí všude v MHD, po cestě domů, samá práce, škola a kamarádi, co se chtěli sejít pro mě byli docela náročný. Snažím se vypnout v tramvaji u knihy, ale ne vždycky to jde. Jsem proto strašně ráda, že jsem mohla vypadnout do Ostravy, kde tolik mezi lidi nechodíme a spíš jsme na zahradě, chodíme na výlety nebo jíme. Příroda mě vždycky strašně nabije a mohla bych v ní trávit dny do aleluja. Škoda, že mám okolo sebe méně takových zapálenců do výletů, jako jsem já. Budu se muset naučit výletit sama. Taky mi hodně pomáhají rostliny v bytě, dodávají energii 🙂

KH1_9620

KH1_9612

KH1_9608

KH1_9603

KH1_9607

KH1_9623

  • Zvířata – Nikdy jsem moc nebyla takový ten typ, co se rozplývá nad zvířátkama, a už vůbec ne nad miminama, ale nějak mě změnilo to, když jsme dostali Julinku. Od té doby se nad každým zvířátkem můžu rozpustit, Bezdomovcům dávám peníze na pejsky, co mají u sebe, doma každý den koukám, jestli mini sýkorky zobou zrní, co jsme ji připravili a tak. Zvířata jsou prostě takový malý andílci a jejich láska podle mě může hodně pomoci a uklidnit. V pátek jsme si odvezli od jedné slečny nový poklad – černou potkanku Rozinku. Bylo nám smutno, že je Julča sama, tak teď se (pro změnu) zase bojíme, aby si nemyslela, že už jí nemáme rádi a chceme jí nahradit. Ale snad se brzy zkamarádí a bude vše v pohodě 🙂
KH1_9554

Naše nová Roza! 🙂

             KH1_9562

KH1_9563

KH1_9562

KH1_9629

  • Sport – Vždycky se sto let dokopávám k tomu jít někam cvičit, pak jsem nadšená a pak se zase sto let dokopávám. Momentálně jsem ale začala chodit na Fukční Trénink a ačkoli to pomáhá mýmu tělu, hlavně tak musím chodit za odpočinkem. Hodinu mi nikdo nevolá, nepíše a já se soustředím jen na to, abych ten klik/shyb/swing zvládla správně. Žádný jiný problémy v hlavě nemám, jen ať zrovna zvládnu to, co dělám.

Jsou pochopitelně další cesty odpočinku. Pomáhá mi ještě cestování, ale to není tak časté. Čtení. Voda. Ale zmíněné jsou asi ty nejaktuálnější a nejlíp proveditelný. A tak si vemte pejska ( pokud nemáte, tak spousta útulků dělá venčení dobrovolníků) a vyražte do lesa nebo nejbližší přírody. Hrajte si, proběhněte se. Nebo něco upečtě a postavte. Hlavně si nenechte od nikoho komandovat, co máte a nebo nemáte dělat. Je to Vaše tělo a Vaše mysl. A my už se jdeme pomalu chystat, se všema myškama, kytkama a poroutěnýma košíkama, co si vezeme, zpátky na cestu do hektické Prahy.

P.S. Doufám, že Vám nevadí tolik fotek, nechtěla jsem nějaký zvířátko zanedbat 😀

Facebookpinterestby feather

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *