Temnota v nás ( a kolem nás) vol. 2

Slibovala jsem článek s tematikou temnoty číslo dva. Chviličku mi trvalo, než jsem se rozhoupala k tomu, o čem bude, ale myslím, že čas vždycky nějak sám ukáže, jak se věci vyvinou. U mě se myšlenka tedy vyvinula tak, že jsem včera byla na debatě ve škole a pak se trochu zakecala se spolužákem. Bavili jsme se o tom, jaký má kdo rád kytky ( chápejte, co má koupit holce) a já řekla, že lilie. Podle něj jsou tajemný, ale podle mě taky symbol nevinnosti. Asi proto se mi tak líbí, když jsem nikdy žádný neviňátko nebyla. Pak mi říkal, že na mé tajemnosti je něco znepokojujícího, že vypadám, jako že mě něco trápí. Hlavou mi prolítlo, jak jsem zrovna dva dny předtím doma opěvovala, jak jsem teď strašně šťastná, že dělám samý věci, co mě baví, jak se těším na Bali a podobně. Ale hoch měl asi trochu pravdu. Přemýšlím teď často nad tím, proč se mi opakují v životě neustále nějaké vzorce problémů. No a prý je první krok k vyřešení problémů připustit si, že je máte. A já asi stále pracuji na dostatečné důvěře sama v sebe, ačkoli se to za dobu  existence tohoto blogu značně zlepšilo. Projevuje se to hlavně tak, že jsem závislá na shromažďování hezkých věcí, tedy jejich nakupování, vyměňování, dědění od babiček a tak. Asi jsem vždycky myslela, že s lepšími věcmi budu lepší, ale kupodivu vždycky někde sem, vidím někoho krásného nebo žijícího v něčem krásném a pochybuji o sobě. Ale to je asi známka závislosti, nikdy nebudu mít dost, nikdy se nebudu cítit dost, ať už budu mít cokoli. A to je to, co se musí změnit.

Dneska jsem shodou okolností narazila na článek o závislostech. V sedmdesátých letech dělali experiment s potkánkama. Do té doby standardní experimenty probíhali tak, že potkan žil v kleci, kde měl na výběr ze dvou napáječek – s vodou a se směsí vody a kokainu. No a postupně se stal komplet závislý na kokainu a zemřel. Profesor psychologie ve Vancouveru jménem Bruce Alexander si ale všiml na tomto experimentu něčeho podivného. Potkani byli sami. Vybudoval jim proto mega luxusní klec s prolézačkami, míčky a dal jim do klece kamarády. No a kupodivu, všichni potkani se kokainové misce vyhýbali a i potkani, kteří byli dříve izolovaní a vyvinula se u nich závislost se po čase ze závislosti dostali. Bylo to tedy dáno prostředím, ale co nejvíc, bylo to dáno osamělostí.

fullsizerender

Myslím, že to je důvod toho, že má spousta z nás okolo a v sobě je proto, že jsme osamělí a snažili jsme se tu naší osamělou díru vyplnit něčím jiným. A ta osamělost nemusí nutně být o tom, že nemáte nikoho kolem sebe. Třeba já mám úžasnou rodinu a přátele. Ale žijeme ve společnosti, kdy se třeba za něco stydíme, protože nás učili, že se to nemá, nedělá, nemělo by nás to trápit, a tak to dusíme v sobě. Časem třeba i zapomeneme, že tohohle schovaného démona v sobě máme, ale naše chování se od něj odvíjí. A tu naší díru si vyplňujeme něčím jiným. Závislostí. Některý případy závislostí na drogách, alkoholu. Co je méně vidět je závislost na konzumu. Myslíme si, že tahle věc a tamto oblečení nás udělá lepší. Někteří jsou závislí na dobrodružství, což taky není dobře, ačkoli se dobrodružství může zdát jako fajn věc. Nicméně jakákoli závislost není fajn. A proč jsme takhle hromadně závislí? Žijeme v době osamění. Ano, máme internet a všechny prostředky se rádoby spojit. Ale neříkejte, že se občas necítíte osamoceni, pod nátlakem být jiný, lepší.  Vytvořili prostředí a kulturu, která nás od možností sblížení odřezává a místo nich nám nabízí jen parodii v podobě Internetu. Nárůst problému závislosti je příznakem hlubší nemoci našeho způsobu života – toho, že neustále zaměřujeme zrak jen na další a další blýskavé objekty, které bychom si měli koupit, místo abychom si všímali lidských bytostí kolem sebe.Profesor Peter Cohen říká, že lidé mají hlubokou potřebu navazovat vztahy a vytvářet citová spojení. Tak v životě dosahujeme uspokojení. Jestliže se nedokážeme propojit jeden s druhým, spojíme se s jakoukoli náhražkou, která je po ruce. Třeba vidina toho, že budeme vypadat jako holky z plakátů, bydlet v úžasném baráku nebo vidina rulety či alkoholu. Podle Cohena bychom měli úplně přestat hovořit o závislosti a říkat tomu spíše ‘vazba.’ Člověk závislý na heroinu si vytvořil vazbu s heroinem, protože nebyl schopen spojit se plně s ničím jiným.

Jasně, teď to vypadá jako nějaký rádoby spirituální blábol, že závislost přeci vždycky způsobuje nějaká chemikálie, na kterou si naše tělo vytvoří návyk, ne nějaký nedostatek vazeb. Ale mám dva příklady, proč by to tak fakt nemuselo být. Jak to, že lidi po odchodu z nemocnice, kde je napichovali morfinem, což je vlastně droga, na něj pak nejsou závislí? Protože se vrátili do hezký klece. A proč se v Portugalsku podařilo snížit míru závislých na heroinu tím, že se místo jejich “lovem” zaměřili na  jejich vrácení zpátky do společnosti a dekriminalizovali všechny drogy? Podle mě to nejsou náhody. Jako ty pokusné myšky taky potřebujeme fajn klec a hlavně, potřebujeme citové vazby, místo drog. Proto si myslím, že nejdůležitější krok na vyřešení svých démonů, vnitřních i vnějších ( a to neříkám jejich zbavení, protože lepší než je naoko odstranit je naučit se s nimi pracovat) je svěřit a mýt smečku svých blízkých. To byl asi můj největší trabl. Bála jsem se říkat, co mě trápí, že si nepřijdu hezká, že mě někdo shazuje. Kdybych to byla bývala jako teenager někomu řekla, že jsem mohla žít X let hezky v klidu. Kdybych si byla vytvořila sečku opravdu blízkých, upřímných přátel. Nemusela jsem zabřednout do závislosti na konzumu, co mě má udělat lepší :-). Potřebujeme vazbu, potřebujeme opravdové přátele. Ne ty, co jsou cool, co jsou bohatí, styloví. Ale ty, se kterými můžeme být sami sebou, poradí nám a nemusíme se bát se svěřit. Prostě potřebujeme lidi a potřebujeme vazby. Nestelte svým démonům uvnitř Vás, svěřte se, kdo si stele ve vaší hlavě a pak se svojí tlupou na démonky zapomeňte při aktivitách, co máte rádi nebo při společným řešení problémů.

A tak se tedy učím, že nebudu lepší s další novou, jinou, bílou košilí a asi přežiji, když dovolím mamce, ať mi dá pusu. Že lidi, co mě mají rádi, mě budou mít rádi i bez té košile a i když se jim svěřím, že mě trápí, že neumím moc šetřit tak, jak bych chtěla a občas mě nebaví uklízet :-D. A s takovými lidmi budu trávit čas, ne v obchoďáku nebo na internetu. Protože jak už řekli v jednom chytrém filmu – “Happiness is only real when shared”

fullsizerender-1

 se slečnou Lily!

 

Facebookpinterestby feather

Temnota v Nás

dark-owl-wallpapers-hd-pictures-images-620x349

Přes léto jsem našla novou zálibu – Indiánský zodiak. Vzniklo to tak, že jsem zase hledala nápad na nový tetování (tentokrát to byla vydra), no a díky tomu jsem našla nějaký indiánský totemy a od těch pak tak postupným klikáním na pinterestu ten jejich zodiak. No, a já jsem sova. Po přečtení jsem úplně nechápala, jak moc to na mě sedí.

Sovy jsou údajně dobrodruzi, rádi se zabývají hlubokými myšlenkami, smyslem života a tak vůbec, v hlavě cestují mezi světy, v zaměstnání potřebují hlavně něco zajímavého, co by nejlépe obsahovalo cestování na vzdálená místa, jsou moudré (pamatujte :-P), ale ne tak konvenčně moudré, je v nich právě něco hlubokého, co ne každý pochopí. Co mě se pak nejvíc líbilo a co tak nějak vystihuje můj život je to, že doba jejich “vlády” je doba hibernace, kdy jsou dlouhé noci a krátké dny, tedy jsou entuziastické světlo v období temna.

Někdy mi přijde, že temnota je můj druhý domov. Už od malička. Nechci si stěžovat, za svůj sh*t si většinou můžu sama, ale zažila jsem všechno možný od šikany za to, že jsem cizí a divná, přes práci na různých místech opravdového pražského podsvětí, rodiče to se mnou neměli jednoduchý ani okolo kluků a peněz. A pak jsem z toho všeho měla depky, záchvaty úzkosti a opravdu několikrát přemýšlela nad skokem z okna. Nějak jsem se z té temnoty ale dostala, kupodivu v tom nejčernějším čase ze všech jako by vesmír, osud nebo Bůh řekli, že když jsem to vydržela, tak mi pomůžou. A tak jsem sama našla tu sovu v sobě. ….. A teď za mnou všichni chodí se svýma průserama, protože víte co, “I´ve been there, now it”. Takže jsem teď takový maják, kterému se většina lidí ozve až když se něco kazí, jinak celý rok nic. Ale nevadí mi to, když už znám temnotu, tak ráda pomůžu.

img_4892

Když někomu říkám, že může být šťastný z maličkostí a že život není tak špatný, tak mi spousta lidí odvětí “víš, to je hezký, ale já mám život úplně v prdeli, mám dluhy, jsem nemocnej, nemůžu najít práci”. A já vám říkám, že to jde. Kterýkoli den můžete vstát a říct si, že dneska začínáte znovu. Vstaň, dej si dobrou snídani a udělej si seznam, co musíš změnit. Začněte s jednou věcí. Řekněte to všechno někomu, to je důležitý, protože se Vám uleví. Kdybych já to kdysi udělala, možná jsem nemusela mít sklerózu, ale co už. Možná jsem nemusela jít tu cestu sama. Ale i když chcete jít sami, můžete to zvládnout. Minulost nezměníte, ale nemusí být vaše břemeno, může být třeba vaše ponaučení.

Myslím, že je i důležitý ty svoje strašáky ve skříni začít ničit, protože když je tam necháte a budete je ignorovat, časem vylezou ven a bude to o to horší. Chápu, že se nám občas do věcí nechce, že chceme pro sebe i pro své okolí dělat, jako že je vše v pořádku a že se to nějak vyvrbí, ale ono se to většinou samo nijak nevyvrbí. Mě nějaký nadpozemský sily pomohly v tom, že jsem dostala dobrou práci a kvůli ní si musela utřídit priority, musela jsem ale zvednout zadek a tu práci si hledat. Šlo to mě, půjde to i tobě, fakt. Protože jak už řekl Brumbál, ,,Štěstí lze nalézt i v té nejtemnější době, pokud nezapomeneme že existuje světlo.” nebo jak řekl Sirius ,,Svět není rozdělený na dobré lidi a ..smrtijedy. Každý má v sobě světlou i temnější stránku. Záleží na na tobě jakou si vybereš”.

Neříkám, že už v mým životě není nic špatné, jsem perfektní a svět je perfektní. To vůbec ne. Ale problémy vždycky budou, důležitý je nenechat se jimi strhnout a zároveň nepředstírat, že neexistují.

happiness-can-be-found-even-in-the-darkest-of-times-if-one-remembers-to-turn-on-the-light-dumbledore-quote-chalk-art-8-56

via pinterest.com , viď

Tak snad se nenecháte pohltit temnotou kolem Vás. Když tak si přečtěte Harryho Pottera ( nebo pusťte, pokud jste líní) nebo mi napište a zkusím Vám poradit. A pokud Vás zajímá, jaký máte znamení podle indiánů, tak tady – https://whatismyspiritanimal.com/native-american-zodiac-astrology/

Vaše slečna Abu.

 

Facebookpinterestby feather

Život není černo-bílý

Jak se máte, po prázdninách? Mrzí Vás, že už končí léto? Nebo máte rádi podzim? Já dneska sedím a přemýšlím nad tím vším krásným, co jsem v létě prožila. Jsem na léto srdcař asi proto, že v dětství to pro mě byl útěk a návrat někam, kam jsem se cítila, že patřím. Tohle léto bylo v ledasčem jiný, bylo takový opravdu “dospělý”léto, nebyla jsem u moře, protože v listopadu jedeme na Bali, ale u nás v Čechách je taky nádherně! Byla jsem na Lipně, na Rejvízu v Jeseníkách, doma v Ústí, v Ostravě, ve středních Čechách  a všechno to bylo moc fajn. K tomu jsme si doma zvykli na zahradní slavnosti, takže jsme se tam snažili slavit co šlo. Bylo to prostě fajn léto.

10428048336_e5004323e3_o

Podzim od Káji 🙂 www.karelhavlik.cz

Teď už jsem trochu nostalgická, že léto končí, ale mu pojedu naproti a podzim je taky krásný. Prostě život není černobílý, ale má všechny možný odstíny šedi. Léto může krásný, stejně jako hnusný a podzim zrovna tak. To se mi mimochodem líbilo na projevu, co měl papež František k mladým jezuitům, že by duchovní neměli brát svět jako “tohle je správně v tohle je špatně”, ale hlavně se snažit pochopit kontext a historii lidí a to, co je vede k jejich krokům. Věřící nebo ne, příznivci Františka nebo ne, přijde mi, že jeho slova se dají skoro vždycky aplikovat na každého, ať už věří čemu chce. Nesuďme lidi podle toho, co si myslíme, že je dobré nebo není. Každý má nějakou svojí cestu, svojí historii a kontext události. Ať už mluvíme a uprchlících, muslimech co k nám přichází, křesťanech, Konvičkovcích nebo spolužácích ze školy. Můžeš nesouhlasit, ale snaž se pochopit toho druhého. Buď se něco naučíš o něm, o sobě nebo třeba i zjistíš, že ty jsi ten, co by se nad sebou měl zamyslet.

Proč Vám to píšu …. No, už to nevidím jen já, že Češi jsou takový nabručený národ. Každej je hned debil, dělá to blbě a nic neumí. Sáhněme si na srdce, kdo z nás dělá vše správně? Nikdo. Snažte se pochopit druhý, třeba zjistíte, že jeho názory dávají smysl, že vzhledem k jeho situaci to, co udělal bylo jediné možné řešení. Buďme k sobě tolerantnější navzájem. A taky tolerantnější sami k sobě.

Nikdo se nenarodil dokonalý a tak to neočekávejte od sebe. Jasně, chtějte být lepší v tom, co Vás baví, živí a tak, ale nepřehánějte to. Akceptujte sami sebe i se svými nedostatky. Uleví se Vám. Jsme každý jiný, ale všichni krásní :-). Fakt.

IMG_4292

Ahoj Podzime!

 

 

 

Facebookpinterestby feather

Hlavou v oblacích, pusou v zemi….. a pak zas a znovu.

Byl zima. Prosincová noc a já ležela schoulená v posteli, zrovna probuzená ze sna plného ibišku a surfování. Smutná z toho, na jakou cestu mě život posílal. Byl pozdní večer, ne první máj, ale dvanáctý prosinec a já přes sledování jednoho světoběžníka na facebooku za zvuku mých oblíbených handpans objevila blog Anie Songe ( www.aniesonge.com) a tak nějak i dostala naději, že ten můj život možná nebude úplně podělanej. I když za okny sněžilo a sýkorky lítaly ke krmítku, já měla v hlavě jenom moře a rýžový políčka. Teď, o 7 měsíců později je léto. hrají mi handpans znovu a v kleci zlobí myšky. Už jsou 4, ne jen Julča sama. Spousta obav ustoupila a já mám splněný všechny svoje sny, co jsem si v prosinci v hlavě usmyslela – mám tetovačku ( dokonce dvě), učím se na longboardu a už máme letenky na Bali. A poznala jsem i Anie a je super!

IMG_4470

Vypadáme děsně, ale tak, bylo to večer, to je světlem 😛

Mám teď však další sny. Možná míň divoký a víc romantický, ale strašně moc toužím po filosofování pod hvězdnou oblohou, sepsání knihy nebo písničky a hlavně po tom, aby byly nejen všichni lidé, ale všechna stvoření šťastna. Tu knihu snad jednou vyplodím. Tu prosincovou noc jsem myslela, že je s mými sny konec, ale není. Našla jsem odvahu si je splnit a vy můžete taky. Každý může.

Myslíme si, že je strašná doba, ale nejhorší na ní je náš strach. Žijeme v době možností, kterou si naši rodiče nebo prarodiče neuměli ani představit. Nebojte se. Ani pádů, jednou určitě spadnete, to každý, ale musíte vstát a zkoušet.

IMG_20160711_153605

Kámošky holt neumí fotit ostře 😀

Tak snad budou vaše pády jenom malý :-).

<3 Adri

A tady jedna moje snílkovská oblíbená, z dob, kdy jsem byla menší a snila, co všechno bude až vyrostu. Nebude to, až vyrostu nebo až budu vydělávat víc peněz. Bude to, až si řeknu, že jdu do toho. Třeba teď. Okolnosti jsou často výmluvy.

Facebookpinterestby feather

Memento Mori my wild heart

Budu Vám teď kompenzovat to, jak jsem Vás zanedbávala poslední měsíc :). A svěřím se Vám s tím, co se mi hodně honí poslední dobou hlavou a co se z toho učím.

Ačkoli jsem svým způsobem šílená, jsem velice loajální člověk a mám ráda stálý hodnoty. Proto se snažím budovat stálá přátelství, dělá mi problém něco opustit nebo když někdo umře, hodně mě to zasáhne, protože je to ( aspoň na jistou dobu, možná) konec. V životě mám prostě ráda trvalý věci, ačkoli vim, že všechno pozemský jednoho dne odejde. No a tak nějak špatně poslední dobou rozdýchávám fakt, že nic v tomhle životě neni jistý. Člověk neví, jestli bude ještě zítra žít, neví, jestli ho osoba, se kterou je, bude mít ještě zítra ráda nebo zda přátelství, která má, nepominou. Chtěla bych, abyste mi, všichni, co mě máte rádi, dali slib, že se budeme mít vždycky rádi :D. Ačkoli vim, že to tak nefunguje. Nicméně já Vám to slíbit můžu, protože láska podle mě není jen chemický proces, ale něco, co si můžu vybrat a vim, že když jsem se rozhodla Vás mít ráda, tak to tak zůstane. Ať zezelenáte, nebo se odstěhujete na Mars. A vtipný je, že u pár lidí jsem si stoprocentně jistá, že je to napořád, tak moc, že bych si to dokonce nechala i vytetovat :D. Může to být kontraproduktivní a já nevim co všechno, ale já chci žít v době jistot, ne konkurence. Mám se víc snažit, protože ta holka je lepší, kamarádka chodí častěji na kafíčko nebo někdo mě můžě předběhnout v tom, co dělám? A teď popravdě, neštve Vás to taky někdy? Že je celej život soutěž místo spolupráce? :).

No a moje řešení. Jediný, co vim stoprocentně je, že jednou umřu a že mám dost divoký srdce na to, si život užít. Nemyslím tím nezodpovědný, protože občas jsou ty nejmenší věci největší výzva. Užívat si neznamená pít do němoty a spát s každým, ale občas vyrazit mimo komfortní zonu v měnších věcech. O víkendu jsem mohla být mezi motorkáři a opět si potvrdila, že stereotypy neplatí. Potkala jsem zajímavý lidi, slyšela zajímavý příběhy a často ten, kdo má nejdelší vlasy, vousy a celý potetovaný tělo je zrovna člověk, co to má v hlavě nejvíce srovnaný, váží si lidí a ví, že nezáleží na rase, na věku, ale na srdci. Občas stačí jít mluvit s lidma, zmoknout v bouřce nebo vyjet za město, abyste vystoupili z komfortní zony a objevili krásu života. Taky jsem se nechala nadchnout okamžikem a mám novou kérku ( pššt babičce :D) – Memento Mori, protože jediný, co stoprocentně vim je, že jednou mi zaklepe kamarádka smrt na dvěře a pocit konečnosti je to, co dodává sílu mému srdci, rozdmýchává plamen mé vášně. Můj oblíbený Prince Ea níž Vám řekne, jak lidi nejvíce ve stáří litují toho, co neudělali. Nebojme se. Kérka nebolí, modřiny z pádu se zahojí a peníze zase vyděláme :). Já osobně věřím, že je něco dál, ale nikdo mi to z nebe zatím nepřišel potvrdit, takže pro Vás, co nevěříte stejně jako pro nás, co věříme – nelitujem života, který vedeme, mějme připomínku toho, že je konečný a jednou bychom mohli i litovat toho, co jsme nezkusili.

IMG_4422

Mini sny jsou taky sny :). Mám svůj longboard!

Pro mě osobně je další jistota moje víra, jelikož už se mi nesčetněkrát potvrdilo, že “něco vyššího” existuje, ale to Vám můžu říct spíš třeba někdy mezi čtyřma očima. Nicméne myslím, že i psychicky to pomáhá, mít někoho, komu se můžete svěřit se vším. jestli nevěříte, mluvte s vesmírem, osudem nebo si třeba piště blog pro své budoucí já. Ujasníte si spoustu věcí a ne, neni to bláznovství :).

Takže shrnutí, co mě drží v pohodě v době, kdy nemáme žádný jistoty?  A) Moje divoký srdce, který je silný, odvážný a ví, že žijeme jen jednou – tedy marnosti časem zmizí, do hrobu si je nevezmeme a jenom to, jak jsme prožili náš život nám zůstane. Za B) moje víra, že vše, co se mi děje má svůj důvod a řád a velký zkoušky jsou pro silný hráče.

Moje oblíbený video ( Prince Ea):

Facebookpinterestby feather

Po měsíci….

Ahoj moji drazí přátelé,

teď jsem se nějakou dobu nehlásila. Přeci jen, bylo zkouškové, měli jsme spoustu pracovních věcí a do toho se občas připletlo něco dalšího. Nicméně teď už mám po zkouškách a po pár setkáních s přáteli a kupodivu i s učiteli jsem opradu hodně nabitá pozitivní energií. myslím, že si čím dál víc a víc lidí začíná uvědomovat, že v naší společnosti, i v našich hlavách je něco špatně. něco, co potřebuje změnu. Vemte si už jen takové zdraví. Za celé dějiny lidstva jsem na tom nejlépe, nicméně trpíme strašnou spoustou civilizačních chorob. Máme sociální sítě, abychom se mohli víc sdílet, ale neumíme se sdílet s člověkem, se kterým sdílíme lože, například. Jako bychom si ten život chtěli sami dělat těžší, než je 🙂

Dneska existuje spousta knih, které Vám dokázou pomoci k vnitřně zdravějšímu životu, ale proboha “hlavně ty ezo knihy nečti, budeš blázen”. A nebo že by ty stejný návody na štěstí byly už v tý slavný Bibli? Ne? Fakt ne? Není to třeba tím, že se nám nelíbí církev jako instituce a její dějiny, a proto si ani nechceme přečíst to, co tam je?

Našema vnitřníma překážkama ubližujeme hlavně sobě. Nenávistí a srovnáváním se s ostatními taky. Nemůžeš být máma, protože nevyděláváš miliony? Myslíš tedy, že všude v Africe a Asii jsou jenom špatný mámy? Myslíš, že bez vysoký školy nikdy nebudeš mít peníze? Vysoká škola ti je stejně nezaručí. A tak dál. Nestavějme si zdi ve svý hlavě, hledejme kreativní cesty, jak rozumně jít za svými cíly a být šťastní.

Mě v hlavě teď hraje melodie prázdnin. Miluju léto, ať už pracovní nebo dovolenkový. Nakonec se dočkám moře už v červenci, kdy pojedu dělat vychovatelku na dětský tábor do Španělska. Už se těším. Dobrodružství jsou ale i doma, člověk nemusí jet bůhví kam, aby zažil něco novýho :). S nejlepší kámoškou jsme si proto stáhly tenhle Bucket list a budeme plnit jednotlivý věci :). To víte, za dvacet let přátelství jsme spolu ještě nepozorovaly v noci hvězdy :).

 

13493235_10206639777728761_1740456438_o

 

Malý dobrodružství jsou všude kolem. Stačí být kreativní a mít radost z maličkostí. Hehe, já třeba budu dokonce příští týden “oddávat”, neoficiálně, ale stejně je to zajímavý dobrodružství. Život je prostě krásnej. Začněme si bourat svoje vnitřní zdi a zaměřme se na to nejdůležitější – lásku. K životu, k sobě samému i navzájem. K přírodě a naší Zemi. Smutná pravda – i kdyby existovali mimozemšťani, s největší pravděpodobností je nikdy nepotkáme, protože vesmír se pořád rozpíná. Takže vždycky budeme ve vesmíru sami, z našeho pohledu. Neni to privilegium? neni to zázrak? I když nevypadneme z Evropy na prázdniny, i když jsme studovali 5 let a děláme něco úplně jinýho, jsme zázrak. Buďme šťastní!

Můj dnešní song:

Jak já miluju moře 😀

IMG_3233

Mějte hezký víkend, jedu na Lipno 🙂

Facebookpinterestby feather

…… rather choose love

Few of my friends asked me lately, whether it would be possible to write in English and honestly, since I spend majority of my time in English environment  and we always joke at home in English with Russian accent ( no offense :D), I couldn’t say no :).  But do not worry my Czech friends, our beautiful language follows below :).

Today´s article is about religion. I am personally Christian but I never wanted the blog to be kind of converting, Christian life adoring brain wash. I have friend of many beliefs and I am aware of the fact that for some ethnics, religion is by tradition not just a personal matter but rather a family heritage and when you try to convert someone, you go against his family, which in our western perspective is not that big of a deal but in theirs, it truly is a BIG deal.

I used to be a Christian leader but I must honestly say, that I was always a controversial and liberal one. Many people would disagree with my methods and nowadays they disagree that I live with my boyfriend without marriage. But honestly, I do not care. Only God can judge me.

Therefore I would not judge others. Even other religions. Every religion believes in some Creation. Some super powered entity that rules over us, is everywhere, in everything, outside time, space. Everyone in a different way and everyone believes the path they chose is the right one. Even the other philosophical and esoteric streams believe that there is some sort of overpowering energy and whatever else. Couldn’t it mean that there really something like it exists? Let’s assume it does and call it by Plato´s absolute Truth. Since religions have similar basic principles, we can say that as in Plato´s cave, we can perceive glimpses of Truth, but I thing in our earthly life, we will never be able to experience the full Truth. Full God´s presence, knowledge and more.

Since I grieve to know the absolute Truth, I keep studying and I chose a path that makes sense to me, but does it make sense to fight since we will never know the answer? Not in this life ( as some believe, some may for sure not)?

Shouldn’t we focus on the fact that we are all “god´s” creatures? All loved? Rather that say – “No, you do not believe in my path, I do not want you as a friend” or ” You’re a sinner not worthy of my love”. Let’s face it, all the religious prophets, leaders and gurus said that we should be kind. Jesus even said that he came, so the Love overcome Laws, which was so popular amongst Jews. So my the hell we make the Law of our religion so important and do not love the ones who need it? Jesus hanged out with outcast, prostitutes, disabled all the time. We are involved in one’s life only when he has cancer, or some awesome calling of helping in third world but  we are not here for others, who may not share faith, who may not see thing through the same lenses we do. Shouldn’t we be there for them and love them as well?

KH1_3608b

@ Karel Havlík ( karelhavlik.cz) a jeho projekt 365 🙂

A teď česky 🙂

Tak dneska jsem se rozhodla napsat článek o náboženství, ale než se rozhodnete, že takovou blbost jako čistokrevní ateisti číst nebudete, vězte, že ačkoli jsem křesťan, tak účel tohohle blogu určitě nebylo žádný vymývání mozku za účelem konvertování lidí ke mé víře. Jsem si vědoma toho, že některé národy například nelze evangelizovat, protože víra tam není úplně záležitost osobní, jako rodinná a tím, že někoho obrací na svou víru podlamujete autoritu rodiny, což pro nás zápaďáky nemusí být takový trabl, ale pro spoustu kultur je to opravdu – No go zone! Takže tohle určitě není křesťanský nábor 🙂

Ještě rok zpátky jsem dělala křesťanskou vedoucí pro teenagery, ale vím, že ne úplně standardní a možná až příliš liberálně vykládající Bibli. Mnoho lidí by asi nesouhlasilo s mými metodami, že jsem se snažila věcem nechat víc volný průběh, nikoho nikam netlačit a být hlavně parťák do nepohody. No a taky s tím že ačkoli jsem křesťan, už to bude rok, co bydlím se svým klukem. Nemusí to být křesťansky ideální, ale život není černobílý a už vůbec ne jednoduchý a my to tak chtěli. Takže mi jsou cizí soudy fuk. Můj Bůh mě bude soudit.

Proto se i já snažím nesoudit lidi. Stejné i cizí víry. Každé náboženství věří v nějakého stvořitele, bytost se super schopnostmi, která vše stvořila, je ve všem, mimo čas a prostor. Každý věří, že jeho víra je ta správná ( jinak by si ji nevybrali, žejo). I některý ezo – filosoficko všelijaký směry věří v různé vše prostupující energie. Podle mého by to mohlo znamenat, že něco takového skutečně je, nemyslíte? Předpokládejme tedy, že jo :). Můžeme to nazvat podle Platona absolutním Věděním :). No a jako v jeho známé jeskyni, jelikož se víry v mnohém shodují, můžeme říci, že se k nám dostávají střípky toho Vědění s velkým V, ale v jeho plnosti ho, alespoň v našem “pozemským” životě nedosáhneme. A to je pravda, lets face it, i my křestané,  “boží”  úplnost nepochopíme.

Takže proč se hádat o něco, co se nedozvíme? Já si křesťanství vybrala, protože mi v tohle hledání po vědění dávalo největší smyl a líbila se mi jeho laskavost a princip lásky. Ale v tomhle životě se 100% správnost volby asi nedozvíme.  Neměli bychom se proto zaměřit na tu lásku, kterou nám všichni “naši” náboženští vůdci vštěpovali? Jsme všichni “boží” bytosti, nebo pokud to nechcete nazývat boží, tak všichni lidé, pozemšťané. Když už jsme třeba u Ježíše (jo, to je ten, proč jsou Vánoce), neříkal něco v tom smyslu, že přišel nahradit Zákon? tedy pravidla, ze kterých byly starozákonní Židi úplně vyšinutí?  Tak proč jsou pro nás ta pravidla tak důležitá a nesnažíme se mít rádi ty, kteří to potřebuji. Vždyť sám Ježíš se vždycky zdržoval v okruhu vyvrhelů, prostitutek, cizinců a postižených. My se o někoho staráme  jen pokud víme, že má rakovinu nebo nějakou úžasnou touhu jít zachraňovat rozvojový země. Ale co ti ostatní, co mají problémy, ale nejsou stejné víry nebo nevidí svět stejnýma očima jako my? Neměli bychom je taky milovat, místo souzení a vyhýbání se jim?

 

Facebookpinterestby feather

Odpověď na otázku vesmíru, života a vůbec je 84 600.

Nestíhám, nestačím, ale konečně je to tu! Po třech týdnech jaterní diety, řešení diplomky, sarkastických rad mým kamarádkám a navrhování tetovačky jsem se konečně dostala k sepsání článku! A trochu změníme od  ekologicko – popisných příběhů z mého života k motivaci ( no jo, zase) nesedět na zadku a užírat se v tom, že něco nejde! A taky mám sem hodím trošku Rozinky, protože ta tu zatím moc není a  doma už nám přibyly další myšičky 😀

Rosa

Rosa na průzkumu

Břemeno toho, být já, tkví v bezesných nocí kdy jen ležíte, čumíte z okna, nemůžete usnout a přemýšlíte nad životem chrousta, i tím svým. Nad tím, co se událo a co Vás ještě čeká. Tyhle noci miluju a nesnáším zároveň. Vždycky si totiž říkám, jak jsem šťastná a zároveň jak ten život utíká. Půl roku například uteče jako voda, ale pro moje dvě piši myši je to čtvrtina života. To znamená, že o tyhle dvě krásný stvoření brzo přijdu. A sice je mám ráda, ale přeci jen, jsou to “jen” myšky. Přijdou horší ztráty jako naše babičky a dědečkové. No a já ležím a přemítám, jak uchovat každý moment na věky, každou milou osobu blízko mě na furt. přitom je mi jasné, že je to právě vědomí oné konečnosti, co dělá společné momenty jedinečné. Kdybychom žili navěky, asi by to vše ztratilo kouzlo, nevím. myslím si to.

IMG_3985

Modelka

Proto žiju život naplno, tak jak já chci. Když se v noci vzbudím a je mi smutno, jdu nejbližší chrápající osobě dát pusu a pohladit myšky. Na návštěvě u babči si stejný příběh o tom, jak potkala dědu na cestě na tramvaj, vyslechnu i po tisícáté. A hodně vzpomínám. Na pohled na skalnaté hory z azurového moře, na sváteční oběd v Méknés s Abdullem a jeho rodinou. Na svýho dětskýho psíka Snowieho, na spontánní dovolený a spaní ve vlaku. Všechny tyhle vzpomínky bych chtěla vrátit, ale už by to nebylo stejný. Chci proto žít každou vteřinu, jako by trvala věčně a zároveň byla ta poslední.

nedávno jsem někde četla příběh. Představte si, že se ráno probudíte a na účtu máte 86 400 dolarů, ale nemůžete si z nich nic ušetřit ani převést do dalšího dne. Nemůžete je nikomu darovat. Ráno se objeví a v noci zmizí a tak pořád dokola. Nikdy ale nevíte, jestli ty peníze další den dostanete znovu a kdy přestanou chodit. Jak s nima naložíte? Co s nima uděláte? Být to já, tak cestuju co to jde, užívám si s kamarády a s rodinou, a snažím se udělat lidem lepší svět.

IMG_3850

Jaro je tu!

No a víte, že to tak každý den doopravdy je? Já ty peníze dostávám a vy taky. Ale nejedná se o dolary, ale čas! Každý den dostaneme 84 600 vteřin a nikdy nevíme, jestli je budeme mít zítra znovu. Zhruba jednu třetinu z našeho času dáme tak jako tak na spánek. Jak naložíte s tím zbytkem?

Já se rozhodla být šťastná a nelitovat těch “peněz”. Na smrtelný posteli vzpomínat na spoustu věčně trvajících momentů a nezapomenutelných vzpomínek. A nezapomenutelý můžou být i ty nejobyčejnější momenty.

Facebookpinterestby feather

Žena musí…

Ženy to mají těžké. Neustále je nám odevšud vnucováno, jaké máme být. Už od malinka ” budeš jako maminka”, “musíš studovat, abys jednou měla hodně peněz” “udělej se sebou něco, nebo si nikoho nenajdeš”. Já tohle naštěstí moc doma nezažívala, ale přesto i mě neminuly problémy se sebevědomím, které jsem řešila ještě rok zpátky. Nikdy jsem se necítila moc hezká. To víte, mám krásný ségry a taky si, z nějakýho důvodu, vždycky vybírám krásný kamarádky. Říkala jsem si, že se teda musím snažit být aspoň chytrá, když už nic. Dlouho jsem z toho byla špatná, všude jsem si připadala hnusná, tlustá a moc tmavá a moc cizí pizizubka. Došlo mi ale, že je to špatně. Podle mého bychom se neměly nechat ovlivnit tím, co nám televize, média a společnost vštěpují jako krásu. Krása je rozmanitá. A obecně bychom se měly vykašlat na stereotypy. Není to je o tom, že správná “žena” má mít dlouhé vlasy, velká prsa, útlý pas. Má skvěle vařit, být dokonalá milenka, snažit se ve škole, ale do 30ti mít děti, ale hlavně je jednou fakt musí mít, jinak bububu. Správná evropská žena chodí odhalená, ale ne moc, protože pak si za to může sama, když jí chlap znásilní. Správná žena je pracovitá, její hlavní cíl je najít si chlapa a mít děti.

Sama už stereotypy okolo krásy zas tak neřeším, protože prostě velký ramena nezmenším a do výšky se nevytáhnu, co mě momentálně štve, jsou stereotypy okolo toho, jak by měla správná žena žít a fungovat. Často na mě lidi divně koukaj, když řeknu, že u nás doma vaří Kája. Nebo když řeknu, že nikdy nechci být domácí panička a taky bohužel ne,  nejsem ten typ, co vstane v 6 ráno a kmitá okolo domácnosti. Neříkám, že to je špatně, ale podle mě není jen jedna cesta, jak je to dobře. Měly bychom se postavit za to, co jsme. Pokud to neuděláme a budeme se snažit žít pouze podle přání společnosti a mužů, budeme nešťastné. Možná to bude těžší, ale věřím, že se najdou lidi, kteří nás budou mít rády takové, jaké jsme. Tlusté, hubené, tmavé, světlé, vysoké, malé, hlavou v oblacích nebo nohama při zemi. Každá varianta je fajn. Nejvíc nesnáším, když mi někdo řekne “chovej se jako normální člověk”, co je to normální ? Jasně, měli bychom se k sobě a k ostatním chovat, co nejlépe to jde. Ale jestli mám mít děti ve 20 nebo ve 40, jít na vysokou nebo ne, to je jen můj život.

A co je tedy krása? Nechtěla bych být vykradačka, a tak Vám sem hodím video své kamarádky Sukhjit z Austrálie, která je momentálně v soutěži Australia´s Got Talent a řekne Vám to.

“Beauty is standing up to those bullies in the schoolyard.
Beauty is loving stretch marks, love handles, cellulite.
Beauty is in the perfection and the “imperfections”.
Beauty is fighting cancer, anorexia, suicide.
Beauty doesn’t judge. It doesn’t hide.
It’s in the layers of a Sikh’s turban. The folds of a Muslim’s hijab.
Beauty is brave.
Educated.
Free.
Like the ink on your arms may be
Your way to be you,
The strands waving on my body are my beauty,
My truth.”

Sukhjit sama je Sikh, to znamená, že se nikdy neoholila ani si neostříhala vlasy. Pro spoustu lidí jsou v Austrálii pořád cizinci, ačkoli tam Sikhové žijí již přes 150 let. Spoustě lidí tedy připadá divná. Bohužel, i u nás se spousta žen cítí nepatřičně a nemusí si vysloveně neholit nohy. Cítíme tendence, že se musíme nějakým způsobem oblékat a chovat. Svět takhle ale přichází o jedinečnost každé z nás. Chtěly byste holky snad, aby každý muž byl stejný? Svět by byl nudný a jednotvárný. Podpořme to, kým jsme. Bůh nebo matka příroda Vás takovéhle udělali, a sice můžeme zhubnout, jít na plastiku, ale v základu to jsme pořád my měly bychom za to být vděčné.

12669695_10205687681526951_310234955840351559_n

V neposlední řadě bych chtěla říct chlapům – opravdový holky nevypadaj jako z Playboye a nejsou Stepfordský paničky. Jsou to jen lidi, s nedokonalostmi. A ženy potřebují, abyste se za ně postavili – přeci jen, jste silnější, když nějakou budete chtít znásilnit nebo zmlátit, nejspíš se Vám to povede, když budete na nějakou chtít lít kyselinu, tak taky. Ale opravdoví muži tohle nemají zapotřebí. Nepotřebují se povyšovat nad ženami, ponižovat je a něco si vynucovat. Opravdoví muž se za ženu postaví, pomáhá jí naplňovat svoje sny a být sama sebou. Ona pak může udělat to samé pro Vás. Kromě nevštěpování stereotypů ženám je proto stejně důležitý naučit mladý kluky, jak by se k nim měli chovat. Vím, že spousta lidí není věřících, ale zaujala mne myšlenka – Bůh stvořil ženu z Adamova žebra, ne z hlavy, aby byla výš, ne z paty, aby po ni mohl muž šlapat, ale ze žebra, aby byla blízko jeho srdci a byli si rovni.

Každá jsme krásná. Nebojme se být tím, kým jsme! <3

Facebookpinterestby feather

Předzvěst jara

Jestli je nějaká věta, kterou Kája bytostně nesnáší, tak je to moje ” Mmm, ve vzduchu už cítím jaro (léto, podzim, doplňte si…)”, pokaždé, když vylezu z baráku. Dneska to ale opravdu nešlo neříct. Venku svítilo sluníčko, byl příjemný, svěží vzduch.

Haha, prý to říkám o každém ročním období, ale za mě teď musím říct, že to, co je venku teď je moje nejoblíbenější. Když se v zimě trošku zvedne teplota, šedivo prosvítí jemný a nenápadný paprsky slunce, ale do toho fouká studeně a dohromady to vytváří takovou hořko-sladkou atmosféru.Já bych to nazvala atmosférou naděje a novýho začátku. Jaro je o zrození a novým životě, ale tahle únorová část se mi líbí asi víc, takový to doufání, že nový začátek už brzy přijde a je cítit ve vzduchu, ačkoli stopy minulosti a studený zimy jsou ještě stále přítomny.

d5cb45774f593cb30ae71e371e9a9d81

Obecně mám ráda tyhle nenápadný okamžiky naděje a změny. Stejně tak, jako konec zimy se mi líbí hodně brzká rána ( asi proto, že jsou pro mě opravdu hooodně vzácná). Zase je tam ten pocit naděje s přicházejícím novým začátkem, kdy všichni ještě spí a venku je chladno, ale slunce se už dere na povrch. Za chvíli začne den, práce a rozruch života, ale teď si ještě svět a příroda užívají poslední momenty odpočinku.

Pamatuji si, kdy jsem si poprvé zamilovala tenhle zvláštní pocit konce zimy. Bylo to pár let zpátky a já se zrovna vrátila z konference v Maďarsku,od, v té době stále zamrzlého, Balatonu. Byla jsem nemocná, usnula jsem ve svém krásné bílém kytičkovaném povlečení a probudily mě jemné paprsky odrážející se na mém oblíbeném Břevnovském klášteře. Od té doby se toho pro mě hodně změnilo, ale na tenhle závan nového začátku jsem se začala těšit každoročně.

468164_3190548518259_155705531_o

onen rok, kdy jsem se zamilovala do konce zimy/začátku jara

545578_3190430715314_778485590_n

Obora Hvězda, 2012

Paradoxně včera v Asii oslavili Nový rok, které mu se taky řiká Spring Festival. To mi krásně symbolizuje, že začátek jara je už někde za dveřmi (plus zas ta moje asijská mánie, žejo).

Možná jsem divná, že řeším takový blbosti a mám z nich radost. Možná vidím naději ve všem. Ale musím přiznat, že za to jsem ráda. Tak sledujte ty krásný paprsky a probouzející se ptáčky kdykoli budete mít možnost a třeba vám pak bude stejně fajn, jako mě 🙂

A příště zase něco hlubšího, slibuji <3

Facebookpinterestby feather