Věrná kamarádka

Věrná kamarádka

Mám už více méně připravený jiný článek, ale posledních pár dní řeším dost věcí ohledně kamarádky, co je se mnou celý život a tak bych se chtěla trošičku podělit o to, jaké to s ní je. Řeč není o Šárce, řeč je to té mé skvělé skleróze.

Vždycky, když o ní něco chci napsat, tak si připadám jak simulant. Vždyť mi nic není, vždyť chodím, vždyť pracuji pár hodin denně tak o co mi jde? Bohužel však s touhle kamarádkou, člověk prostě nemá energii na všechno. Jsem strašně ráda, že jsem si dnes připomněla teorii lžiček, která popisuje, jaké to je mít chronické onemocnění. Prostě máte energii na příděl.

Přečíst článek

Circle of Life

Circle of Life

Jedna z věcí co mě zajímá a vždycky zajímala, jsou věci uvnitř nás, se kterými se snažíme pracovat a taky to vše velké mimo nás, co nemůžeme pochopit. Asi proto mám tak ráda vesmír, jsem tak citlivá k životu…. no a jsem  tak citlivá obecně. Tečka. Pamatuji si, když mi bylo asi pět nebo šest let a já si najednou uvědomila, že jsem, že existuji. Jak se to vůbec stalo. Biologicky to je jasný, ale jak to, že jsem to zrovna já  a nemůžu se vidět atd atd. Druhá myšlenka v vzápětí byla uvědomění si, že tady asi nebudu pořád. Nebudu vám lhát, strašně jsem se toho lekla. Jaký to vlastně je „nebýt“. No co Vám budu povídat, od té doby mám s konečností věcí strašný problém. Ať už se jedná o konec nějaké etapy jako školní docházka, práce nebo nedejbože vztahy. Jak může něco být a najednou nebýt. A strach ze smrti, o tom snad ani nemusím mluvit.

Přečíst článek

Frusack stories

Léto nám oficiálně trvá týden, ale já nevím jak vy, za oknem vidím podzim :). Od posledního postu jsem odevzdala diplomku a už mám více méně hotovo. V září už snad budu oficiální magor. V některých ohledech už ale magor dávno jsem. V první řadě okolo zvířat. Odešla mi krom Lilinky ještě Rubynka aka Unicorn. Od minulého týdne ale máme 4 nové fazole. Říkáme jim fazole, protože čerstvě po narození tak opravdu vypadají, ačkoli nebojte, brali jsme si je už po měsíci a kousek života. V naší smečce je tedy nyní nově Momo, Freya, Pipit a Zassa aka Zuzanka. Holek mám tedy 8, ačkoli Julinka a Sayuri už jsou starší. S těmi všemi aférami ohledně týraných zvířat a chovu slepic jsem, řekla bych, ještě striktnější v tom co a kde jím a asi o tom budu více psát.

Druhá má nová vášeň je boj s plasty a plýtváním. Zdá se to jako dvě odlišné věci, ale nope. Plas o sobě není špatný, situace se zvrhla, protože jsme líní a bereme si na každou kravinu nový pytlík. nevím vůbec, jak se to stalo, že mě to osobně začalo úplně strašně vytáčet. Nicméně k svátku jsem tedy dostala nové koše na tříděný odpad (yay!) a pak jsem si udělala radost a koupila Frusack.

Kamarád furt nemohl pochopit, jak můžu chtít pytlík na pečivo, ovoce atd., který v přepočtu stojí stovku! Když jsem si ho pořídila, tak jsem hned příteli musela dát do práce svačinu v onom zázračném, rozložitelném pytlíku, aby se na něj podíval a od té doby začaly naše #frusackstories. každý den mu posílám, co jsme já a frusack zažili :D. Krom toho, že je průhledný a tudíž prodavačky vidí, co jsem si do něj naházela, tak je taky kompostovatelný, jelikož je z kukuřičného škrobu. Plus je super icebreaker na seznamování se :D. A to je důležitý, moji single kamarádi. Vždycky když někam jdu a řeknu, že to nechci do pytlíku/sáčku/krabičky, ale sem ( a ukážu frusack), hned se na mě všichni od prodavačky, přes další lidi ve frontě po ochranku v obchodě, usmívají, dávají se do řeči a prostě svět s ním bude čistší a ještě si budou lidi bližší :D. Jasně, kamarád Zdeno to zazdil tím, že jako úplně vidí tu balící hlášku “ Dobrý den, 15 deka poličanu a prosím tady mi to dejte do mého frusacku“ 😀 ale jako jo! A nemusí chtít sbalit nutně paní v lahůdkách, může to být třeba slečna na brigádě ( o tom něco víme, viď Šáry). Úplně vidím, jak to může stejně fungovat s kovovým nebo bambusovým brčkem na barmana :D. “ Dám si jedno Cuba Libre, a bez brčka, fešáku, mám svoje“ Prostě ideál. Snad to teda nebude číst Matěj, já nemám žádný úmysly s tím brčkem, co tak chci, neboj 🙂

A jako jo, stejně poslouží i ušitý pytlík z babčiných záclon, jak navrhla kamarádka. Určitě, je to taky ekologický a když to někdo jedou náhodou vyhodí, tak látka se ( pokud není 100% polyplast) taky jednoho dne rozloží. Já ale žádnou zbytnou látku nemám, s tou si poradí potkaní holky. A nápad, který je ještě k tomu z český hlavy, se mi strašně líbí. Pokud tedy taky máte frusack, budu ráda za jakékoli vaše #frusackstories. 

Takhle krásně vypadá v krabičce <3

 

Barevné krásky

S myší kamarádkou.

Mrtvo na netu, živo v životě a zas nějaký Adri kecy :))

Po nějaké době se opět hlásím :). Ahoj, ahoj. Možná jste si někteří všimli, že můj internetový život tak nějak upadl, ale určitě to není tím, že by ten reálný upadl. Spíš naopak. Dělo se od ledna, co jsem se naposledy ozvala, strašně moc negativních, ale zároveň milion krásných věcí. Veškerý čas jsem věnovala především konečně uzavření jedné dlouhé ( delší než jsem kdy plánovala) kapitoly mého života. Yep, chci už uzavřít tu studentskou, když už 4 roky pracuji. Celé dny teď tedy píšu a starám se o myšáky se kterými se ten náš společný čas už taky krátí protože už jim je většinově přes 2 roky, Lilinka už dokonce před měsícem šla za ten údajný Duhový most. Stihli jsme ale Maroko a Liverpool a snad nás zase něco brzy čeká. No a vy jste mi chyběli, těch Vás pár, co mě čte :).

Čím víc mě ten reálný, lidský život a jeho starosti a radosti, konce a začátky, potkává, tím víc se snažím si uvědomit, co je v životě důležité. Může to být pochopitelně pro každého jiné, ale já se opravdu stále víc odpoutávám od touhy po materiálních věcech a zároveň mi dochází,  jak moc potřebuji utíkat do přírody. Taky to je hodně tím, že studuji války a zbraně, takže zhnusení nad lidstvem je často …. no úplně katastrofální. Ale zase nebudeme úplně pesimističtí, žejo 🙂 Tahle epizoda od ledna do května mě, troufnu si říct, naučila pár věcí, tak bych se o ně s Vámi chtěla podělit.

  • Každý má svou cestu  Víte co, je mi 27, podle rodiny v Palestině už bych měla mít rodinu, děti a hotovou školu. Ale nemám. Místo toho mám dobrou práci. Cestuji. Dobrovolničím a mám zvířátka. Některé kamarádky jsou smutné že jsou ještě pořád samy……ehm, víme o kom mluvím :-P. Ale víte co? Rowlingová byla úplně švorc do 32 let, pak napsala Harryho a teď je z ní jedna z nejúspěšnějších ženských autorek v historii. Můj oblíbený kosmonaut Chris Hadfield musel po jedné škole studovat dál a dál, létat jako pilot, bydlet se třemi dětmi po základnách, než si konečně splnil sen a letěl do vesmíru. A pak znovu a znovu. A moje ségra se zas chtěla po maturitě hned vdávat a mít děti, no a tak to tak udělala. Nikdo Vám nemůže říkat, co je správně a co je špatně ve vašem životě. Musím přiznat že mě strašně štve lidská lenost, ale jestli jste líní a nestěžujete si na svět, tak oukej. Jestli se Vám furt něco nezdá a přitom nezvednete zadek a nesnažíte se něco udělat, pak alespoň podle mě nemáte nárok si stěžovat. Nikdo by Vám neměl diktovat jak chcete žít, ale zároveň nečekejte, že za Vás život někdo jiný vyřeší. Jo a k tomuhle jsem dospěla, když jsem se nervovala že to magistra třeba nestihnu a budu mít úžasný, světoborný titul až ve 28. No pak se zas ozvala moje kámoška skleroza, abych si teda řekla „okej Adri, snaž se, ale když to nevyjde teď, tak no a co?“ 
  • Věci mají svůj čas – Tenhle bod se vlastně pojí s předchozím, každý jde po té své pěšince, která je určená jen pro něj a různý plody života prostě přijdou, když je ten správný čas. Já se furt cítím ve spěchu. Ať už je škola ready, abych třeba já nevím, mohla mít děti, ať je nemám až třeba budu jednou na vozíku nebo někde. Taky slýchám, kdy budu mít dobrou práci, kdy najdu chlapa/holku. Já prostě věřím, že když se snažíme, tak ty věci přijdou. A v tu správnou chvíli. Před 4 lety jsem chtěla změnit oblast zájmu, protože se mi vidina korporátu prostě nelíbila. V té době jsem u školy pracovala v jednom hotelu. Zrovna jsem myla podlahu, když mi volali, že jsem dostala práci na velvyslanectví. No a pak se to všechno změnilo. Po ekonomce jsem šla na mezinárodní vztahy a bezpečnost, protože jsem na ně už konečně měla peníze ( ačkoli hlavní důvod byl ten, že jsem potřebovala školu, kam můžu méně hodit). Tahle práce mi dala vztahy, peníze, možnost cestovat a jasně, že to trvalo, ale přišla. Dala mi i jiný věci, ale to je ještě brzy soudit 😛

 

  • Život je moc krátký – jasně, teď to vypadá jako, že si protiřečím, ale nope. Podle mě je život moc krátký na to, abych ho zaplňovala blbostmi jako jestli je tohle tričko hezčí než tohle. Nebo na to abych si říkala, že se budu mít fajn až budu mít svůj byt, dům pozemek nebo nevím. Já se můžu mít fajn hned. Protože k fajn životu nepotřebuji vlastnit vlastně vůbec nic. Vždyť ani ten život nevlastním. Když se někdo tam nahoře rozhodne, tak už zítra nebudu.

 

  • Jsem součást celku – Znáte Motýlí efekt? Jako ten film byl extrém, ale jo. To co dělám, jak se chovám ovlivňuje věci a lidi v mém okolí. Proto aspoň trocha zodpovědnosti a ohleduplnosti je fajn. Však řidiči, Vám to nemusím povídat, jedna chyba z nepozornosti a můžete někomu zničit svět. nebo on Vám.  A víte co? Stejný to je, podle mého, s tím, co jíte, co vyhazujete a co komu řeknete. Lidi si ty věci mohou nést dlouho, celý život. Jen teda doufám, že synovci jednou dojde, že opravdu nejsem mořská víla a nebude z toho mít trauma 😀

No a nejdůležitější je HLAVNĚ NEPANIKAŘ! Ale to už můžeme vědět s tý příručky jak stopovat po vesmíru 🙂

(https://cs.wikipedia.org/wiki/Stopa%C5%99%C5%AFv_pr%C5%AFvodce_po_Galaxii)

 

Tak Báááái a já jdu psát! Držte mi palce :))

A tady videjko: