Rychle řeka proudí

Po ukradeném autě jsme nějak neměli na nic náladu a potřebovali jsme řešit další věci, a tak jsme se rozhodli jet opět do Ostravy. Při hledání nového dopravního prostředku bylo potřeba řešit, co všechno by měl mít a tak. No a došlo i na to, že za pár let by se do něj měl vejít i kočárek. Úplně ve mě hrklo, jak ten čas letí. Jak to všechno bude a jestli si vůbec člověk stihne splnit všechny svoje sny.

Ne, že by moje sny byly nějak extra náročný, ale chtěla jsem si vždycky splnit nějaký ty svoje cestovatelský. Být  dobrodruh jako Holub, surfařský australský kočky, Pavel Klega a Anie Songe, který sleduju na FB a čtu jejich blogy. Chtěla bych nějak cestovat a pomáhat lidem, ale zároveň mít domov na jednom místě ( protože prostě mám moje milovaný myšky a neuměla bych být dlouho bez rodiny a přátel). A nejhorší je, že nevim jak na to :D. Nemáte někdo nápad na Social Business? 😀 Který by obsahoval občasný cestování? 😀

Někdy si přeju,  aby dny měly 80 hodin a mohla žít víc životů. Abych mohla zkusit všechno, co jsem kdy chtěla. Cestovat, podnikat, učit se přírodní vědy, chovat zvířátka, mít svojí značku oblečení a potápět se. Ten proud života mě nějak rychle unáší, ani se nestačím koukat okolo. Ale ono to asi vždycky nějak dopadne a ten život bude tak, jak má být. Pro začátek bych si ale chtěla A) založit značku oblečení, B) naučit se na longboardu C) aspoň tímhle blogem pomocí různých tipů a zamyšlení zkoušet dělat svět lepší 🙂

12741964_1001913446547653_2545618147850746540_n

Tohle je pokoj v bungalovu, co má ta moje oblíbená Anie na Bali. < www.aniesonge.com >! Moc doporučuju 🙂

db9365a5badc8edbe6ffa186c526c808

Tohle by se mi líbilo! < au.billabong.com >

249059d112531f1260344699c8739695

Cestovat a poznávat via < www.pinterest.com >

fe721d5fe00251eb086d5e8200cf8bf9

Ubud Bali! Snad v září! via < www.pinterest.com>

9270ebf0156d482d6c37cf0ee7f13fa5

Marocké umění! via < www.pinterest.com>

Jak tak dál přemýšlím, tak si řikám, jetli na některý svoje sny už nejsem stará. Třeba ten longboard. Jak starý znáte lidi na longboardu?

Psali jsme si dnes s nejlepší kamarádkou ( kterou letos budu mít už 20 let, heč :)) a zažívá to podobně. Ten čas prostě nějak rychle letí a člověk v tomhle věku pořád musí výmýšlet, co dál. Jakou bude mít práci, kde bude bydlet, jestli si někoho najde, jestli je to ten pravý. Neodsunujeme si sny jen kvůli tomu, aby jsme dělali vše “správně”? Naštěstí mám okolo sebe lidi, co mě podporují, ale stejně. Škoda, že člověk nemá křišťálovou kouli, ale chěli bychom vědět, co v í bude? Ale asi i tak bychom měli jít za svými sny co nejkratší cestou, protože náš čas je omezený.

45fceab3e1f59682f00b30c08bdcb8a7

Já jednou! via < au.billabong.com >

Tak mi držte palce, ať podporuju svýho odvážnýho a dobrodružnýho ducha a jdu si za svým :). Vám to taky přeju!

<3

Facebookpinterestby feather

Jak odpočívám

Původně jsem chtěla psát o South Park moudrosti, ale kluci budou muset počkat. Nakonec jsem po víkendu mimo Prahu měla chuť napsat článek o mém odpočívání.

Od jisté doby jsem se rozhodla, že mi nikdo nemůže diktovat, co a jak mám dělat, kdy můžu odpočívat a kdy ne. To jsem dělala předchozí čtvrtstoletí a jak to dopadlo. Člověk se stejně nikdy nezavděčí všem a vždycky bude pro jednoho moc líny, pro druhého moc aktivní. Takže mi to už je jedno ( nebo se snažím) a odpočívám jak a kdy potřebuju. Nikdo nemá a nezná moje tělo, takže to nemůže hodnotit.

Doma teda furt slyším, že hodně spim a pořád ležim, ačkoli mě to zas tak nepřijde, vzhledem k tomu, že spím o dost méně, než bych měla. Jsou ale jiný cesty odpočinku, než spánek a polehávání. Hlavně – naše mysl potřebuje taky vypnout a je pro ní k prdu, když sice ležíme, ale hlavou se nám honí tisíce myšlenek o tom, co je nutno udělat. Níž tedy naleznete pár typů, jak moje hlava odpočívá.

  • Manuální práce – nejlepší vypouštěč stresu a únavy. Vždycky zapomenu na svět okolo a soustředím se pouze na to, co dělám. Nejradši asi peču, skládám oblečení a balím dárky. Dneska bych v rámci svého odpočinkového víkendu chtěla “ušít” hamaky pro naše potkáňata, ať se mají v čem válet. Na podzim mě hodně zrelaxovalo dlabání dýní nebo aranžování Juliiny klece.
  • Příroda – Od prosince jsem byla více méně s výjimkou Vánoc zavřená v Praze. Ačkoli je to nádherný město, ty davy lidí všude v MHD, po cestě domů, samá práce, škola a kamarádi, co se chtěli sejít pro mě byli docela náročný. Snažím se vypnout v tramvaji u knihy, ale ne vždycky to jde. Jsem proto strašně ráda, že jsem mohla vypadnout do Ostravy, kde tolik mezi lidi nechodíme a spíš jsme na zahradě, chodíme na výlety nebo jíme. Příroda mě vždycky strašně nabije a mohla bych v ní trávit dny do aleluja. Škoda, že mám okolo sebe méně takových zapálenců do výletů, jako jsem já. Budu se muset naučit výletit sama. Taky mi hodně pomáhají rostliny v bytě, dodávají energii 🙂

KH1_9620

KH1_9612

KH1_9608

KH1_9603

KH1_9607

KH1_9623

  • Zvířata – Nikdy jsem moc nebyla takový ten typ, co se rozplývá nad zvířátkama, a už vůbec ne nad miminama, ale nějak mě změnilo to, když jsme dostali Julinku. Od té doby se nad každým zvířátkem můžu rozpustit, Bezdomovcům dávám peníze na pejsky, co mají u sebe, doma každý den koukám, jestli mini sýkorky zobou zrní, co jsme ji připravili a tak. Zvířata jsou prostě takový malý andílci a jejich láska podle mě může hodně pomoci a uklidnit. V pátek jsme si odvezli od jedné slečny nový poklad – černou potkanku Rozinku. Bylo nám smutno, že je Julča sama, tak teď se (pro změnu) zase bojíme, aby si nemyslela, že už jí nemáme rádi a chceme jí nahradit. Ale snad se brzy zkamarádí a bude vše v pohodě 🙂
KH1_9554

Naše nová Roza! 🙂

             KH1_9562

KH1_9563

KH1_9562

KH1_9629

  • Sport – Vždycky se sto let dokopávám k tomu jít někam cvičit, pak jsem nadšená a pak se zase sto let dokopávám. Momentálně jsem ale začala chodit na Fukční Trénink a ačkoli to pomáhá mýmu tělu, hlavně tak musím chodit za odpočinkem. Hodinu mi nikdo nevolá, nepíše a já se soustředím jen na to, abych ten klik/shyb/swing zvládla správně. Žádný jiný problémy v hlavě nemám, jen ať zrovna zvládnu to, co dělám.

Jsou pochopitelně další cesty odpočinku. Pomáhá mi ještě cestování, ale to není tak časté. Čtení. Voda. Ale zmíněné jsou asi ty nejaktuálnější a nejlíp proveditelný. A tak si vemte pejska ( pokud nemáte, tak spousta útulků dělá venčení dobrovolníků) a vyražte do lesa nebo nejbližší přírody. Hrajte si, proběhněte se. Nebo něco upečtě a postavte. Hlavně si nenechte od nikoho komandovat, co máte a nebo nemáte dělat. Je to Vaše tělo a Vaše mysl. A my už se jdeme pomalu chystat, se všema myškama, kytkama a poroutěnýma košíkama, co si vezeme, zpátky na cestu do hektické Prahy.

P.S. Doufám, že Vám nevadí tolik fotek, nechtěla jsem nějaký zvířátko zanedbat 😀

Facebookpinterestby feather

10 věcí, kterými jsme tak trochu “jiní”

Občas mi připadá, že naši kamarádi nás musí považovat za opravdu velké exoty, když k nám jdou poprvé na návštěvu. Mě některé věci už přijdou celkem normální a často si myslím, že to mají ostatní nastavené stejně, ale pro většinu našich známých jsme pořád asi “trochu moc hipster”. Tady je 10 věcí,  kterými jsme  trochu mimoni a jsme za to rádi 🙂

  • Žijeme ve sklepě a máme potkana (brzy už potkanY). Zní to jako bychom byli nějací houmlesáci nebo satanistická sekta, ale není to až tak alternativní. Prostě žijeme v suterénu. Náš barák je v kopci, tak jsme holt hned vedle sklepa, ale za oknem máme dvorek. Naší Julinku jsme dostali k promoci, jiní dostávají šperky a auta, ale jsme spokojeni. Je to náš nový rodinný člen a může si u nás doma běhat a dělat spoustu věcí. Jelikož ale ani naše nonstop péče není pro potkana dostačující a každý potřebuje parťáka svého druhu, řešíme teď pořízení ještě jedný krysí princezny, tak snad to klapne 🙂
KH1_9322

Naše malá hospodyňka 😀

KH1_9330

“Hezky mě podrbej za ouškem, táák”

KH1_9334

“Já už nechci pozovat!”

 

  • Spoustu nábytku máme z dřevěných bedýnek. Občas si krom toho, že bydlíme ve sklepě, přijdu jak v nějakém skladu. Protože první, co u nás člověk vidí, když vejde, jsou bedýnky. Máme z nich botník, stoličky, skříňku v kuchyni. Jejich výhoda je, že se jejich využití dá postupně měnit podle toho, co člověk zrovna potřebuje. Teď je to i docela trend, ale přeci jen chápu, že to pro návštěvníky může být divné. Jde do suterénu a sotva si oddychne, že nebude pít kafe ve sklepní koji, vidí kupu bedýnek.
  • Problematika palmového oleje se nás netýká. To nemyslím tak, že by nám to bylo ukradené, nebylo nám líto lidí a hlavně zvířat, který přicházejí o své domovy a životy v plamenech. Ale my prostě nemáme co bojkotovat, jelikož palmový olej nikde nemáme. Jíme jen čerstvé potraviny, žádný čokolády, chipsy, nic takovýho. Žádný margaríny, polotovary. Popcorn si děláme v hrnci, oříšky kupujeme neupravené. Věci děláme na másle nebo sádle. Co se týče kosmetiky, tam tam taky není žádný palmový olej. Proč?
  • Jsme blázni do přírodních věcí. Nejsme žádní hipísáci. Proti vědě, chemii ( vše je chemie, žejo). Každý den toho ale už tak do sebe nacpu milion a farmaceutický průmysl ze mě musí mít radost. Snažíme se proto mít přírodní vše, co jde. Myslíme si, že příroda si dokáže sama najít cestu jak konzervovat věci, “vyčistit” je a tak dál. Chystám o tom další článek, ale rozhodla jsem se přejít na přírodní kosmetiku a cítím se fajn (ok, teď testuju přírodní deodorant a občas mi přijde, že “voním” jak čínská mast, ale co už). A co vy, slyšeli jste o No Poo?
  • Kája byl první “hipstr” ever. Pořád si pamatuju, jak jsem u něho na koleji byla poprvé na návštěvě a tenhle divnej kluk pil z mega zavařovačky a v ní to všelijak plavalo ( sypaný čaj, ne breberky). Alternativní hudbu, kterou jsem nechápala poslouchal vždycky. Můj zarostlej Usáma byl taky vždycky. Potrpí si na dobrý kafe. Sypanej čaj a kostkovaný košile. Industriální styl ( ano, chtěli jsme žít v opravdovym skladu :D). Plus naše myš je taky tak trochu “jiná”. Osvědčený hračky doporučený na forech a v diskuzích na ní moc nezabíraj. To spíš běhání po sušáku, kradení kapesníků a vypraných spoďarů, plus řepa a poprcorn.
  • Bavíme se s muslimama, homosexuálama, Romama, houmlesákama a klidně se všema najednou. A ne, neznáme žádnýho člověka, který by byl vše dohromady :). Ale prostě lidi kolem nás jsou tak super, že se sebou navzájem všichni v pohodě vyjdou a nedělá jim to trabl. Zároveň mi nikoho neodsuzujeme, a proto například na ségry svatbě opravdu byly skoro všechny zmíněné kategorie. Nebyl tam žádný bezdomovec, ale jednomu bývalému bezdomovci měla moje rodina možnost nabídnout domov a je tak vděčný, že je asi nejpřesněji platící nájemník.
  • U nás doma vaří chlap. Baví ho to. Uklidňuje ho to. Zatím co já to vždycky všechno spálim a fakt hodně mě to nebaví. Vim, že to tak má asi více domácností, ale přeci jen se tomu občas někdo podiví. Já na oplátku myju nádobí, okna, zrcadla a další, ačkoli o tom, zda to dělám správně má Kája svý pochybnosti.
  • S předchozím bodem se pojí to, že utratíme pouze 160 korun za jídlo za den. Za OBA. Nevybíráme popelnice. Nakupujeme v jednom nejmenovaným obchodním řetězci pro podnikatele. Nakupujeme často dokonce ryby, hlavně lososa, protože ten je ultra zdravý, hlavně pro sklerotiky, ale drahý jak cip. Nakupujeme hodně oříšků, masa, zeleniny. Ale ten můj ekonom to tak dobře plánuje, že prostě projíme jen 160 korun na den. Asi tomu pomáhá to, že nechodíme moc na kafíčka ven, máme totiž nejlepší kafe doma! Čas od času akorát zajdeme na sushi nebo na něco thajskýho.
  • Občas litujeme, že jsme šli na vysokou a ne na nějaký učňák. Není to odprem k formálnímu vzdělávání, ale spíš láskou k manuální práci. Já ráda peču, dekoruju, lepím, stříhám a šiju. Kája miluje práci se dřevem, živí se focením plus si rozumí s všelijakými drátky, přístroji a v jednom kuse pájí. Možná by nás to ale tolik nebavilo, kdybychom se tím museli živit. Kdo ví.
KH1_9355_res

Som pekla 🙂

KH1_9357_res

KH1_9353_resOba dva jsme se rozhodli jít si za svými sny a dělat v životě to, co nás baví. Je to těžký. Občas okolo toho hodně lamentujeme, vztekáme se, že jsme unavení, že sedíme na více židlí najednou, bojíme se, že budeme chudí jak myši. Ale bojujeme, snažíme se a zatím se nám sny docela plní:)

10928941_10206103510969042_2219502977664591432_o

A tak Vám, dneska oba přejeme hezkýho Valentýna. Mějte se rádi a žijte po svym! Někdo Vás i přes to bude mít rád 🙂

<3

 

 

Facebookpinterestby feather

Maktub

 

10941010_10203643383260772_5172078449618894523_n

Mozaika v Casablance

…..aneb “tak jest psáno“. Jedno z mých nejoblíbenějších slov. Kdybych měla jednou tetovačku, bude to tahle ( nebo nějaká roztomilá myš). V arabštině to používají i bez spirituálního nádechu, jako že je prostě někde něco napsaný. V mém milovaném Alchymistovi to má ale daleko hlubší význam. A to ten, že si nemusíme dělat obavy, vše už je napsáno. Náš příběh života. Naše cesta.

Když se zamyslím nad svým životem, tak to stoprocentně platí a všechny dílky do sebe perfektně zapadají. Napadlo mě to v práci, protože jsem dostala do ruky seznam lidí na jednu plánovanou akci a bylo pár takových mých životních vzorů  kteří nasměrovali můj život k tomu, čím se chci zabývat ( v osobních vztazích a podobně bych je jimi úplně inspirovat nechtěla). A nemám práci kvůli nim, vlastně ani nikdo neví, že je znám. Kdo by to byl řekl, že by to dokázala jedna špatně poslaná smska v 17ti letech a jedna party konverzace o pár let později. Obojí dlouho předtím, než jsem věděla, co chci dělat.

10686883_10203660939659671_1677369469753153362_n

Henna za 30 euro v Marakéši, která všude jinde stojí 10 euro 😀

Vždycky mě zajímaly cizí kultury a chtěla jsem cestovat a poznávat je. Později mi tak nějak samy šly líp mezinárodní vztahy než matika a chemie. No a poté první nasměrování osudu a láska z mezinárodním vztahům se nasměrovala konkrétněji, na Blízký východ ( těším se na hejty a ne, nejsem muslim :D). Paradoxně se Alchymista taky většinově odehrává u arabů. Náhoda? Nemyslím si :).

Vysokoškolská studia mě utvrdila v tom, že se tím chci dál zabývat, ale jsem docela troublemaker, takže jsem zároveň řešila tisíce svých jiných průserů. Nejhorší byl rok 2014, kdy jsem na začátku přišla úplně o vše a prvním půlrokem se jen tak nějak prokousávala. Začala jsem proto dělat změny. Od bydlení, přes vztahy, až po priority. A najednou druhá neplánovaná část puzzle a já dostala super místo v oboru, co mě zajímá, přesto, že jsem studovala ekonomii a o Blízkém východu měla informace jen ze svého laického studia. Neměla jsem kvalifikaci, ale osud to tak pro mě chtěl :).

Ačkoli jsem byla úplně na dně, věděla jsem, že můj plán je připravený. Věřila jsem, že velký překážky život připravuje pro svoje silný hráče. Nyní jsem za ty překážky vděčná, protože mě naučily vydržet spoustu věcí a nezbláznit se. Ujasnit si priority a ze všeho se nepo*rat.

Ačkoli se nám může náš život zdát jako slet nejrůznějších událostí, věřte, že spolu všechny souvisí a jednou budete třeba těžit z něčeho, co by vás ani ve snu nenapadlo. Tohle je příklad mýho pracovního života, ale platí to všude!!

Alchymista je obecně moje oblíbená kniha, ačkoli spousta lidí na ní má kydy. Já ji četla v sedmnácti a možná jsem byla ještě víc naivní, než nyní. Protože mě nadchla. Říká pro mě důležité poselství. Všechno je už připravené a hlavně (!) cesta je cíl. Některá naše přání nám nevyjdou, ačkoli se snažíme, ale není to důvod věšet hlavu. Stalo se to proto, že se to mělo stát a celý to úsilí na cestě k cíli co nevyšel, určitě nebylo zbytečný, protože jsme po cestě posbírali spoustu jiných zkušeností a darů. Musíme se jen naučit je vidět. Taky se nám může někdy zdát, jako že některý věci jsou zbytečný a život bude špatnej a nic se nezmění, ale každá vteřina může změnit život, každou chvíli může být na naší cestě nějaká zajímavá křižovatka. Užívejte si ale cestu, ať přináší cokoli, protože už je napsaná a někdo to má pod kontolou.

A tady máte pár fotek z milovanýho Maroka, kde se část knihy odehrává. O něm, moudrosti, která se zde nachází a mý lásce k arabský kultuře ale zase někdy příště <3

1511143_10203660945859826_2123870724512139370_n

10409063_10203643561185220_4602322458432205347_n

10420254_10203643526864362_8050121720694300332_n

10450830_10203643381660732_5437665649818544852_n

10940538_10203643531664482_3354593145109952087_n

10940542_10203643393941039_5606316596129262012_n

Facebookpinterestby feather

Proroctví

KH1_9243_small

Zimní Praha

Připadalo Vám někdy, že když si něco opravdu přejete, že se to časem splní? Nebo když se něčeho opravdu bojíte, že se to k sobě jako natruc přivoláte? Neexistuje na to zatím tolik ověřených experimentů, ale je to tak. Poprvé jsem o tom četla u Coelha, že pokud si něco moc přejeme, vesmír se spojí, aby nám přání splnil. Teď jsem se o tom trošičku víc dočetla v několika příručkách.

KH1_9208_small

Šťastná i v mrazu

Psychologové v tom nevidí takové mystično, jako jsem viděla já. Existuje na to termín – Sebenaplňující předpověď. Negativní má jméno Golemův efekt nebo negativní proroctví, pozitivní Pygmalion efekt. Jedná se o to, že když si něco přejeme/bojíme se toho, začneme se nevědomky chovat tak, že se daná skutečnost opravdu stane. A ten podnět nemusí přijít jen od nás samých, ale i od okolí, ze školy, od přátel nebo rodičů.

Budu tady psát hlavně o tý negativní části, protože nám ubližuje a je dobrý si ji uvědomit. Nejběžnějším příkladem negativního proroctví je,  když si student před zkouškou myslí, že ji nedá a nakonec tomu tak doopravdy je, protože místo toho, aby se soustředil na učení, tak se soustředí na svůj fail. Stejný to je, když si holky myslí, že jsou ošklivý. Když si to budou neustále říkat a přesvědčovat o tom ostatní, nakonec k nim všichni opravdu budou přistupovat tak, jako by ošklivý opravdu byly. Zajímavý byly pokusy s potkánkama. Studenti je měli naučit chodit bludištěm. Bylo jim řečeno, že půlka jsou hloupí potkani a půlka chytří, přitom byli všichni úplně stejní. No a hádejte, kteří se tím bludištěm naučili chodit dřív? Ti “chytří”!

KH1_9293_small

Julča je pochopitelně ten “chytrý” potkan

Proč to ale píšu? Poslední dobou pořád slyším, jak někdo na něco nemá. Jak si nikdy nenajde práci, nikdy nezhubne, že ho nikdo nemá rád a tak dále. Já vím, že to dneska není populární, ale buďte víc sluníčkový! Chápu, že každý se občas cítí špatně a má pocit, že něco nezvládne, ale tím, že si to budeme opakovat dosáhneme akorát toho, že si své proroctví naplníme.

KH1_9254_small

Svým proroctvím naproti

Minulý týden mě strašně potěšil Kája, když mi řekl, že je hezký, jak na všem vidím to pozitivní. Juj, alespoň nějaká dobrá vlastnost :D. Pozoruju ale i na sobě, že když mě někdo přesvědčuje o tom, že něco neumím a já tomu uvěřím, tak ty věci začnu automaticky dělat hůř a hůř ( jako domácí práce, žejo). Naopak když mě někdo za něco pochválí, začnu tu věc dělat ještě líp. Další příklad je moje sebevědomí, dlouho jsem si sama myslela, že jsem prostě ošklivá ( nojo, mám větší zuby, ale co už :D) a byla jsem o tom tak přesvědčená, že jsem i ostatním nakonec připadala ošklivá.

KH1_9193_small

Ne, nedávám sněhu pusu, snažím se ho odfouknout 😀

Do roviny toho, jak tato proroctví ovlivňují naše zdraví už radši vůbec nebudu zabíhat. Co vám chci ale hlavně říct : Myslete pozitivně! Přijdete si tlustí? Začněte se hýbat. Nemůžete najít práci? Je to proto, že někde na Vás čeká ta pravá pro Vás. Máte málo peněz? Zamyslete se nad tím, jak s nimi zacházíte nebo si najděte jinou práci. Přijdete si oškliví? Ne, nejste. A někdo Vás bude mít rád přesně takový, jací jste.

KH1_9217_small

Většina problémů v našem životě vyžaduje akci, čas a trpělivost. Jo, vím, ta trpělivost je oříšek, ale je o tak. A teď si pusťte Don´t worry, be happy, a všechno bude fajn! Vše začíná v hlavě!

Mějte se fajn,

Adri <3

P.S. za krásný zimní fotky může můj Kája. A další krásky najdete na jeho stránce zivefoto.cz

Facebookpinterestby feather

Asijský zemědělec

Ne, není to žádná moje úchylka nebo zbožné přání. Dnešní článek bude o stravování, protože je to něco, co doma hodně řešíme a taky nás hodně baví. Nejsem ale žádný dietolog, tak vše berte s rezervou :).

Myslím, že včerejší pacienti z Motola mne musí nenávidět, protože jsme se trošičku zakecaly s doktorkou, která je mimo jiné i výživový poradce. Po zjištění mé diagnozy mne totiž všichni začali zásobovat radami s tím, jak správně jíst a co mi pomůže. Nejlepší marketing má mezi mými známými asi paleo dieta a všichni mi pořád tvrdí, jaké zázračné účinky má nejen na sklerotiky, ale na všechno možné. Doktorka se ale hned začala smát. Tady u nás, v řekněme “západní” medicíně, máme tendenci vše považovat za obecně platné. Raw food, paleo dieta a nevím co ještě, něco bychom si měli vybrat a fungovat podle toho. Podle doktorky ale zrovna paleo nelze brát dogmaticky, protože pračlověk možná žil zdravě, ale zase se dožíval 40 let věku, takže co by následovalo potom je otázka.Taky problematika s lepkem je sporná. Některým lidem prostě nevyhovuje, ale nelze jej obecně považovat za špatný.

IMG_2539

Můj kuchař vařil – maso, fazolové lusky, cibule a paprika 🙂

Prý bychom se v tomto měli inspirovat východem a přečíst si něco například o čínské nebo ajuverdské medicíně (za což jsem ráda, protože Asie, to je moje). Dozvěděli bychom se například to, že raw strava je v našich zeměpisných podmínkách a konkrétně v zimě úplně nevhodná, protože naše tělo potřebuje hlavně zahřát a měli bychom tedy jíst teplé pokrmy. Prý ani Japonec nejí v zimě studené pokrmy. Čerstvé potraviny jsou naopak vhodné na léto. I ty teplé by ale měly být co nejjednodušeji zpracovaný.

 

IMG_2446

Višňová marmeláda! (ignorujte nutelu, ta je fakt hnus a už ji nejím :D)

Kromě těchto asijských směrů mi byla doporučena dieta podle krevních skupin. Ne, že by to bylo všespásné, ale alespoň zahrnuje ten individuální přístup. Třeba já jsem áčko, špatně se nám tráví živočišné tuky. Byla jsem ráda za toto zjištění. Vždycky mi připadalo, že když častěji jím maso, jsem spíš unavená, než že by mi to dodalo energii. Myslela jsem ale, že je něco špatně ve mě :). Áčka naopak s klidem mohou být vegetariáni. Ani zmíněný lepek, cereálie a pečivo nám nevadí, protože historicky jsme údajně “zemědělci”. Stejně tak luštěniny, ořechy a hlavně ryby!!! Prostě všechno, co mám ráda.

IMG_3213

Ryby a mořský plody!

Paleo je populární především proto, že v zemích, kde je propagováno, jako je Evropa a Spojené státy, kde má většinová populace krevní skupinu 0, pro kterou je toto stravování vhodné.  Říká se jim také lovci a nejlépe by měli jíst maso, zeleninu, ovoce, ale vyhnout se “produktům zemědělské revoluce” jako je pečivo, brambory, luštěniny apod. Byla jsem úplně překvapená, jak to dává smysl! Pro toto stravování byl v Americe holt dobrý statistický vzorek, nelze to ale brát za obecně platné!

IMG_3535

Sushi závislák.

Číňani pak mají stravování ještě komplexnější a záleží taky na ročním období, jestli jste více temperamentní nebo zimomřiví a pasivnější. Mají speciální stravování pro přechod mezi obdobími a podobně. Číňani i Indové se shodnou na tom, že nejlepší pokrm je střídmý, připravený s láskou a požívaný v klidném prostředí. Měli bychom jíst tak, abychom dostali energii a ne, aby nás jídlo odrovnalo.

IMG_2797

Brambory, červená cibulka, česnek, rukola a karboše!

Důležitý hlavně je poslouchat svoje tělo. Tělo nám řekne, co je pro něj dobrý a co ne. Vykašleme se proto na dogmata a dietní příručky, ale jezme jednoduše, rozumně a s láskou. My západňáci ve všem vidíme vědu a potřebujeme příručky. Když jsem svoje včerejší poznatky sdílela s kolegyněmi z práce (ze Sýrie) divily se, protože v u nich se ničím takovým nikdo nezabývá, ale jejich kuchyně je zdravá, kupodivu všechny potraviny odpovídají jejich krevnímu typu a je to celý takový přirozený. Občas mi přijde, že bohatství společnosti ničí a kazí věci, který pro nás jsou přirozený.

Do školy zrovna píšu esej o západní hegemonii. Myslím, že ačkoli si můžeme myslet, jak jsme jako kultura nadřazená, máme se pořád od východu co učit. Tisíce let stará medicína a my ji stále objevujeme!

S láskou,

Adri <3

P.S. Níž máte stručný přehled stravování podle krevních skupin ze stránky httpmacingovadieta.eu, ale zase – žádné dogma 🙂

Krevní skupina 0

Takzvaní masožrouti. Jejich předkové byli především lovci a tak základ jejich jídelníčku tvořilo maso. “Nulkáři” se vyznačují silným zažíváním, dobře snášejí fyzickou zátěž a jsou vytrvalí. Trápí se však chorobami kloubů, dnou a střevními problémy.

  • Vhodné potraviny: hovězí maso, drůbež, ryby, zelenina
  • Omezeně: mléčné výrobky (jogurt, tvrdý sýr), kyselé ovoce (citrusy, jahody, ostružiny), brambory, zelí
  • Nevhodné potraviny: obiloviny (hlavně pšenice), luštěniny, hořčice nebo květák

Krevní skupina A

Zemědělci. Jejich strava byla především vegetariánský založena. Tito lidé mají citlivé trávení a špatně snášejí stres. Fyzická aktivita jim spíš nevyhovuje.

  • Vhodné potraviny: rostlinného původu (ovoce, zelenina, obilí), luštěniny, tofu, rostlinné oleje
  • Omezeně: mléčné produkty
  • Nevhodné potraviny: maso (kromě ryb)

Krevní skupina B

Pastíři. Pocházejí z oblasti Himalájí a Indie, kde se živili hlavně chovem dobytka. Jíst mohou všechno, no s mírou. Snadno se přizpůsobují a jsou odolnější vůči stresu.

  • Vhodné potraviny: mléko a mléčné výrobky, vejce, ryby, králík, jehněčí, banány, hrozny
  • Omezeně: ořechy, sezam, čočka
  • Nevhodné: kukuřice, pšeniční mouka, brambory

Krevní skupina AB

Prospívá jim to co jejich mateřským skupinám. Jsou vitální, ale mohou mít sklon k depresím.

  • Vhodné potraviny: tofu, ryby, kysané mléčné výrobky, zelenina a ovoce, obiloviny
  • Omezeně: mléko, brambory, máslo
  • Nevhodné potraviny: červené maso, ocet, kukuřice, pomeranče
Facebookpinterestby feather

Jak nebudu tajný agent

Původně jsem si chtěla dát na další článek víc času, ale ačkoli je dneska na leden opravdu krásně, nějak mne dostihla špatná nálada a s tou se u mě vždycky váže přemýšlení nad životem a cestami, kterými nás vede (plus tak nějak mám víc co říct :)). Rozhodla jsem se Vám tedy napsat, jak se vypořádávám s tím, když některé sny prostě nemají být splněny.

Já osobně jsem měla takový, na holku možná zvláštní, sen. Chtěla jsem být tajný agent. Jako jasně, asi to teď chce hodně lidí, protože nás Marvel pořád zásobuje filmy se superhrdiny, tajnými agenty a záporákami. Taky na to koukám, ne že ne. Mimo komiksů jsem ale přečetla velkou řadu knih o válečných konfliktech a světovém uspořádání. Na gymplu bylo ZSV asi jediná hodina, na které jsem nespala a už v prváku na VŠE jsem si říkala, že mezinárodní vztahy a především bezpečnost by bylo to pravé pro mě. Kája mne po čase přivedl k Airsoftu, kde jsem se tomu agentovskému pocitu mohla zase trošku přiblížit, akorát řešení technických blbostí okolo zbraně mě teda fakt nebavilo. Na magistra už potom mezinárodní vztahy se zaměřením na bezpečnost byly jasný. A odtamtud směle BISka, armáda nebo něco v tom stylu. A budu chránit svět, jak jsem vždycky chtěla 😀 ( asi nějaký komplex nejstarších sester, nevím).

unnamed

Mázlá fotka z instagramu po cestě na soft

Trabl je, že všude jsou fyzický testy. A moje milovaná skleróza mě z nich hezky diskvalifikuje. Tohle pro mě bylo jedno z těch těžších zjištění, protože jsem to opravdu chtěla vždycky minimálně zkusit. I když psychicky na to jsem asi taky mentál, protože nemám úplně chladný a čistě racionální úsudek. Naštěstí má člověk jednu úžasnou vlastnost. A to je adaptace. Změně podmínek se umíme velmi rychle přizpůsobit. Musíme však chtít. Není divu, že jsme jako druh přežili všechno možné, ačkoli jsme nebyli nejsilnější živočich.

1525504_10201451217297993_1264844179_n

S Dorou na Vápence

Naučila jsem se na snech tolik nelpět. A nemyslím si, že by to bylo tím, že mi za to nestojí. Většinou se opravdu snažím nějakými krůčky přibližovat tomu, co chci. Ale občas to nejde a není jiná cesta, než to nechat jít. Často se taky příliš zaměříme na svůj sen, myslíme si, že tak to prostě musí být a že ta naše varianta je správná. Možná právě tenhle blok nám brání v tom, aby se sny uskutečnily. Určitě to známe ze vztahů. Pořád hledáme a hledáme “toho pravého” a furt nic. Když se na to ale vykašleme, najednou se objeví. Taky znám lidi, co moc chtěli děti a furt to nešlo, ale jakmile okolo toho přestali vyšilovat a nechali vše v rukách osudu, nebo už dokonce adoptovali dítě, najednou to šlo.

11209618_10204247100113316_5358936834433151349_n

Jednou mě dokonce nechali být instruktorkou 😀

Moje rada proto je, sněte, jděte za svými sny, ale nelpěte na nich. Přejte si, ať se splní, ale věřte bohu, osudu, vesmíru ( nebo čemukoli, v co věříte). Všechno si prostě nenaplánujeme a je občas nutný se přizpůsobit novým podmínkám. Uvědomme si, proč chceme to, co chceme. Chtěla jsem chránit lidi, pomáhat jim. Ale můžu to dělat ji jinak. Můžu je chránit i jinak. Nemusí to nutně být se zbraní v ruce. Možná je to dokonce ta nejhorší forma pomoci.  Někomu může pomoci třeba tenhle blog, někomu pomůže pohlazení, dobrá rada. Můžu být diplomat, pracovat v neziskovce, dělat něco úplně jinýho. Cest je spousta. A všechno dopadne přesně tak, jak má 🙂

Facebookpinterestby feather

I am a dreamer ….

Sníte často s otevřenýma očima? Když jedete v tramvaji, ve vlaku nebo i jentak, když se Vám něco nechce v práci? Já pořád. Před pár dny bylo fakt hezky bílo a já se moc na sníh těšila, ale nějak jsem se k němu myšlenkově nemohla přesunout, protože mojí hlavu poslední dobou okupují myšlenky na Asii. Jako by se teď celý svět odstěhoval na Bali a já sedím tady a mám svůj nudný zkouškovo-pracovní leden.

Kdyby to bylo jen Bali, ale moje myšlenky se pořád toulají někde pryč. Jednou je to jihovýchodní Asie, podruhý Austrálie a třeba taky na Polynésii dojde.  Na stole mi místo lampičky stojí globus. Už jako malá jsem hrála Světošlápka a představovala si, jak budu nový Holub (což už v dnešní době asi úplně nejde, ale co už, tak snad ta mořská víla vyjde).

11025156_10203855854412418_880551975212456504_n

Odliv v Maroku

Tímhle denním sněním trávím strašnou spoustu času. Není to jen o cestování, ale taky o tom, jak co budu dělat, jíst a jak co bude vypadat. Myslím, že je to fajn být snílek, ale často je to hodně nepraktický, protože se mi od mých myšlenek nechce vypnout a dělat to, co bych měla. A občas to ani nejde a prostě jsem nesoustředěná. Asi to na mě jde vidět, že taková jsem, ale myslím, že jsem se s tím nikdy moc nesvěřovala, až před týdnem jsme na toto téma mluvili doma a prý to má hodně lidí. Kája zná většinou lidi, kteří si představují rozhovory, ke kterým by se nikdy neodvážili. Někde jsem zase četla, že až 70% denní činnosti našeho mozku je přehrávání vzpomínek a snění, ale zdroj už k tomu nemám :).

11046668_10203869390990824_8422992574965238717_o

Snění nad zamračeným Ústím

Pointa rozhovoru byla, že snění je sice fajn, naše sny z nás dělají to, čím jsme, ale většina lidí se nikdy nedostane k tomu, aby tyhle sny uskutečnila. Přitom to většinou jsou konkrétní sny – konkrétní rozhovor, konkrétní cesta do ciziny – ke kterým vede cesta. Kdybychom si je víc plnily, možná bychom  pak mohli žít víc v přítomnosti a užít si to, co je děje teď.

Literatura o hledání smyslu života, vesmíru a vůbec hovoří o tom, že aby člověk naplňoval život, musí být činorodý. K tomu, abychom si splnili své sny musíme začít jednat. Já vím, že se to hezky řekne, ALE….. (každý si doplní sám). Máme své strachy. Kdykoli se nabudíme, že něco zrealizujeme, rozsvítí se červené světýlko s varovným signálem “ale máš školu”, “ale musíš chodit do práce”, ”ale z čeho budeš žít?” Často si taky myslíme, že na to prostě nemáme. Že jsou naše sny nereálný. Jsme hloupí, nemáme dost peněz, nejsme dost krásní a tak dále. Našla jsem ale zajímavou myšlenku ve filmu Forrest Gump. Všichni ho známe, žejo. Forrest nebyl úplný intouš, neměl ani žádné výjímečné nápady, ale vždycky jednal. Neptal se, jestli je někdo horší nebo lepší, jestli na něco má, ale prostě šel a udělal to, a to nejlépe, jak mohl. A nakonec byl šťastný a bohatý. Věřím, že když nám o něco jde, když nám za to něco stojí a máme sen, za kterým bychom si chtěli jít, není důležité, jaké jsou před námi překážky, důležité je začít hledat cestu a pohybovat se kupředu. Vždycky je někdo, kdo je lepší, chytřejší, krásnější, to je prostě fakt. Je nás na světě spousta a i kdybychom na chvíli byli v něčem první, neznamená to, že není šance, že zítra jím už nebudeme. To by nás ale nemělo odradit od toho, jít si za svým.

IMG_3206

Léto v Mostaru

Když budeme jen snít, ale neuskutečníme si nic z toho, co nám leží v hlavě, tak to jsou hned dvě prohry. Utíká nám přítomnost a stejně tak to, co bychom chtěli. Jsem ten typ člověka, co se asi nikdy neodnaučí přestat čumět do blba a být zamyšlený nad nesmrtelností brouka, ale rozhodla jsem se tyhle svoje představy ( alespoň ty z reálnýho světa) pomalu uskutečňovat. Jsem ráda, že jsem se po měsíci dokopala jít znovu na cvičení, ze kterýho jsem teď sice úplně KO, ale půjdu znova, protože mám sen být zdravá a fit. Taky jsem ukecala kámošku svýma průpovídkama o tom, jak jednoduchý a levný je cestovat, tak na tu Indonésii (Thajsko nebo cokoli, co nás zrovna napadne) snad časem dojde. Poslední zatím aktuální minisen je mít svojí značku s oblečením. Ať je svět trošku bohatší o můj minimalistický cikánský styl.

Příště napíšu o tom, jak se stavím k tomu, když plán failne a sny nelze uskutečnit – aneb jak nebudu tajný agent :).

Tak Vám přeju, ať si nenecháte svoje sny jenom v hlavě, ale jdete si za nimi <3

Facebookpinterestby feather

rok 15

Ačkoli jsem poslední článek přidávala pár dní zpátky, po přečtení rekapitulačních článků mých oblíbených blogerek (u kterých jsem si pobrečela, zasmála se, ale hlavně mě naplnily entusiasmem pořád se snažit plnit sny a být vděčná za život) jsem se rozhodla taky ohlédnout za letošním rokem.

Vždycky si poslední den v roce myslím, že “tyjo, tenhle rok byl fakt challenge”. Rok 2014 jím například opravdu byl, protože se mi stalo strašně moc intenzivních zvtratů a celý to bylo takový víc emotivní. Patnáctý rok, ale nebyl o nic jednodušší, jen výzvy už byly jiné. Byla to cesta vnitřního uvědomění a bitev, které se musely odehrát pouze ve mě.

Včera jsem shodou okolností četla v knize citát, který dobře vystihuje můj rok 2015. Zní “Dej mi odvahu změnit to, co změnit mohu, dej mi klid přijmout to, co změnit nemohu, a moudrost, abych dokázal odlišit jedno od druhého”

Celý svůj život jsem se zabývala tou první částí. Věřila jsem, že svou vůlí dokážu změnit všechno, sebe v praktickou ženu, xenofobní nálady mého okolí, posouvat náš vztah s Kájou někam dál a jednou třeba změnit alespoň něco málo ve světě kolem nás. Loni jsem proto našla odvahu opět změnit bydliště, ačkoli to pro mě bylo hodně emotivní.

Změnila jsem svůj stav ze “středoškolské vzdělání s maturitou” na “bakalářské” (KONEČNĚ)! JAJ! Byly časy (oukej, musím přiznat, že to byla většina studia), kdy jsem tu školu fakt nesnášela. Ne že by byla tak těžká, ale připadalo mi, že jsou tam všichni neochotní, a že jsem jen jedno číslo z počtu studentů. Zpětně mi ale hodně chybí. A jsem ráda za tvrdší přístup, za to, že když se podívám na svůj diplom, vím, že něco znamená. Tím myslím pro mě. Že to nebyla jednoduchá cesta. Protože život taky není jednoduchý. Po celé ty roky jsem měla dojem, že jsem se minula školou a že na ekonomii nepatřím. Strašně jsem se těšila na pokračování studia v oblasti mezinárodních vztahů a hle, já nejvíc miluju MEZINÁRODNÍ EKONOMICKÉ VZTAHY. Přeci jen ve mě kousek ekonoma je :). Je to smutný paradox života, jak nám něco začně chybět a uvědomíme si skutečný význam té věci či člověka, až když je po všem a již není cesty zpět. Zpátky už nepůjdu, moje priority a život jsou už jinde, ale musím Ti, VŠE, poděkovat za krásnou lekci, spoustu zajímavých lidí a nezapomenutelných zážitků.

12170396_10205369980231380_2066088366_n

Větší výzva roku bylo, přijmout to, co změnit nemohu. Naučila jsem se přijmout sama sebe. Jasně, jsou věci, které na sobě můžu změnit, ale něco prostě nezměním a zbytečně bych bojovala s větrnými mlýny. Nemůžu změnit svojí sklerozu. Taky některý vlastnosti v sobě prostě nemám. Nikdy nebudu bavič, nikdy nepřestanu být hlavou v oblacích, a asi budu vždycky pomalejší v chápání přístrojů a vymýšlení metod, jak dělat věci líp. A to je v pořádku. Každý jsme jiný, každý máme nějaký dar a nějaké chyby.

12166954_908364002583923_940749267_n

Dlouho jsem řešila přátelství. Jako člověk, co žije ve svých
vzdušných zámcích, je pro mě těžké věnovat přátelům tolik času, kolik potřebují. Přátelství, jak si ho já představuji, je jako přístav, kde můžeš zakotvit, když je bouře nebo jako maják, který tě navede, když se ztratíš. Neni o počtu strávených kafíček, ale o tom, že víš, že se máš na koho obrátit. Toto vnímání však nesdílí každý a museli jsme si s několika lidmi ujasnit, jak přátelství vnímáme a jak to udělat, aby byly obě strany spokojené.  Musím poděkovat spoustě lidem za trpělivost, kterou se mnou měli, když mi trvalo odpovědět nebo jsem se dlouho neozývala. Mám Vás pořád ráda, jen se toulám v zemi Nezemi.

Nechtěla bych tvrdit, že mi rok 15 dal moudrost, v životě se máme ještě mnoho co učit. Dal mi ale vědění toho vážit si života. Žít v přítomnosti. Občas sestoupit ze svých snových výšin a věnovat se těm, které mám ráda. Mít je ráda i přes to, že mě občas štvou, protože je prostě nezměním. Vtipné je, kdo mě to naučil. Největší dar tohoto roku, a to potkanka Julie. Přišla k nám zrovna ve chvíli, kdy jsme to potřebovali nejvíc, protože jsme začínali pociťovat krizi čtvrtstoletí a nejistotu z budoucnosti. Já se díky ní naučila projevoval něhu, k ostatním. Často mi to nešlo, objímat lidi jsem vnímala za 1) jako slabost u sebe 2) jako falešný zájem od druhých. S touhle chlupatou kuličkou to ale jinak nešlo, nepusinkovat, nehladit a netulit se ní….. a díky ní už objímám i jiný lidi :). Je to asi ona, víc než skleroza, co mi připomíná, náš omezený čas na světě. Byly dny, kdy jsem brečela, protože jsem věděla, že tenhle krásný tvořeček má krátký život. Ale to je jedna z těch věcí, kterou nezměním a musím přijmout. Snažíme se jí proto věnovat, co to jde. Aby ten její krysí život s námi byl fajn. A ve výsledku je i ten náš lidský život v celku krátký, tak si ho pojdme užít. Nereřešme tolik, co bude zítra. Buďme vděčni za každý nový den, za další novou šanci.

KH1_8026_res

Náš plán s Kájou do roku 16 je pokračovat v práci na svých snech. Jeho snu o fotografování jako hlavní práci. A mém snu co nejvíc cestovat a založit si svoje podnikání.

Do nového roku Vám přeji, ať si jdete za svými sny, jste vděční za lidi kolem Vás, za každý nový východ slunce, a ať přijímáte s klidem, co nemůžete změnit.

S láskou,

Adri

Facebookpinterestby feather

Naše Vánoce

Letošní Vánoce byly pro celou naši rodinu trochu netradiční. Mám velkou rodinu, celkem 3 sestry, rodiče a starší dvě sestry už mají své partnery, jedna dokonce dítě. Zkoordinovat tolik lidí bývá občas obtížné, ale v předchozích letech se nám to úspěšně dařilo a Štědrý den jsme trávili vždy spolu. Protože už ale s holkama přeci jen dospíváme a zakládáme si své životy, rozhodly jsme se tento rok trhnout a já například slavila Vánoce se svým drahým u jeho rodiny v Ostravě

Je zajímavé pozorovat, jak každá rodina slaví jinak. Ze Štědrýho dne v Ostravě ( přesněji řečeno U Ostravy) jsem si proto odnesla několik nových poznatků:

  • podruhé v životě jsem měla kapra, poprvé mi chutnal (pochvala kuchaři)
  • poprvé jsem musela vysvětlovat (mému drahému Kájovi), že ten stromeček není odfláknutý, že jsem minimalista a nemám ráda epileptické stromky připomínající pravoslavný chrám
  • zjistila jsem, že existuje tradiční perníková omáčka, o které jsem do té doby v životě neslyšela
  • poprvé v životě jsem seděla u stolu, kde bylo “jedno místo navíc” pro případného hosta, protože u nás jsme byli vždycky rádi, že se vejdeme

I přesto, že to bylo jiné, jsem si Vánoce moc užila. Byla ráda, že jsme spolu. Že Julie přežila s foxíkem Ronem. Že v Ostravě bylo dokonce bílé vánoční ráno ( bohužel to byl smog a ne sníh, ale co už). Že jsem viděla, jak se jinde slaví (a to opravdu krásně a elegantně). Člověk je vždycky zvědavý, jak se slaví v jiné zemi, ale i ta naše země má spoustu rozdílných tradic, že jsem se až divila.

Hlavní o čem jsem ale chtěla psát, jsou dárky. Ne, že by pro mne byly Vánoce o dárcích. To právě vůbec ne, a proto se chci pochlubit, jak jsme to hezky tento rok vymysleli.

Přítel i já pořád řešíme, čím naše blízké obdarovat, protože upřímně, mají všechno. A obecně žijeme v době a v části světa, kde je věcí spíš nadbytek. Třeba já už sama moc hmotných dárků nechci, protože jsem se za poslední dva roky třikrát stěhovala a vždycky se mi z toho kvanta věcí chce brečet.  Moje maminka už je ve fázi, že vždycky při jakýchkoli narozeninách nebo svátcích trne nervozitou, jestli se budou věci líbit a nebudou spíš překážet. Rozhodli jsme se proto tento rok být kreativní a darovali každému námi vyrobenou nádobu s ingrediencemi na polévku (vyrobili jsme ten vnitřek, pochopitelně, ne nádobu). Na pinterestu jsem podobných receptů viděla spoustu i na cookies, brownies a jiné dobroty, což byla ve výsledku sklenice cukru v různých podobách, takže vánoční cukrovka. To chceš.

KH1_8907_small

KH1_8904_small

KH1_8899_small

KH1_8893_small

KH1_8892_small

U někoho měly dárky větší ohlas, u někoho menší, ale ve všech případech pozitivní. Mojí babču to skoro rozbrečelo, protože takový dárek není jen o tom, jít do obchodu a něco koupit. Vyžaduje kreativitu a hlavně nějaký čas strávený výrobou, což ona jako vášnivá pletařka zná a dokáže ocenit.

Musím říci, že jsem ráda, že se nám podařilo se vyhnout předvánočnímu shonu. Vánoce mají být svátky míru a klidu, místo toho je to čas s nějvětším množstvím sebevražd, nervních lidí a mumrajem všude. Všichni pobíhají, aby měli dost jídla, dárků a všechno bylo perfektní. Když jsem se z Ostravy vracela za svojí rodinou, viděla jsem velký plakát “Vánoce jsou svátky peněz” a bohužel, často je to tak. Spousta kamarádek, především těch, co už mají děti, mi říkala, kolik už je Vánoce stály a jestli vůbec budou děti spokojené, protože chtěly nový Playstation, iphone, Monster High a další podobně šílený hračky, co se dnes prodávají.

Jiní chtějí auta a kabelky. Možná někomu může připadat, že jsme dárek odflákli a že by takovou blbost nechtěli, ale já jsem na něj patřičně hrdá, protože podle mého to není o tom, jak hodnotnou věc někomu dáš, ale že na něj myslíš a chceš ho potěšit ( ja jak už jsem psala, my dokonce mysleli i na zdaví a věnovali čas výrobě).

Zároveň mě tyto svátky naplnily vděkem za to, co všechno mám. Že mám tak skvělou rodinu v Ústí nad Labem, Praze a Ostravě. Za to, že žijeme v klidu a máme se rádi.

Jsem i ohromně vděčná za dárečky, co jsem dostala. A za Vánoce celkově, za to, že byly v klidu a pohodě. Za to, že mám tak skvělou rodinu v Ústí nad Labem, Praze a Ostravě. A za to, že se máme rádi. To je nejdůležitější.

Facebookpinterestby feather