Mrtvo na netu, živo v životě a zas nějaký Adri kecy :))

Po nějaké době se opět hlásím :). Ahoj, ahoj. Možná jste si někteří všimli, že můj internetový život tak nějak upadl, ale určitě to není tím, že by ten reálný upadl. Spíš naopak. Dělo se od ledna, co jsem se naposledy ozvala, strašně moc negativních, ale zároveň milion krásných věcí. Veškerý čas jsem věnovala především konečně uzavření jedné dlouhé ( delší než jsem kdy plánovala) kapitoly mého života. Yep, chci už uzavřít tu studentskou, když už 4 roky pracuji. Celé dny teď tedy píšu a starám se o myšáky se kterými se ten náš společný čas už taky krátí protože už jim je většinově přes 2 roky, Lilinka už dokonce před měsícem šla za ten údajný Duhový most. Stihli jsme ale Maroko a Liverpool a snad nás zase něco brzy čeká. No a vy jste mi chyběli, těch Vás pár, co mě čte :).

Čím víc mě ten reálný, lidský život a jeho starosti a radosti, konce a začátky, potkává, tím víc se snažím si uvědomit, co je v životě důležité. Může to být pochopitelně pro každého jiné, ale já se opravdu stále víc odpoutávám od touhy po materiálních věcech a zároveň mi dochází,  jak moc potřebuji utíkat do přírody. Taky to je hodně tím, že studuji války a zbraně, takže zhnusení nad lidstvem je často …. no úplně katastrofální. Ale zase nebudeme úplně pesimističtí, žejo 🙂 Tahle epizoda od ledna do května mě, troufnu si říct, naučila pár věcí, tak bych se o ně s Vámi chtěla podělit.

  • Každý má svou cestu  Víte co, je mi 27, podle rodiny v Palestině už bych měla mít rodinu, děti a hotovou školu. Ale nemám. Místo toho mám dobrou práci. Cestuji. Dobrovolničím a mám zvířátka. Některé kamarádky jsou smutné že jsou ještě pořád samy……ehm, víme o kom mluvím :-P. Ale víte co? Rowlingová byla úplně švorc do 32 let, pak napsala Harryho a teď je z ní jedna z nejúspěšnějších ženských autorek v historii. Můj oblíbený kosmonaut Chris Hadfield musel po jedné škole studovat dál a dál, létat jako pilot, bydlet se třemi dětmi po základnách, než si konečně splnil sen a letěl do vesmíru. A pak znovu a znovu. A moje ségra se zas chtěla po maturitě hned vdávat a mít děti, no a tak to tak udělala. Nikdo Vám nemůže říkat, co je správně a co je špatně ve vašem životě. Musím přiznat že mě strašně štve lidská lenost, ale jestli jste líní a nestěžujete si na svět, tak oukej. Jestli se Vám furt něco nezdá a přitom nezvednete zadek a nesnažíte se něco udělat, pak alespoň podle mě nemáte nárok si stěžovat. Nikdo by Vám neměl diktovat jak chcete žít, ale zároveň nečekejte, že za Vás život někdo jiný vyřeší. Jo a k tomuhle jsem dospěla, když jsem se nervovala že to magistra třeba nestihnu a budu mít úžasný, světoborný titul až ve 28. No pak se zas ozvala moje kámoška skleroza, abych si teda řekla “okej Adri, snaž se, ale když to nevyjde teď, tak no a co?” 
  • Věci mají svůj čas – Tenhle bod se vlastně pojí s předchozím, každý jde po té své pěšince, která je určená jen pro něj a různý plody života prostě přijdou, když je ten správný čas. Já se furt cítím ve spěchu. Ať už je škola ready, abych třeba já nevím, mohla mít děti, ať je nemám až třeba budu jednou na vozíku nebo někde. Taky slýchám, kdy budu mít dobrou práci, kdy najdu chlapa/holku. Já prostě věřím, že když se snažíme, tak ty věci přijdou. A v tu správnou chvíli. Před 4 lety jsem chtěla změnit oblast zájmu, protože se mi vidina korporátu prostě nelíbila. V té době jsem u školy pracovala v jednom hotelu. Zrovna jsem myla podlahu, když mi volali, že jsem dostala práci na velvyslanectví. No a pak se to všechno změnilo. Po ekonomce jsem šla na mezinárodní vztahy a bezpečnost, protože jsem na ně už konečně měla peníze ( ačkoli hlavní důvod byl ten, že jsem potřebovala školu, kam můžu méně hodit). Tahle práce mi dala vztahy, peníze, možnost cestovat a jasně, že to trvalo, ale přišla. Dala mi i jiný věci, ale to je ještě brzy soudit 😛

 

  • Život je moc krátký – jasně, teď to vypadá jako, že si protiřečím, ale nope. Podle mě je život moc krátký na to, abych ho zaplňovala blbostmi jako jestli je tohle tričko hezčí než tohle. Nebo na to abych si říkala, že se budu mít fajn až budu mít svůj byt, dům pozemek nebo nevím. Já se můžu mít fajn hned. Protože k fajn životu nepotřebuji vlastnit vlastně vůbec nic. Vždyť ani ten život nevlastním. Když se někdo tam nahoře rozhodne, tak už zítra nebudu.

 

  • Jsem součást celku – Znáte Motýlí efekt? Jako ten film byl extrém, ale jo. To co dělám, jak se chovám ovlivňuje věci a lidi v mém okolí. Proto aspoň trocha zodpovědnosti a ohleduplnosti je fajn. Však řidiči, Vám to nemusím povídat, jedna chyba z nepozornosti a můžete někomu zničit svět. nebo on Vám.  A víte co? Stejný to je, podle mého, s tím, co jíte, co vyhazujete a co komu řeknete. Lidi si ty věci mohou nést dlouho, celý život. Jen teda doufám, že synovci jednou dojde, že opravdu nejsem mořská víla a nebude z toho mít trauma 😀

No a nejdůležitější je HLAVNĚ NEPANIKAŘ! Ale to už můžeme vědět s tý příručky jak stopovat po vesmíru 🙂

(https://cs.wikipedia.org/wiki/Stopa%C5%99%C5%AFv_pr%C5%AFvodce_po_Galaxii)

 

Tak Báááái a já jdu psát! Držte mi palce :))

A tady videjko:

Facebookpinterestby feather

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *