Frusack stories

Frusack stories

Léto nám oficiálně trvá týden, ale já nevím jak vy, za oknem vidím podzim :). Od posledního postu jsem odevzdala diplomku a už mám více méně hotovo. V září už snad budu oficiální magor. V některých ohledech už ale magor dávno jsem. V první řadě okolo zvířat. Odešla mi krom Lilinky ještě Rubynka aka Unicorn. Od minulého týdne ale máme 4 nové fazole. Říkáme jim fazole, protože čerstvě po narození tak opravdu vypadají, ačkoli nebojte, brali jsme si je už po měsíci a kousek života. V naší smečce je tedy nyní nově Momo, Freya, Pipit a Zassa aka Zuzanka. Holek mám tedy 8, ačkoli Julinka a Sayuri už jsou starší. S těmi všemi aférami ohledně týraných zvířat a chovu slepic jsem, řekla bych, ještě striktnější v tom co a kde jím a asi o tom budu více psát.

Druhá má nová vášeň je boj s plasty a plýtváním. Zdá se to jako dvě odlišné věci, ale nope. Plas o sobě není špatný, situace se zvrhla, protože jsme líní a bereme si na každou kravinu nový pytlík. nevím vůbec, jak se to stalo, že mě to osobně začalo úplně strašně vytáčet. Nicméně k svátku jsem tedy dostala nové koše na tříděný odpad (yay!) a pak jsem si udělala radost a koupila Frusack.

Přečíst článek

Mrtvo na netu, živo v životě a zas nějaký Adri kecy :))

Po nějaké době se opět hlásím :). Ahoj, ahoj. Možná jste si někteří všimli, že můj internetový život tak nějak upadl, ale určitě to není tím, že by ten reálný upadl. Spíš naopak. Dělo se od ledna, co jsem se naposledy ozvala, strašně moc negativních, ale zároveň milion krásných věcí. Veškerý čas jsem věnovala především konečně uzavření jedné dlouhé ( delší než jsem kdy plánovala) kapitoly mého života. Yep, chci už uzavřít tu studentskou, když už 4 roky pracuji. Celé dny teď tedy píšu a starám se o myšáky se kterými se ten náš společný čas už taky krátí protože už jim je většinově přes 2 roky, Lilinka už dokonce před měsícem šla za ten údajný Duhový most. Stihli jsme ale Maroko a Liverpool a snad nás zase něco brzy čeká. No a vy jste mi chyběli, těch Vás pár, co mě čte :).

Čím víc mě ten reálný, lidský život a jeho starosti a radosti, konce a začátky, potkává, tím víc se snažím si uvědomit, co je v životě důležité. Může to být pochopitelně pro každého jiné, ale já se opravdu stále víc odpoutávám od touhy po materiálních věcech a zároveň mi dochází,  jak moc potřebuji utíkat do přírody. Taky to je hodně tím, že studuji války a zbraně, takže zhnusení nad lidstvem je často …. no úplně katastrofální. Ale zase nebudeme úplně pesimističtí, žejo 🙂 Tahle epizoda od ledna do května mě, troufnu si říct, naučila pár věcí, tak bych se o ně s Vámi chtěla podělit.

Přečíst článek

Klidně budu zelená….. hlavně ne plastová

Minule jsem Vám psala, jak prostě už neumím jíst maso, protože si prostě vždycky uvědomím, že šlo o živou bytost a že je to vlastně fajn, protože tím pomáháme i té naší Zemi. Nad tou krásnou modro-zelenou bych se chtěla pozastavit i dneska. Dennodenně totiž na sociálních sítích sleduji, jaký odporný dopad na ni my lidi máme. V kombinaci s tím, že tento semestr studuji hodně bezpečnost mi je z nás lidí opravdu smutno a občas si i řeknu, že je škoda, že jsme nezůstali úplně debilní někde na stromech. Alespoň jsme neměli ty naše touhy – hromadit, chtít víc a lepší, být lepší než druhý.

Musím přiznat, že v poslední době mě to, jak žít v souladu s přírodou zajímá víc, než ty lidské světové konflikty, protože za ty si většinou všechny strany můžou do jisté míry sami.Ale sorry jako :-P, příroda nám nic neudělala. Nebudu to nazývat ekologie, nechci se řadit do nějaké škatulky a myslím si, že to právě není o té škatulce, ale o tom mít otevřené srdce a nebýt líný. Ta lenost je tam hodně důležitá. A ego. Nebýt pán tvorstva.

Jasný, řeknete si, proč mě to má zajímat, po mě ať přijde potopa, ale věděli jste třeba, že v Pacifiku je halda odpadků velká jako Francie? Francie! Jako seriously.Tady níž přikládám kratší video.

A víte, co je nejvíc pokrytecký? Že často letíme do nějaké tropické země a jsme naštvaní, že jsme zaplatili triliony a tam v moři plave takový hnus. Bylo mi tak strašně líto, že jsem přijela na Jávu a nádherná pláž, kde jsme byli byla po bouři plná odpadků. Hlavně mě to mrzelo, protože jsem chtěla, ať má Šárka krásnou dovolenou. Naštěstí Šárka neni blbá. Jiní si totiž řeknou, že je to hnusná země, že už tam nepojedou a život jde dál. Ale pozastavíme se nad tím, že taky spolutvoříme ten hnus?

Tahle nádhera byla jeden den plná odpadků. Není to škoda? Polevém boku jsou ještě zbytky vidět.

Ovšem, populace jako ta naše nemá v porovnání s takovou Čínou, Indií, Indonesií skoro žádný dopad, ale to by si pak mohl každý říct, že je to vlastně úplně jedno. A vzhledem k tomu, že letos vyprodukujeme 300 milionů tun odpadků, pak pak zase a zase, tak naše vnoučata asi budou chodit v haldách bordelu ( vidět jste teď někdo Ragnarok? Pokud jo tak víte jako to může vypadat).

Chvíli nekoukejte na Thora 🙂

No, ale vote, pasty jsou taky v našem oblečení ( o oblečení asi příště :)), pracích prášcích, zubních pastách. Všude plasty prostě. ACh jo. Plast sám o sobě není zlý. Já myslím, že člověk, kdo ho vynalezl si řekl „yes“ teď můžeme mít hrnek po generace a on se nerozbije. Igelitka se dá používat furt dokola. Tak proč sakra néé? Proč tedy ty plasty nepoužíváme pořád dokola? Ona to je ale PRÁCE nosit si tašku z domova, lahev z domova a v ní čistou vodu, kterou tady všichni máme, žejo :-P. Ok, plast sám o sobě uvolňuje mikročástečky,  který jsou taky trabl, ale když už nic jiného, nosit stejnou lahev, i z plastu, stejnou krabičku, z plastu, je pokrok. Ale já si myslim, že o to přesně jde. Práce navíc. Jsme moc líní, žejo. Už máme obchody typu Bezobalu, kde si člověk může nabrat co potřebuje do vlastní nádoby, ale to bysme si ji museli donést. A v tom je ten háček.

Pokud ještě čtete, tak tady je pár tipů, jak, pokud nejste líní můžete zkusit snížit množství plastů, co produkujete (zkusím být trochu originální, abyste si třeba přečetli něco nového):

  • Bambus!– podle mě plodina budoucnosti. V Asii roste skoro jak plevel. Roste fakt rychle, ale je přírodní, takže se rozloží, viď. Můžete z něj mít kartáček ( u toho jste si určitě řekli, že ten potřebujete :-P), já z něj mám i váhu. Můžete z něj mít nábytek, oblečení. Roste rychle, takže to není pro Zemi tak náročné, jak těžba dřeva.
  • Mýdlo – věřím, že stejně tak, jako si každý čistí zuby se i každý čas od času umyje. Obaly od sprcháčů a šamponů jsou tedy taky nedílnou součástí skoro každý domácnosti. No ale nemusí. Víte, že jeden z nejlepších pracích prášků je Marseillseké mýdlo? Které ano, vymysleli ještě než existovaly plasty a „chemie“ byla na přírodní bázi, ve 14. století. A to nemluvím o třeba Alepském mýdle, které je úplně multifunkční
  • Vař si doma – Jo, já vím, bude to vyžadovat aktivitu :). Ale když si budeme vařit doma a nosit si jídlo ve stále stejné jedné ( nebo dvou) krabičce, budeme za a) jíst zdravěji, za b) naše odpadková stopa se hodně sníží
  • Vodu máš v kohoutku – Američani se mi vždycky smějí, že tady v Česku máme vodu dražší než pivo, ale já se tomu zas tak nedivim, vždyt voda nám teče z kohoutku, proč bychom si ji měli kupovat balenou? Jestli ji potřebujete sladkou, to už si radši kupte ten sirup i když jooo, éčka atd., ale existují i přírodnější verze. Nebo si do té vody taky můžete třeba dát ovoce, hm?
  • Kup si hezkou plátěnku – Někteří lidé třeba nenakupují plánovaně, tak pak se jim igelitka v obchodě hodí, protože nemají věci kam dát, ale taková hezká plátěnka nezabere žádné místo, dá se složit i do menší kabelky, takže to zas taková práce navíc neni
  • Třiď odpad – ale to neni žádná novinka, to slyšíte všude 🙂

Kromě tohoto, co jsem napsala je fajn taky nakupovat ve specializovaných obchodech, kde se dají suroviny nabrat do vlastních nádob nebo alespoň ve větším množství trvanlivé potraviny, a po jejich dokončení obal buď zužitkovat na něco jiného nebo alespoň dát do recyklovaného odpadu. Co se týče všech hygienických a lékárenských potřeb, tak chápu, že tam je třeba být sterilní, ale třeba ženské potřeby už jsou vychytané a je asi lepší mít v onom krásném týdnu v kabelce jeden kalíšek a ne miliardu vložek a tamponů 😀

S čím mi ale můžete poradit vy je, jak snížit plasty okolo domácích mazlíčků. Jejich krmení je v plastu. Ačkoli jsem nedávno zjistila, že jsou něo jako burzy, kde si můžu taky věci nakoupit ve větším a nabrat sama. Všechny doplňky do klecí jsou v plastu, protože dřevo drží moč. No jo, ale když chováte hlodavce, tak s tím co dělají? No hlodají. Víte o něčem přírodním, v čeho se dají udělat patra a prolézačky a nesmrdí to? A taky co můžu dělat s látkama, který jsou rozkousaný ale opravdu na kousíčky. Recyklují se někde zbytky látek?

Téma je to obsáhlé. Stejně jako u jídla, jsme jenom lidi, ale myslím, že je to téma, které časem pocítíme čím dál více. Ale jestli nechcete, nedělejte nic. Příroda to zvládne. Pro ni je as jiný, než pro lidstvo. My lidi se tu možná plastem zahubíme, zničíme krásné rostliny a zvířátka, ale příroda se za pár tisíc let vzpamatuje nějak ( i když ten plast je skoro věčný). Ale bez lidí, možná naštěstí.

Předsevzetí?

Tak jsem se po sto letech zase rozhodla něco napsat :). A taky vlastně na pár věcí zeptat. Tématem jsou předsevzetí. Dáváte si stále někdo předsevzetí, nebo jste si, tak jako já, řekli, že je to kravina, že to stejně vydrží jen chvíli a pokud člověk chce začít, tak může začít hned a ne na Nový rok, první den v měsíci nebo v pondělí?

Ať tak či tak, určitě je dobré dávat si cíle. Nemyslím cíle typu příští rok budu ve Forbes 30 under 30 a nebo být televizní hvězda, ale prostě mallinké krůčky někam dál. A tak Vám tedy povím, co jsou ty moje nové cíle. Ne na příští rok, měsíc, týden, ale prostě obecně.

Nechápu kdy ani jak se to stalo. Nepamatuji si nikdy, že bych byla až takový zvířátkofil. Vždycky, když nám nějaký chlupáč umíral, tak to Adriana jela na veterinu řešit, protože Adriana jediná nebrečí. Je to taková železná lady……. A světe div se, Adriana teď brečí z každýho poraněnýho holoubka, v pátek večer spěchá domu z akce za chlupáčema a nejradši by jednou měla doma útulek. Moje předsevzetí a možná i apel na ostatní tedy je, jíst míň masa živočišných výrobků. Těch důvodů je hned několik a myslím, že citlivka i přísný logik si mezi nimi nějaký najde, budeli chtít. Nebudu lhát, pro mě je asi hlavní to, že jsou to živá stvoření, stejně jako my nebo  jako ta číča, co se Vám válí na židli a pejsek na koberci. Proč nám přijde hnus, že ve Vietnamu jedi psi, ale prasátka si tady budeme jíst úplně jak se nám zachce? Je to prase horší než pes? Věděli jste třeba, že „blbá“ slepice má geneticky ze všech zvířat nejblíž k T-Rexovi? To už neni tak úplně blbá, žejo 🙂

Kámoš Kilián

Co si budeme nalhávat, ono to není tak jednoduché nejít maso, když jsme si na něj navykli a jak řešíme s kamarádkama, v některých případech je to maso potřeba. Ale! Určitě není fajn v takovém množství, v jakém ho tahle společnost konzumuje. Prostě argument, že lidi vždycky jedli maso zde podle mě až tak neplatí. Ulovil ten neandrtálec mamuta snad každý den? Nejedly naše babičky maso jen v neděli nebo při oslavě? Nejsem doktor, nemůžu říct, jak něco je a neni zdravý. Já se bez masa cítím lépe ( když ho nenahrazuju zrovna hranolkama, vid :)). Na co ale už mám názor je to, jak ta naše spotřeba masa ovlivňuje planetu. Ono asi 7,5 miliard lidí, sní hodně krav a prasátek. Ty potřebují jíst, někde žít ( o podmínkách chovu se radši ani nebudu rozepisovat) a celkem dost toho vyprdí do vzduchu. Prostě ty naše kravičky taky dost přispívají k tomu, že máme hnusnou mokrou zimu, místo sněhu 🙂 ( Ačkoli neříkám, že oteplování musí být čistě jen naše vina, ale o tom jindy).

… a jedna Balijská srnko-kráva

Já se teda snažím úplně bez masa a živočišný produkty jen tak, aby nebyly z velkochovů atd atd., ale nebudu lhát, i tak občas „ujedu“ koupim první vejce co vidím nebo včera, když jsem doučovala v KFC a měla jsem fakt mega mega hlad, tak jsem si s výčitkama ( ale asi ne dostatečnýma) to kuře dala. Prostě si ale myslím, že omezení spotřeby zvířátek a jejich produktů prospěje jim, nám i tý naší Zemi modrý……… Mi prostě tak přijde, že je čas opustit myšlenku, že jsme páni tvorstva, nadřazený všemu a spíš si říct, že jsme spoučástí toho všeho, ne lepší ani horší.

A taky ty zvířátka jsou prostě úplně cute. Třeba tady Hank:

Tak co, zkusíte jíst míň maso?